Je „tichý odchod“ známkou toho, že se pracovníci flákají, nebo se brání?

Všechny tyto termíny odrážejí změny v poměru sil mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, protože po rekordním nárůstu nezaměstnanosti v roce 2020 následoval o rok později neobvykle napjatý trh práce. Nyní předpovědi ekonomického zpomalení vyvolávají otázky, zda „tiché odcházení“ může přežít široce předpovídaný nárůst nejistoty zaměstnání – pokud vůbec někdy existovalo.

Co je to „tichý odchod“?

Neznamená to otráveného pracovníka, který beze slova odejde ze dveří (nebo klikne na „odejít“ při posledním hovoru v Zoomu), i když i to se samozřejmě stává. Jde o angažovanost pracovníků – o to, že se lidé rozhodnou prostě dělat svou práci, aniž by šli nad rámec svých povinností nebo pracovali dlouho po oficiálním ukončení pracovní doby. Podle průzkumu zveřejněného v říjnu se například od roku 2021 snížil počet pracovníků v oblasti financí, kteří tvrdí, že se „velmi pravděpodobně“ nebo „velmi pravděpodobně“ snaží odvádět dobrou práci. Jiné průzkumy zjistily nárůst počtu pracovníků, kteří uvedli, že se cítí méně spjati s posláním své organizace, mají méně jasno v tom, co se od nich očekává, a vidí méně příležitostí k učení a růstu. V polovině roku 2022 by se podle Gallupu dala přibližně polovina amerických pracovníků označit za „tiché odcházející“.

Proč lidé dávají tiché výpovědi?

Tato pandemie zaměřila naši pozornost na vyhoření, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a roli práce v našem životě v širším slova smyslu. Pro mnoho lidí, kteří ustupují od 110% oddanosti své práci, jsou cílem pevnější hranice. Zbavují se části emocionální energie, kterou vkládají například do tvorby PowerPointů, a místo toho si část této energie šetří pro přátele, rodinu a naplněný život mimo práci. Může to také odrážet nahromaděnou zášť: Pandemie, včetně nucených přestávek a propouštění, vedla k tomu, že mnozí začali vnímat požadavky své práce jako vykořisťování.

Proč je to ve zprávách?

Před příchodem Covidu bylo převládajícím pracovním heslem „kultura shonu“. Hodnota pracovníků se do značné míry určovala podle toho, co byli ochotni obětovat ve jménu ambicí. Zatímco každá generace zažívá okamžik zúčtování s klesajícími výnosy z přesčasů, v roce 2020 ho prožívali všichni společně, včetně milionů lidí, které zaměstnavatelé vyhodili, když ekonomika zamrzla. Rychlé tání podnikatelských podmínek v roce 2021 pak dalo vzniknout historicky napjatému trhu práce trvajícímu až do letošního roku. To dalo pracovníkům větší páky. To vedlo některé z nich k tomu, že dali přímou výpověď ve vlně, která vešla ve známost jako Velká výpověď, zatímco jiní se rozhodli jednat méně zjevným způsobem, zůstali v zaměstnání, ale potichu změnili své priority.

Jedná se o pouhé flákání?

Manažerům, kteří od zaměstnanců očekávají neplacené přesčasy a dosažitelnost v noci a o víkendech, to jistě může připadat jako flákání. Pro zaměstnavatele je znepokojující zejména neviditelná povaha tichého odcházení, které se může projevit právě pomalu klesající produktivitou. Ale pro zaměstnance, který už tři roky nedostal přidáno uprostřed desetiletí vysoké inflace a přichází o kvalitní čas se svými dětmi, protože začíná opět dojíždět, vypadá krok zpět spíše jako sebeobrana. Někteří z těch, kteří tento přístup přijali, argumentují tím, že mezi devátou a pátou hodinou odpoledne stále odvádějí vynikající práci – a že není a nikdy nebylo udržitelné požadovat po zaměstnancích, aby dělali více s menším úsilím. Poukazují na podobnou dynamiku, která se odehrává na jiných místech, kde se práce stávala stále více stresující, jako například v Číně.

Mohl by hospodářský pokles přinutit k „tichému“ přehodnocení?

Podle prognóz modelů Bloomberg Economics je recese v USA v roce 2023 fakticky jistá, protože americký Federální rezervní systém rychle zvýšil úrokové sazby ve snaze ochladit inflaci běžící na úrovni nevídané od 80. let 20. století. Na podzim roku 2022 již zaměstnavatelé od Amazonu po Philips začali signalizovat zmrazení náboru a dokonce i propouštění. U některých pracovníků dočasné zpomalení ekonomiky nezmění odhodlání najít lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. U jiných se však může vytratit jistota, že na ně čeká další práce – a s ní i jistota, že budou schopni udržet pracovní nároky na uzdě, zejména pokud je jejich práce závislá na přesčasech nebo práci navíc. Nejde jen o to, že by zaměstnavatelé mohli znovu získat převahu. Tiché výpovědi si mohou rozmyslet, podobně jako někteří, kteří během pandemie dali skutečnou výpověď, a průzkumy ukazují, že u některých se Velká výpověď změnila ve Velkou lítost.