Řekli jste to, bojíte se, že vás vyhodí, a teď chcete vědět, co dělat. Tady je rada.
„Nikdy nebudu schopen vyslovit vaše jméno,“ řeknete se smíchem někomu, s kým děláte videorozhovor.
Zastavte se a dýchejte
Zhluboka se nadechněte. Přijměte, že to, co jste řekli, někomu ublížilo. Konec příběhu. To, co jste řekli, ublížilo někomu jinému a ten člověk měl dost odvahy na to, aby za vámi přišel a svěřil se vám s touto bolestí. Neodmítejte je, nepopírejte je ani je nezaplynujte („To jsem nikdy neřekl!“) Zhluboka se nadechněte, zkroťte automatickou obranyschopnost a přijměte, že to, co jste řekli, někomu jinému ublížilo.
Řekněte „Omlouvám se“ a přestaňte mluvit
Dále se omluvte za to, co jste řekli. „Omlouvám se, že to, co jsem řekl, tě ranilo“. A pak proboha přestaňte mluvit. Polovinu problémů svých klientů by ste vyřešili, kdyby lidé prostě řekli: „Omlouvám se,“ a pak přestali mluvit.
Proč? Protože to první vysvětlení, proč jste řekli to, co jste řekli, bude téměř jistě katastrofa. Často se stává, že buď začnete tápat v omluvě a ještě to zhoršíte, nebo donutíte druhého člověka, aby vás utěšoval. Řekne: „Ne, to je v pořádku,“ nebo „Neboj se, vím, jak jsi to myslel.“ A teď jste v centru pozornosti vy, a ne osoba, které jste ublížili.
Zdroj: Unsplash
Řekněte: „Je mi to líto.“ Pokud s vámi chce dotyčná osoba pokračovat v rozhovoru, je to její volba, ne vaše. Protože tady je to, co chci, abyste udělali dál.
Odstupte a naučte se, proč to, co jste řekli, bylo špatně. Možná je to součástí rozhovoru, který s danou osobou povedete. Možná, že odvaha, kterou měli, aby se s vámi podělili o své zranění, stačí k tomu, aby s vámi mluvili dál. Nebo se to možná dozvíte sami. Proč je označení černocha za „dobře mluvícího“ nebo „výřečného“ zraňující? Proč jste zvolili právě tato slova? Co jste místo nich očekávali?
Pochopte, co vás zraňuje, protože pak budete lépe připraveni v této omluvě pokračovat a nebudete se muset spoléhat na to, že vás to kolega naučí. A pokud potřebujete zpracovat to, co se učíte, mluvit o tom, že jste to mohli říct před deseti lety, ale teď nemůžete, a to vás rozčiluje nebo rozesmutňuje, všechny tyto emoce zpracováváte mimo osobu, které jste ublížili. Pak jste lépe připraveni na další krok.
Znovu se omluvte a pokračujte v rozhovoru
Nyní jste v lepším rozpoložení, takže se vraťte a znovu se omluvte. Může to být o hodinu později nebo třeba ještě ten týden. Nenechávejte však to, co jste řekli, ležet ladem, aniž byste na to navázali. Věřte mi, že osoba, které jste ublížili, si pamatuje, co jste řekli. Ne nadarmo říkám mikroagresi „smrt na tisíc řezů“. Na žádnou z nich nezapomeneme a právě ta tisící nás donutí mnoho z nás nadobro opustit pracoviště.
Můžete říct: „Ještě jednou se moc omlouvám za to, co jsem řekla,“ a oni se mohou oklepat a říct: „Nic si z toho nedělejte.“ A pak už se jenom omlouváte. Nebo můžete říct: „Ještě jednou se moc omlouvám za to, co jsem řekl,“ a oni mohou říct: „Jo, to bylo hrozné. Proč jsi to řekl?“
Zdroj: Unsplash
Neodmítejte je. Nebagatelizujte to, co prožili. „Myslel jsem si, že ti skládám poklonu, a mýlil jsem se.“ Neříkejte jim, že to není pravda. „Nejsem zvyklý vyslovovat jména, jako je to vaše, a myslel jsem, že si z toho udělám legraci“. „Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem si uvědomil, jak bezohledná ta poznámka byla.“
Postavte se do zranitelné pozice. Dejte osobě, které jste ublížili, možnost odpustit vám, aniž byste tuto volbu činili za ni. Může zvážit pravost vaší lítosti a vybrat si, kam se bude konverzace – a vztah – dále ubírat.
Vám tak zbývá už jen jeden krok.
Zajistěte, aby nikdo ve vašem okolí už neříkal totéž
Pokud uslyšíte někoho říkat to, co jste řekli vy, buďte tím, kdo k tomu něco řekne. „Tohle my tady neděláme.“ „Tohle není pravda. „Tohle není jazyk, který tady chceme používat.“ „Tohle není jazyk, který tady chceme používat. „Ten vtip není vtipný, prosím, už to neříkejte.“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. To nevyžaduje, abyste se pouštěli do hlubokých rozhovorů o sexismu, homofobii, antisemitismu a fanatismu všeho druhu. Vyžaduje to pouze, abyste se zastávali lidí, kteří si zaslouží patřit i do vaší společnosti. To je ta práce. Pojďme se do ní pustit.
Řekli jste to, bojíte se, že vás vyhodí, a teď chcete vědět, co dělat. Tady je rada.„Nikdy nebudu schopen vyslovit vaše jméno,“ řeknete se smíchem někomu, s kým děláte videorozhovor.Zastavte se a dýchejteZhluboka se nadechněte. Přijměte, že to, co jste řekli, někomu ublížilo. Konec příběhu. To, co jste řekli, ublížilo někomu jinému a ten člověk měl dost odvahy na to, aby za vámi přišel a svěřil se vám s touto bolestí. Neodmítejte je, nepopírejte je ani je nezaplynujte Zhluboka se nadechněte, zkroťte automatickou obranyschopnost a přijměte, že to, co jste řekli, někomu jinému ublížilo.Řekněte „Omlouvám se“ a přestaňte mluvitDále se omluvte za to, co jste řekli. „Omlouvám se, že to, co jsem řekl, tě ranilo“. A pak proboha přestaňte mluvit. Polovinu problémů svých klientů by ste vyřešili, kdyby lidé prostě řekli: „Omlouvám se,“ a pak přestali mluvit.Proč? Protože to první vysvětlení, proč jste řekli to, co jste řekli, bude téměř jistě katastrofa. Často se stává, že buď začnete tápat v omluvě a ještě to zhoršíte, nebo donutíte druhého člověka, aby vás utěšoval. Řekne: „Ne, to je v pořádku,“ nebo „Neboj se, vím, jak jsi to myslel.“ A teď jste v centru pozornosti vy, a ne osoba, které jste ublížili.Zdroj: UnsplashŘekněte: „Je mi to líto.“ Pokud s vámi chce dotyčná osoba pokračovat v rozhovoru, je to její volba, ne vaše. Protože tady je to, co chci, abyste udělali dál.Chcete využít této příležitosti?Zjistěte, proč to, co jste řekli, bylo špatněOdstupte a naučte se, proč to, co jste řekli, bylo špatně. Možná je to součástí rozhovoru, který s danou osobou povedete. Možná, že odvaha, kterou měli, aby se s vámi podělili o své zranění, stačí k tomu, aby s vámi mluvili dál. Nebo se to možná dozvíte sami. Proč je označení černocha za „dobře mluvícího“ nebo „výřečného“ zraňující? Proč jste zvolili právě tato slova? Co jste místo nich očekávali?Pochopte, co vás zraňuje, protože pak budete lépe připraveni v této omluvě pokračovat a nebudete se muset spoléhat na to, že vás to kolega naučí. A pokud potřebujete zpracovat to, co se učíte, mluvit o tom, že jste to mohli říct před deseti lety, ale teď nemůžete, a to vás rozčiluje nebo rozesmutňuje, všechny tyto emoce zpracováváte mimo osobu, které jste ublížili. Pak jste lépe připraveni na další krok.Znovu se omluvte a pokračujte v rozhovoruNyní jste v lepším rozpoložení, takže se vraťte a znovu se omluvte. Může to být o hodinu později nebo třeba ještě ten týden. Nenechávejte však to, co jste řekli, ležet ladem, aniž byste na to navázali. Věřte mi, že osoba, které jste ublížili, si pamatuje, co jste řekli. Ne nadarmo říkám mikroagresi „smrt na tisíc řezů“. Na žádnou z nich nezapomeneme a právě ta tisící nás donutí mnoho z nás nadobro opustit pracoviště.Můžete říct: „Ještě jednou se moc omlouvám za to, co jsem řekla,“ a oni se mohou oklepat a říct: „Nic si z toho nedělejte.“ A pak už se jenom omlouváte. Nebo můžete říct: „Ještě jednou se moc omlouvám za to, co jsem řekl,“ a oni mohou říct: „Jo, to bylo hrozné. Proč jsi to řekl?“Zdroj: UnsplashNeodmítejte je. Nebagatelizujte to, co prožili. „Myslel jsem si, že ti skládám poklonu, a mýlil jsem se.“ Neříkejte jim, že to není pravda. „Nejsem zvyklý vyslovovat jména, jako je to vaše, a myslel jsem, že si z toho udělám legraci“. „Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem si uvědomil, jak bezohledná ta poznámka byla.“Postavte se do zranitelné pozice. Dejte osobě, které jste ublížili, možnost odpustit vám, aniž byste tuto volbu činili za ni. Může zvážit pravost vaší lítosti a vybrat si, kam se bude konverzace – a vztah – dále ubírat.Vám tak zbývá už jen jeden krok.Zajistěte, aby nikdo ve vašem okolí už neříkal totéžPokud uslyšíte někoho říkat to, co jste řekli vy, buďte tím, kdo k tomu něco řekne. „Tohle my tady neděláme.“ „Tohle není pravda. „Tohle není jazyk, který tady chceme používat.“ „Tohle není jazyk, který tady chceme používat. „Ten vtip není vtipný, prosím, už to neříkejte.“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. To nevyžaduje, abyste se pouštěli do hlubokých rozhovorů o sexismu, homofobii, antisemitismu a fanatismu všeho druhu. Vyžaduje to pouze, abyste se zastávali lidí, kteří si zaslouží patřit i do vaší společnosti. To je ta práce. Pojďme se do ní pustit.