Kromě případů, kdy tomu tak není. Při vší své eleganci a užitečnosti se logika mění v ničivou zbraň, pokud je použita k manipulaci s fakty na obranu předem daných výsledků.
Z psychologického hlediska se všichni musíme mít na pozoru před svým přirozeným sklonem k racionalizaci. Každý člověk má předsudky a od okamžiku, kdy začneme vyhodnocovat data a konstruovat argumenty, nás naše předsudky směřují k cíli, ke kterému naše podvědomá mysl již dospěla. Nezáleží na tom, jak hrubě musíme zkreslovat důkazy, abychom se dostali tam, kam nás naše pudy a sklony chtějí dostat.
Ve své nejextrémnější podobě se logická absurdita vydává za rozum. Když se tak stane, vznikne tento přírůstek do etického lexikonu:
Kazuistika
Chytrá, ale neopodstatněná úvaha, která tvrdí, že řeší morální problémy aplikací teoretických pravidel na nové situace.
Zdroj: Unsplash
Odvozeno z latinského podstatného jména casus, což znamená „případ“, slovo původně označovalo „případ svědomí“. Od svých prvopočátků se používalo k demaskování klamavého moralizování, které se snaží zneužít racionální argumentaci, obhájit neudržitelné závěry a potvrdit intelektuální předsudky.
Rozšíření kazuistiky je všude kolem nás – na sociálních sítích, v obchodních strategiích i v tom, co se vydává za politickou debatu. Jakmile dojdeme k závěru, že již známe odpovědi na naše otázky, vstoupíme do světa faktů založených na rozhodování, aniž bychom dbali na zřejmý truismus, že úspěšné výsledky spočívají na základech rozhodnutí založených na faktech.
Proto potřebujeme důvěryhodné poradce, kteří nám budou ochotni říkat tvrdé pravdy, které nechceme slyšet.
Někdy stačí nedůvěřivý pohled moudrého přítele, aby nám ukázal pošetilost našeho vlastního chybného uvažování. Jednoduchá kontrola reality nás může inspirovat k tomu, abychom složili symfonii jasného myšlení a vyhnuli se tragikomickým omylům, které by se daly dobře popsat jako intelektuální kazuistika.
Zde je jednoduché cvičení, které vám pomůže otestovat vlastní sylogistickou objektivitu. Vezměte si aktuální téma z novinových titulků, něco, co skutečně rozpaluje vaše vášně. Nyní napište jeden nebo dva odstavce obhajující opačné stanovisko, než je to vaše. Pokud to nedokážete, vyhledejte přemýšlivého známého, který tento názor zastává, a požádejte ho o vysvětlení. Poté se jim pokuste jejich obhajobu převyprávět, dokud nebudou spokojeni s tím, že jste jejich stanovisko přesně vystihli.
Výhody této disciplíny vám poslouží v podnikání, v rodině i ve společnosti. Jakmile protivníci zjistí, že jim rozumíte, budou se mnohem více snažit porozumět vám. A snaha o dosažení vzájemného porozumění vás oba uchrání před chaotickým myšlením při sebevědomých hádkách.
To je něco úplně jiného než souhlasit s nesouhlasem, což není nic jiného než zdvořilý způsob, jak říct: „Udělal jsem si názor, že se mýlíš, ale už mě nebaví se hádat.“ V tomto případě se jedná o to, abyste se dohodli, že se neshodnete. Často nás unavuje hádat se, protože začínáme tušit – možná podvědomě – že naše argumenty nejsou přesvědčivé. Je bezpečnější uzavřít příměří, než riskovat, že naše postoje budou odhaleny jako neobhajitelné.
PŘISTUPUJTE TAKTNĚ
Zdroj: Unsplash
Ale je to opravdu to, co chcete? Nechtěli byste raději zjistit, že se mýlíte, abyste mohli začít mít pravdu?
Odhalování kazuistiky je však nebezpečná záležitost. Nikdo není rád, když se ztrapní, když jsou jeho argumenty odhaleny jako imbecilní nebo absurdní. Proto je k řešení zmatené argumentace druhých zapotřebí jemná ruka diplomacie a taktu. Poskytnout druhým krytí jim pomáhá elegantně se vzdát svých pozic a zároveň si zachovat sebeúctu.
Prostudujte si Sokratovy dialogy, abyste viděli, jak jemným kladením otázek přiváděl druhé k tomu, aby dokázali rozpoznat vlastní nedůslednosti. Sokrates samozřejmě naštval tolik lidí, že byl nakonec odsouzen k smrti. Ale vzhledem k dnešní kultuře zběsilého žvanění může být kladení zdvořilých otázek příjemným hlasem natolik odzbrojující, že podpoří vzájemnou kolegialitu.
Takže se nesnažte být škodolibí. Neposmívejte se. Nepodbízejte se. Místo toho oslavte, že jsme se všichni společně dostali o něco blíž pravdě. Když to uděláme, vyměníme kazuistiku za konstruktivní nesouhlas, který přináší jasné myšlení, nové pohledy a informovaný konsenzus. I když se neshodneme ve všem, můžeme mít důvěru v proces, který nás přivedl k příslušným závěrům, a můžeme se na této cestě vzájemně respektovat.
Kromě případů, kdy tomu tak není. Při vší své eleganci a užitečnosti se logika mění v ničivou zbraň, pokud je použita k manipulaci s fakty na obranu předem daných výsledků.Z psychologického hlediska se všichni musíme mít na pozoru před svým přirozeným sklonem k racionalizaci. Každý člověk má předsudky a od okamžiku, kdy začneme vyhodnocovat data a konstruovat argumenty, nás naše předsudky směřují k cíli, ke kterému naše podvědomá mysl již dospěla. Nezáleží na tom, jak hrubě musíme zkreslovat důkazy, abychom se dostali tam, kam nás naše pudy a sklony chtějí dostat.Ve své nejextrémnější podobě se logická absurdita vydává za rozum. Když se tak stane, vznikne tento přírůstek do etického lexikonu:KazuistikaChytrá, ale neopodstatněná úvaha, která tvrdí, že řeší morální problémy aplikací teoretických pravidel na nové situace.Zdroj: UnsplashOdvozeno z latinského podstatného jména casus, což znamená „případ“, slovo původně označovalo „případ svědomí“. Od svých prvopočátků se používalo k demaskování klamavého moralizování, které se snaží zneužít racionální argumentaci, obhájit neudržitelné závěry a potvrdit intelektuální předsudky.Rozšíření kazuistiky je všude kolem nás – na sociálních sítích, v obchodních strategiích i v tom, co se vydává za politickou debatu. Jakmile dojdeme k závěru, že již známe odpovědi na naše otázky, vstoupíme do světa faktů založených na rozhodování, aniž bychom dbali na zřejmý truismus, že úspěšné výsledky spočívají na základech rozhodnutí založených na faktech.Proto potřebujeme důvěryhodné poradce, kteří nám budou ochotni říkat tvrdé pravdy, které nechceme slyšet. Někdy stačí nedůvěřivý pohled moudrého přítele, aby nám ukázal pošetilost našeho vlastního chybného uvažování. Jednoduchá kontrola reality nás může inspirovat k tomu, abychom složili symfonii jasného myšlení a vyhnuli se tragikomickým omylům, které by se daly dobře popsat jako intelektuální kazuistika.Chcete využít této příležitosti?ZKUSTE SI JEDNODUCHÉ CVIČENÍZdroj: UnsplashZde je jednoduché cvičení, které vám pomůže otestovat vlastní sylogistickou objektivitu. Vezměte si aktuální téma z novinových titulků, něco, co skutečně rozpaluje vaše vášně. Nyní napište jeden nebo dva odstavce obhajující opačné stanovisko, než je to vaše. Pokud to nedokážete, vyhledejte přemýšlivého známého, který tento názor zastává, a požádejte ho o vysvětlení. Poté se jim pokuste jejich obhajobu převyprávět, dokud nebudou spokojeni s tím, že jste jejich stanovisko přesně vystihli.Výhody této disciplíny vám poslouží v podnikání, v rodině i ve společnosti. Jakmile protivníci zjistí, že jim rozumíte, budou se mnohem více snažit porozumět vám. A snaha o dosažení vzájemného porozumění vás oba uchrání před chaotickým myšlením při sebevědomých hádkách.To je něco úplně jiného než souhlasit s nesouhlasem, což není nic jiného než zdvořilý způsob, jak říct: „Udělal jsem si názor, že se mýlíš, ale už mě nebaví se hádat.“ V tomto případě se jedná o to, abyste se dohodli, že se neshodnete. Často nás unavuje hádat se, protože začínáme tušit – možná podvědomě – že naše argumenty nejsou přesvědčivé. Je bezpečnější uzavřít příměří, než riskovat, že naše postoje budou odhaleny jako neobhajitelné.PŘISTUPUJTE TAKTNĚZdroj: UnsplashAle je to opravdu to, co chcete? Nechtěli byste raději zjistit, že se mýlíte, abyste mohli začít mít pravdu?Odhalování kazuistiky je však nebezpečná záležitost. Nikdo není rád, když se ztrapní, když jsou jeho argumenty odhaleny jako imbecilní nebo absurdní. Proto je k řešení zmatené argumentace druhých zapotřebí jemná ruka diplomacie a taktu. Poskytnout druhým krytí jim pomáhá elegantně se vzdát svých pozic a zároveň si zachovat sebeúctu.Prostudujte si Sokratovy dialogy, abyste viděli, jak jemným kladením otázek přiváděl druhé k tomu, aby dokázali rozpoznat vlastní nedůslednosti. Sokrates samozřejmě naštval tolik lidí, že byl nakonec odsouzen k smrti. Ale vzhledem k dnešní kultuře zběsilého žvanění může být kladení zdvořilých otázek příjemným hlasem natolik odzbrojující, že podpoří vzájemnou kolegialitu.Takže se nesnažte být škodolibí. Neposmívejte se. Nepodbízejte se. Místo toho oslavte, že jsme se všichni společně dostali o něco blíž pravdě. Když to uděláme, vyměníme kazuistiku za konstruktivní nesouhlas, který přináší jasné myšlení, nové pohledy a informovaný konsenzus. I když se neshodneme ve všem, můžeme mít důvěru v proces, který nás přivedl k příslušným závěrům, a můžeme se na této cestě vzájemně respektovat.
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
