Klimatická změna v posledních 20 letech zásadně proměnila podobu zemědělských oblastí v Česku. Trend se nezastavil a má pokračovat, proto se budou oblasti do roku 2050 sále proměňovat. Mapy v učebnicích zeměpisu z přelomu století dnes neplatí a současné za dalších 20 let také platit nebudou. Kvůli růstu průměrných teplot a prodloužení vegetační sezony z Česka mizí oblasti bramborářské, pícninářské i obilnářské, řekl dnes na setkání tvůrců a uživatelů projektu Intersucho bioklimatolog z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR Zdeněk Žalud.
Při srovnání podmínek z let 1961 až 2000 a z let 2001 až 2020 je zjevné, že se výrazně rozšířily oblasti kukuřičná a řepařská typické pro teplejší oblasti, podmínky umožnily vznik oblasti vinohradnické. Z dříve chladnější Českomoravské vrchoviny se postupně stala teplejší oblast, kde je stále výhodnější pěstovat i plodiny, kterým se v minulém století dařilo převážně na jižní Moravě či v Polabí. Kdysi nejúrodnější oblasti Česka vysychají, a pokud v nich dostatečně neprší, výnosy jsou zde často nižší než na Vysočině.
„Loňský rok s průměrnou teplotou 9,2 stupně přesně zapadá do trendu, který je zřetelný od 60. let minulého století,“ řekl Žalud. Od té doby se dekádu co dekádu otepluje, přičemž druhá dekáda tohoto století se oteplovala ještě rychleji než předchozí. Za 60 let se průměrná teplota zvýšila o 2,2 stupně. Na druhé straně se významně nemění roční průměr srážek, což ale neznamená, že vody v krajině je stejně. „Kolegové spočítali, že nárůst teplot znamená, že se za rok vypaří o 100 milimetrů více vody než dřív,“ řekl Žalud. Oblasti, které sucho zasahovalo již dříve, jsou tak suchem ještě víc ohrožené.
Klimatická změna v posledních 20 letech zásadně proměnila podobu zemědělských oblastí v Česku. Trend se nezastavil a má pokračovat, proto se budou oblasti do roku 2050 sále proměňovat. Mapy v učebnicích zeměpisu z přelomu století dnes neplatí a současné za dalších 20 let také platit nebudou. Kvůli růstu průměrných teplot a prodloužení vegetační sezony z Česka mizí oblasti bramborářské, pícninářské i obilnářské, řekl dnes na setkání tvůrců a uživatelů projektu Intersucho bioklimatolog z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR Zdeněk Žalud.
Při srovnání podmínek z let 1961 až 2000 a z let 2001 až 2020 je zjevné, že se výrazně rozšířily oblasti kukuřičná a řepařská typické pro teplejší oblasti, podmínky umožnily vznik oblasti vinohradnické. Z dříve chladnější Českomoravské vrchoviny se postupně stala teplejší oblast, kde je stále výhodnější pěstovat i plodiny, kterým se v minulém století dařilo převážně na jižní Moravě či v Polabí. Kdysi nejúrodnější oblasti Česka vysychají, a pokud v nich dostatečně neprší, výnosy jsou zde často nižší než na Vysočině.
„Loňský rok s průměrnou teplotou 9,2 stupně přesně zapadá do trendu, který je zřetelný od 60. let minulého století,“ řekl Žalud. Od té doby se dekádu co dekádu otepluje, přičemž druhá dekáda tohoto století se oteplovala ještě rychleji než předchozí. Za 60 let se průměrná teplota zvýšila o 2,2 stupně. Na druhé straně se významně nemění roční průměr srážek, což ale neznamená, že vody v krajině je stejně. „Kolegové spočítali, že nárůst teplot znamená, že se za rok vypaří o 100 milimetrů více vody než dřív,“ řekl Žalud. Oblasti, které sucho zasahovalo již dříve, jsou tak suchem ještě víc ohrožené.
