Jen za poslední rok zahájila Bidenova administrativa jednání o přeshraničních hospodářských vazbách s Japonskem, Evropskou unií a více než 20 zeměmi od Indie po Peru. Podmínky, které obvykle nejsou součástí těchto jednání: „volný obchod“ a „cla“.
Vítejte v novém světě obchodních dohod. Už nejde o snižování cel, ale o řadu dalších otázek – od digitálních autorských práv po kvalitu ovzduší a technologické a výrobkové normy -, které se často uzavírají v dohodách na vládní úrovni, nikoli v plnohodnotných smlouvách.
Přetváření dohod o volném obchodu (FTA) je dáno měnícími se ekonomickými a politickými proudy. S rozvojem služeb a internetového obchodu hraje fyzické zboží ve světovém obchodě stále menší roli. Rozdíly ve mzdách a výrobních nákladech mezi bohatými a chudými zeměmi se zmenšily a pozornost se přesunula na nepřímé náklady, jako jsou například environmentální předpisy. A hospodářský rozvrat způsobený globalizací způsobil, že starý styl volného obchodu je v očích mnoha politiků ztrátový.
Dohody o volném obchodu se rozmohly v 90. letech, kdy se zdálo, že po rozpadu Sovětského svazu zvítězila ekonomika volného trhu. V roce 1992, kdy nezávislý prezidentský kandidát H. Ross Perot varoval před „obrovským sáním“ amerických pracovních míst, která měla být díky tehdy navrhované Severoamerické dohodě o volném obchodu odčerpána do Mexika, vynaložili celníci velké úsilí na to, aby zajistili, že se za výrobky překračující hranice budou platit patřičná cla.
Nafta, která vstoupila v platnost v roce 1994, odstartovala vlnu napodobování dohod, které snížily cla mezi desítkami zemí. Tento trend posílilo vytvoření Světové obchodní organizace v roce 1995 a přeměna Evropského společenství z volné konfederace na Evropskou unii – zónu volného obchodu, která se dnes může pochlubit 27 členy a mnoha propojenými státy. Podle Světové banky klesla v 90. letech 20. století vážená průměrná celní sazba v USA o 46 %.
Tento tlak pokračoval i na počátku roku 2000 a vyvrcholil dvěma snahami Obamovy administrativy: Trans-pacifickým partnerstvím, jehož cílem bylo propojit 12 zemí Asie a Ameriky, a Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím mezi USA a EU.
TTIP narazilo v Evropě na silný odpor kolem roku 2014. Ve volbách v roce 2016 se proti němu postavily obě americké strany, a tak fakticky zaniklo. Jedním z prvních kroků bývalého prezidenta Trumpa po nástupu do funkce bylo odstoupení USA od trans-pacifického paktu ještě před jeho ratifikací a nabytím platnosti.
Ačkoli krach smluv vedl k velkému přehodnocení cílů, neznamenal konec liberalizace obchodu.
Země mimo USA pokračují v uzavírání dohod o volném obchodu, i když jen málo z nich má takový dopad jako dohody zahrnující obrovskou americkou ekonomiku. TPP se znovu zrodila s delším názvem a spojila 11 zemí, bez USA. EU zdvojnásobila počet dohod o volném obchodu.
Přesto tyto dohody stále více zdůrazňují jiné otázky než cla. Totéž platí pro mezinárodní ekonomickou diplomacii USA. „Projekt let 2020 a 2030 se liší od projektu 90. let,“ řekl nedávno poradce prezidenta Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Washington má „jiný soubor základních priorit, než je pouhé snížení cel“.
Bidenova administrativa nyní usiluje o to, aby Japonsko a EU měly přístup k dotacím na čistou energii podle zákona o snižování inflace. Regionální dohody s Indopacifikem a Amerikou usilují o prohloubení hospodářských vazeb, propojení dodavatelských řetězců a vyrovnání standardů, aniž by se dotkly cel. Žádná z nich nevyžaduje schválení Kongresem.
Odklon od cel ve skutečnosti probíhá již dlouho, částečně proto, že cla jsou nyní tak nízká. Většina prvků nešťastné TTIP se týkala netarifních překážek, jako jsou regulace a průmyslové normy.
„V podstatě máme volný obchod“ přes Atlantik, řekl Dan Hamilton, vedoucí pracovník Institutu zahraniční politiky na Škole pokročilých mezinárodních studií Univerzity Johnse Hopkinse. Celní sazby na zboží z EU, které vstupuje do USA, se pohybují v průměru kolem 2,5 %, zatímco na mnoha jiných trzích je to kolem 10 %, a podle světových standardů jsou nízké.
Zdroj: Getty Images
Potenciálně větší dopad na obchod tak má omezení zdánlivě drobných netarifních překážek, jako jsou pravidla pro design nárazníků automobilů a čištění továren na výrobu léčiv.
Snahy o omezení netarifních překážek probíhají již dlouho. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou z roku 2011 odstranila překážky v oblasti automobilů, chemikálií a léčiv. Soul následně přijal chemické předpisy podle vzoru právních předpisů EU, čímž otevřel tuto obří ekonomiku korejským společnostem.
„I když zrušíte cla, nemusíte mít přístup na trh, pokud stále existují netarifní překážky,“ řekla Signe Ratso, vysoká úřednice Evropské komise, výkonné složky EU, která se podílela na vyjednávání paktu.
Jedním z důvodů přechodu k užším paktům zaměřeným na konkrétní odvětví je, že dohody o volném obchodu se staly příliš rozsáhlými na to, aby se daly politicky realizovat. Některé z těchto nových dohod jsou uzavírány mezi regulačními orgány a nevyžadují schválení Kongresem nebo jinými parlamenty, jak je tomu obvykle u dohod o volném obchodu. Například v roce 2008 uzavřely USA a EU dvoustrannou dohodu o bezpečnosti letecké dopravy, která v podstatě říká, že máme různé předpisy, ale jsou stejně účinné, a tak zaměnitelné. Přesto kontroverze v Kongresu ohledně tohoto radikálního přístupu způsobily, že dohoda ležela téměř tři roky, než vstoupila v platnost.
I za Trumpa, který je hlasitým odpůrcem volného obchodu, se USA snažily odstranit necelní překážky. Regulační orgány USA a EU pro potraviny a léčiva v roce 2017 podepsaly dohodu o vzájemném uznávání správné výrobní praxe pro aktivní farmaceutické složky. Stejně jako dohoda v oblasti letectví umožnila oběma regulačním orgánům přesunout inspektory ze svých zařízení na trhy, které jsou považovány za potenciálně rizikovější, jako je Čína a Indie.
Washington a Brusel rovněž uzavřely podobnou dohodu o regulaci pojišťovnictví a zajišťovnictví. A jeden z největších obchodních kroků Trumpovy administrativy, přepracování Nafty na dohodu mezi USA, Mexikem a Kanadou v roce 2020, se z velké části soustředil na netarifní otázky včetně digitálního obchodu, duševního vlastnictví a norem týkajících se pracovních podmínek a životního prostředí v mexických továrnách.
Společnosti v novém přístupu vidí úspory. „Vzhledem k tomu, že regulační zátěž v průběhu času narůstá, snaží se podnikatelská komunita podpořit větší dialog a snahu o nalezení společného základu,“ uvedla Marjorie Chorlinsová, senior viceprezidentka pro evropské záležitosti Obchodní komory USA.
Jen za poslední rok zahájila Bidenova administrativa jednání o přeshraničních hospodářských vazbách s Japonskem, Evropskou unií a více než 20 zeměmi od Indie po Peru. Podmínky, které obvykle nejsou součástí těchto jednání: „volný obchod“ a „cla“.Vítejte v novém světě obchodních dohod. Už nejde o snižování cel, ale o řadu dalších otázek – od digitálních autorských práv po kvalitu ovzduší a technologické a výrobkové normy -, které se často uzavírají v dohodách na vládní úrovni, nikoli v plnohodnotných smlouvách.Přetváření dohod o volném obchodu je dáno měnícími se ekonomickými a politickými proudy. S rozvojem služeb a internetového obchodu hraje fyzické zboží ve světovém obchodě stále menší roli. Rozdíly ve mzdách a výrobních nákladech mezi bohatými a chudými zeměmi se zmenšily a pozornost se přesunula na nepřímé náklady, jako jsou například environmentální předpisy. A hospodářský rozvrat způsobený globalizací způsobil, že starý styl volného obchodu je v očích mnoha politiků ztrátový.Dohody o volném obchodu se rozmohly v 90. letech, kdy se zdálo, že po rozpadu Sovětského svazu zvítězila ekonomika volného trhu. V roce 1992, kdy nezávislý prezidentský kandidát H. Ross Perot varoval před „obrovským sáním“ amerických pracovních míst, která měla být díky tehdy navrhované Severoamerické dohodě o volném obchodu odčerpána do Mexika, vynaložili celníci velké úsilí na to, aby zajistili, že se za výrobky překračující hranice budou platit patřičná cla.Nafta, která vstoupila v platnost v roce 1994, odstartovala vlnu napodobování dohod, které snížily cla mezi desítkami zemí. Tento trend posílilo vytvoření Světové obchodní organizace v roce 1995 a přeměna Evropského společenství z volné konfederace na Evropskou unii – zónu volného obchodu, která se dnes může pochlubit 27 členy a mnoha propojenými státy. Podle Světové banky klesla v 90. letech 20. století vážená průměrná celní sazba v USA o 46 %.Tento tlak pokračoval i na počátku roku 2000 a vyvrcholil dvěma snahami Obamovy administrativy: Trans-pacifickým partnerstvím, jehož cílem bylo propojit 12 zemí Asie a Ameriky, a Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím mezi USA a EU.Chcete využít této příležitosti?TTIP narazilo v Evropě na silný odpor kolem roku 2014. Ve volbách v roce 2016 se proti němu postavily obě americké strany, a tak fakticky zaniklo. Jedním z prvních kroků bývalého prezidenta Trumpa po nástupu do funkce bylo odstoupení USA od trans-pacifického paktu ještě před jeho ratifikací a nabytím platnosti.Ačkoli krach smluv vedl k velkému přehodnocení cílů, neznamenal konec liberalizace obchodu.Země mimo USA pokračují v uzavírání dohod o volném obchodu, i když jen málo z nich má takový dopad jako dohody zahrnující obrovskou americkou ekonomiku. TPP se znovu zrodila s delším názvem a spojila 11 zemí, bez USA. EU zdvojnásobila počet dohod o volném obchodu.Přesto tyto dohody stále více zdůrazňují jiné otázky než cla. Totéž platí pro mezinárodní ekonomickou diplomacii USA. „Projekt let 2020 a 2030 se liší od projektu 90. let,“ řekl nedávno poradce prezidenta Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Washington má „jiný soubor základních priorit, než je pouhé snížení cel“.Bidenova administrativa nyní usiluje o to, aby Japonsko a EU měly přístup k dotacím na čistou energii podle zákona o snižování inflace. Regionální dohody s Indopacifikem a Amerikou usilují o prohloubení hospodářských vazeb, propojení dodavatelských řetězců a vyrovnání standardů, aniž by se dotkly cel. Žádná z nich nevyžaduje schválení Kongresem.Odklon od cel ve skutečnosti probíhá již dlouho, částečně proto, že cla jsou nyní tak nízká. Většina prvků nešťastné TTIP se týkala netarifních překážek, jako jsou regulace a průmyslové normy.„V podstatě máme volný obchod“ přes Atlantik, řekl Dan Hamilton, vedoucí pracovník Institutu zahraniční politiky na Škole pokročilých mezinárodních studií Univerzity Johnse Hopkinse. Celní sazby na zboží z EU, které vstupuje do USA, se pohybují v průměru kolem 2,5 %, zatímco na mnoha jiných trzích je to kolem 10 %, a podle světových standardů jsou nízké.Potenciálně větší dopad na obchod tak má omezení zdánlivě drobných netarifních překážek, jako jsou pravidla pro design nárazníků automobilů a čištění továren na výrobu léčiv.Snahy o omezení netarifních překážek probíhají již dlouho. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou z roku 2011 odstranila překážky v oblasti automobilů, chemikálií a léčiv. Soul následně přijal chemické předpisy podle vzoru právních předpisů EU, čímž otevřel tuto obří ekonomiku korejským společnostem.„I když zrušíte cla, nemusíte mít přístup na trh, pokud stále existují netarifní překážky,“ řekla Signe Ratso, vysoká úřednice Evropské komise, výkonné složky EU, která se podílela na vyjednávání paktu.Jedním z důvodů přechodu k užším paktům zaměřeným na konkrétní odvětví je, že dohody o volném obchodu se staly příliš rozsáhlými na to, aby se daly politicky realizovat. Některé z těchto nových dohod jsou uzavírány mezi regulačními orgány a nevyžadují schválení Kongresem nebo jinými parlamenty, jak je tomu obvykle u dohod o volném obchodu. Například v roce 2008 uzavřely USA a EU dvoustrannou dohodu o bezpečnosti letecké dopravy, která v podstatě říká, že máme různé předpisy, ale jsou stejně účinné, a tak zaměnitelné. Přesto kontroverze v Kongresu ohledně tohoto radikálního přístupu způsobily, že dohoda ležela téměř tři roky, než vstoupila v platnost.I za Trumpa, který je hlasitým odpůrcem volného obchodu, se USA snažily odstranit necelní překážky. Regulační orgány USA a EU pro potraviny a léčiva v roce 2017 podepsaly dohodu o vzájemném uznávání správné výrobní praxe pro aktivní farmaceutické složky. Stejně jako dohoda v oblasti letectví umožnila oběma regulačním orgánům přesunout inspektory ze svých zařízení na trhy, které jsou považovány za potenciálně rizikovější, jako je Čína a Indie.Washington a Brusel rovněž uzavřely podobnou dohodu o regulaci pojišťovnictví a zajišťovnictví. A jeden z největších obchodních kroků Trumpovy administrativy, přepracování Nafty na dohodu mezi USA, Mexikem a Kanadou v roce 2020, se z velké části soustředil na netarifní otázky včetně digitálního obchodu, duševního vlastnictví a norem týkajících se pracovních podmínek a životního prostředí v mexických továrnách.Společnosti v novém přístupu vidí úspory. „Vzhledem k tomu, že regulační zátěž v průběhu času narůstá, snaží se podnikatelská komunita podpořit větší dialog a snahu o nalezení společného základu,“ uvedla Marjorie Chorlinsová, senior viceprezidentka pro evropské záležitosti Obchodní komory USA.
