Mnozí předpokládali, že nejistější ekonomické vyhlídky vrátí úroveň rezignace na úroveň před pandemií. Místo toho se zdá, že obavy z inflace a recese inspirují více pracovníků ke změně zaměstnání.
Když se ekonomika změní k horšímu, počet odchodů z práce obvykle dramaticky klesne, jako tomu bylo během recese v roce 2008 a na začátku pandemie. Nedávná studie provedená společností Bankrate však ukázala, že ti, kteří se v této ekonomice nejvíce obávají o jistotu zaměstnání, také častěji požadují zvýšení platu, větší flexibilitu, hledají si novou práci nebo dávají výpověď.
Podle průzkumu, kterého se zúčastnilo více než 2 400 dospělých Američanů, se třetina z nich obává o jistotu zaměstnání. Z této skupiny téměř polovina plánuje v příštích 12 měsících odejít ze zaměstnání, zatímco mezi těmi, kteří se o jistotu zaměstnání neobávají, je to jen 20 %. Kromě toho 72 % z nich plánuje hledat novou práci ve srovnání s 34 % těch, kteří se cítí bezpečněji. Celkově 88 % těch, kteří se obávají o jistotu zaměstnání, plánuje v příštím roce podniknout nějaké kroky, například požadovat větší flexibilitu nebo vyšší příjem, hledat nové zaměstnání nebo dát výpověď.
„Přeskakování zaměstnání, nebo dokonce žádost o vyšší plat, jsou charakteristické rysy ekonomik, které vzbuzují důvěru, a z toho lze vyvodit, že zaměstnanci v tom pokračují a zároveň mají menší důvěru v ekonomiku,“ říká analytička Bankrate Sarah Fosterová.
INFLACE ZPŮSOBUJE, ŽE ZAMĚSTNANCI ŽÁDAJÍ VÍCE PENĚZ
Většina odborníků předpokládala, že historicky vysoká úroveň výpovědí, která byla zaznamenána od poloviny roku 2021, se po zpomalení ekonomiky vrátí na úroveň před pandemií, ale studie naznačuje, že oslabená ekonomika může inspirovat pracovníky k tomu, aby od svých zaměstnavatelů požadovali více.
„Horký trh práce přispívá k inflaci, ale inflace sama o sobě inspiruje pracovníky k tomu, aby požadovali vyšší mzdy, protože mzdy s nimi nedrží krok,“ říká Foster. „Jde o jedinečné ekonomické prostředí, kdy mají zaměstnanci tuto historickou vyjednávací sílu a zároveň se potýkají s nejvyšší inflací za poslední desetiletí, takže mají větší důvod prosazovat to, co chtějí.“
Kromě toho pracovníci tradičně váhají se změnou zaměstnání, když se obávají recese nebo rozsáhlého propouštění za rohem, a to kvůli principu „kdo dřív přijde, ten dřív odchází“, kdy se společnosti zaměřují na propuštění svých nejnovějších zaměstnanců.
„Myslím, že mnoho ekonomů a odborníků na pracovní právo nyní tento příběh zpochybňuje; existují případy, kdy se do hry dostává délka pracovního poměru, ale během pandemie byli lidé propouštěni bez ohledu na délku pracovního poměru,“ říká Foster. „Je tolik faktorů, které ovlivňují, kdo bude propuštěn – například jsme svědky toho, že rozpočty na marketing se snižují jako první – a protože ztráta pracovních míst byla během pandemie tak rozšířená, vyplynulo z toho, že nikdo není imunní, což zpochybňuje teorii [kdo dřív přijde, ten dřív odejde].“
CO BY BYLO POTŘEBA UDĚLAT, ABY SE TENTO VZOREC PORUŠIL?
Podle nejnovějších údajů Úřadu pro statistiku práce bylo v prvních čtyřech měsících roku 2023 podáno přibližně 3,8 milionu výpovědí. Toto číslo se sice snížilo oproti vrcholu velké výpovědi v listopadu 2021, kdy za jediný měsíc odešlo z práce 4,5 milionu Američanů, ale stále zůstává vysoko nad předpandemickými normami, kdy měsíční počet výpovědí jen zřídkakdy přesáhl 3,5 milionu. Navíc, i když míra nezaměstnanosti v květnu mírně vzrostla z 3,4 % na 3,7 %, zůstává blízko historických minim.
„I když je odliv na trhu práce nižší než před rokem, je vyšší než v minulosti, což je neobvyklé,“ říká Elise Gouldová, vedoucí ekonomka Institutu hospodářské politiky. „Trh práce byl neuvěřitelně odolný vůči rostoucím úrokovým sazbám, propouštění, které jsme viděli; údaje neukazují, že by oslaboval, alespoň zatím ne.“
Gould vysvětluje, že většina odchodů se odehrává na dolních příčkách mzdového spektra, zejména v odvětvích, která byla pandemií zasažena nejvíce, jako je maloobchod, pohostinství a stravovací služby, kde je nedostatek pracovních sil stále největší. Dodává, že obnovení rovnováhy na trhu práce by vyžadovalo výrazné změny buď v nabídce, nebo v poptávce.
„Pokud bude federální rezervní systém pokračovat ve zvyšování sazeb, pravděpodobně se dostaneme do recese, a pak už nebude tolik pracovníků, a to velmi změní dynamiku,“ říká. „Pokud jde o nabídku, poukázal bych na to, proč se trhu práce neúčastní více žen? Mohli bychom mít obrovskou nadílku většího počtu žen, kdybychom měli lepší politiku péče o děti, lepší rodičovskou dovolenou a více takových věcí.“
Pokud nedojde k zásadní změně na obou stranách rovnice, je podle Goulda pravděpodobné, že současná dynamika trhu přetrvá.
VELKÁ REZIGNACE POKRAČUJE
Údaje společnosti Bankrate, které ukazují, že obavy z propouštění a výpovědi rostou společně, se odrazily v podobném průzkumu, který nedávno provedla společnost FlexJobs. Podle této studie dalo v nedávné době výpověď 20 % odborníků a dalších 42 % o odchodu také uvažuje. Zároveň se 39 % obává propuštění a 11 % bylo propuštěno v posledních šesti měsících.
„Možná se situace trochu uklidnila, ale vzhledem k tomu, že tolik lidí stále aktivně uvažuje o změně, bylo by nepřesné tvrdit, že velká rezignace skončila,“ říká Keith Spencer, odborník na kariéru ve společnosti FlexJobs. „Lidé se možná trochu více obávají odejít, aniž by měli připraveno něco jiného, ale skutečnost, že na to lidé stále myslí, ukazuje, že existuje potenciál, aby Velká rezignace ještě nějakou dobu pokračovala.“
Podle nejnovějších údajů zůstávají faktory, které motivují pracovníky k odchodu ze zaměstnání, od začátku velké rezignace poměrně stálé, přičemž na prvních místech seznamu jsou prvky jako rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, odměňování, kultura, možnosti postupu a duševní zdraví. Spencer vysvětluje, že konzistentnost motivačních faktorů by mohla naznačovat, že většina zaměstnavatelů těmto novým požadavkům zaměstnanců neustupuje.
„Lidé se už nebojí otevřeně mluvit o tom, kolik vydělávají, existuje spousta platových kalkulaček a zdrojů, které mohou lidé použít ke zjištění své tržní hodnoty, takže vědí, zda jsou nedostatečně placeni,“ říká Spencer.
Vysvětluje, že aby se zaměstnavatelé vyhnuli rozsáhlým výpovědím, musí zajistit, aby výše odměn a zásady flexibility odpovídaly průmyslovým standardům a aby shromažďovali zpětnou vazbu od zaměstnanců a reagovali na ni. Spencer dodává, že zaměstnavatelé by se také měli zaměřit na své politiky uznávání, povyšování a postupu zaměstnanců a posílit své postupy v oblasti rozmanitosti, rovnosti a začleňování, jakož i širší firemní kulturu, aby udrželi krok s požadavky zaměstnanců.
„Pokud máte vysokou míru fluktuace, bude to mít negativní dopad na vaše tržby, sníží se vám produktivita, a pak se ještě zvýší stres lidí, kteří zůstanou,“ řekl. „Je důležité se na to podívat hned a nečekat, až se to stane významnějším problémem.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky