Nedostatek vody se stává globální ekonomickou hrozbou. Nejvíce ohroženy jsou Čína a Indie

„Nejde jen o stará průmyslová odvětví, jako je výroba oceli, ale i o novější odvětví, jako je výroba polovodičových čipů a přechod na čistou energii, která budou vyžadovat velké množství vody,“ řekl Ghosh. „Asie je motorem světového růstu a tato odvětví jsou novými hnacími silami jejího hospodářského růstu.“

Očekává se, že celosvětová poptávka po sladké vodě převýší do roku 2030 její nabídku o 40 až 50 %. Ghosh varoval, že na nedostatek vody se nesmí pohlížet jako na odvětvový problém, ale jako na problém, který „přesahuje celou ekonomiku“.

Asijské ekonomiky „musí pochopit, že se jedná o společné regionální dobro a je v jejich vlastním zájmu zmírnit rizika, která jim přicházejí do cesty, aby zabránily ekonomickým otřesům, které způsobí vážný nedostatek vody,“ řekl.

Indie, která je nyní nejlidnatější zemí světa, bude nedostatkem vody zasažena nejvíce. Přestože v ní žije 18 % světové populace, má dostatek vodních zdrojů pouze pro 4 % svých obyvatel, a je proto zemí s největším nedostatkem vody na světě, uvedla Světová banka.

Tato jihoasijská země se při uspokojování svých potřeb vody nesmírně spoléhá na monzunové období, ale klimatické změny způsobily, že zemi postihuje stále více povodní a sucha, a nedostatek vody se tak ještě prohloubil.

Čína je na stejné lodi
Podle nezávislého think tanku Lowy Institute je přibližně 80 až 90 % podzemních vod v Číně nevhodných ke spotřebě, zatímco polovina vodonosných vrstev je příliš znečištěná na to, aby mohla být využívána pro průmysl a zemědělství. Padesát procent říční vody je rovněž nevhodné k pití a polovina z ní není bezpečná ani pro zemědělství.

Přestože druhá největší ekonomika světa dosáhla pokroku v přechodu na čistou energii, její energetický systém je stále z velké části závislý na uhlí. A pokud nebude voda, nebude ani uhlí.

„Voda je základním vstupem pro výrobu energie v uhelných elektrárnách, a pokud se voda stane vzácnější nebo není k dispozici pro výrobu energie, stane se tato elektrárna neefektivní,“ zdůraznil Ghosh.

V podobné situaci se nacházejí i další rozvojové země v regionu, ale jejich vodní krize by mohla být hůře řešitelná. Země jako Filipíny nemají taková privilegia a nejsou tak odolné, takže v krizi s vodou, které čelíme, je „obrovská nerovnováha,“ uvedla Shanshan Wangová, singapurská vedoucí pracovník v oblasti vodního hospodářství v poradenské společnosti Arup, která se zabývá udržitelností.

Indie a Čína jsou blízko moří a řek a jsou více ohroženy stoupající hladinou moří, ale mohou si dovolit technologie a inovace pro lepší systémy skladování vody, řekla Wangová televizi CNBC na okraj Singapurského mezinárodního týdne vody minulé úterý.

Mezitím Wayne Middleton, vedoucí australsko-asijského vodohospodářského oddělení společnosti Arup, řekl, že „musíme zvednout ruku a říci, že jsme neuznali hodnotu našich říčních systémů a využívali jsme je pro průmyslové účely a zemědělství“. „Teprve nedávno jsme si uvědomili, jaké škody jsme napáchali,“ řekl.

Země na Západě pravděpodobně nezůstanou bez následků rizik spojených s touto vodní krizí. Očekává se, že problém s vodou v Evropě se bude zhoršovat, protože zdroje budou stále vzácnější v důsledku prohlubující se klimatické nouze. Na jaře se v regionu zvýšily teploty poté, co zažil zimní vlnu veder, která si vybrala daň na jeho řekách a lyžařských svazích.

Nejvíce postižená odvětví
Tchaj-wan, který je domovem největšího asijského polovodičového průmyslu, se necelé dva roky poté, co bojoval s nejhorším suchem za posledních sto let, opět potýká s nedostatkem vody. K napájení továren a výrobě polovodičových čipů, které se používají v našich digitálních zařízeních, je zapotřebí obrovské množství vody, jejíž nedostatek může zásobování zkomplikovat.

„Tchaj-wan je velkým uživatelem vodní energie a vždy čelí dilematu, zda vodu skladovat pro svůj polovodičový průmysl, aby ji mohl využívat, nebo zda vodu uvolnit, aby měl více energie z vodních elektráren,“ zdůraznila Wangová.

„Sucha i záplavy jsou pro Tchaj-wan problémem, takže průmysl má smůlu a je zranitelný,“ dodala.

Wangová však poznamenala, že ačkoli mnoho výrobních odvětví potřebuje vodu ke svému fungování, voda se ve skutečnosti nevyužívá a mohla by se recyklovat.

„Nedostatek vody není pro tato průmyslová odvětví nijak zvlášť problematický, protože spoustu vody lze recyklovat. Proces znečišťuje vodu a mnoho průmyslových odvětví by mohlo chtít vodu prostě vypustit přímo zpět do ekosystému, místo aby ji vyčistilo a znovu použilo,“ řekla.

„Nyní, když je krize, se nabízí příležitost, aby podniky přemýšlely o tom, jak uzavřít smyčku… Nemohou si pro sebe jen tak brát vše, čeho je k dispozici dostatek.“

Voda hraje velkou roli i v plánovaném přechodu na energetiku a její nedostatek by mohl ztížit přechod zemí na čistou nulu. V roce 2022 zažila Čína nejhorší vlnu veder a sucha za posledních šest desetiletí. Prudké teploty vysušily oblasti řeky Jang-c‘-ťiang, což omezilo její hydroelektrárenské kapacity – druhý největší zdroj energie v zemi.

Aby země zmírnila energetická rizika, schválila loni nejvyšší počet nových uhelných elektráren od roku 2015. Peking povolil 106 gigawattů nových uhelných elektrárenských kapacit v roce 2022, což je čtyřikrát více než o rok dříve a odpovídá to 100 velkým uhelným elektrárnám.

„Potřebujeme velký přechod na obnovitelné zdroje energie, abychom mohli napájet naše nové zásoby vody, a potřebujeme, aby naše zásoby vody byly k dispozici pro energetickou bezpečnost,“ řekl Middleton. „Musíme začít tyto dva rozhovory mnohem více spojovat.“

Ekonomiky, které jsou silně závislé na zemědělství, by také mohly zaznamenat výrazný pokles produkce a potravinová bezpečnost by byla dále ohrožena.

Podle australského ministerstva zemědělství, rybolovu a lesnictví se očekává, že hodnota zemědělské produkce klesne o 14 % a v letech 2023 až 2024 dosáhne 79 miliard dolarů. Důvodem jsou sušší podmínky, které by měly snížit výnosy plodin z rekordních úrovní v letech 2022 až 2023.

„Jistě můžeme budovat nové vodní zdroje a dodávat vodu průmyslu, zákazníkům a městům v Austrálii, ale nejsme skutečně schopni udržet dostatek vody v delších obdobích sucha,“ upozornil Middleton ze společnosti Arup.

„Samozřejmě musíme zajistit vodu pro naše města a velké ekonomiky a komunity, ale zanechává to za sebou rostoucí riziko pro produkci potravin a zemědělský sektor,“ dodal.

Asie je centrem industrializace, které zažívá nejrychlejší tempo urbanizace, a to by vyžadovalo velké množství vody, uvedl minulé úterý na okraj každoročního singapurského týdne Ecosperity Arunabha Ghosh, generální ředitel Rady pro energii, životní prostředí a vodu, v rozhovoru pro CNBC.„Nejde jen o stará průmyslová odvětví, jako je výroba oceli, ale i o novější odvětví, jako je výroba polovodičových čipů a přechod na čistou energii, která budou vyžadovat velké množství vody,“ řekl Ghosh. „Asie je motorem světového růstu a tato odvětví jsou novými hnacími silami jejího hospodářského růstu.“Očekává se, že celosvětová poptávka po sladké vodě převýší do roku 2030 její nabídku o 40 až 50 %. Ghosh varoval, že na nedostatek vody se nesmí pohlížet jako na odvětvový problém, ale jako na problém, který „přesahuje celou ekonomiku“.Asijské ekonomiky „musí pochopit, že se jedná o společné regionální dobro a je v jejich vlastním zájmu zmírnit rizika, která jim přicházejí do cesty, aby zabránily ekonomickým otřesům, které způsobí vážný nedostatek vody,“ řekl.Indie, která je nyní nejlidnatější zemí světa, bude nedostatkem vody zasažena nejvíce. Přestože v ní žije 18 % světové populace, má dostatek vodních zdrojů pouze pro 4 % svých obyvatel, a je proto zemí s největším nedostatkem vody na světě, uvedla Světová banka.Tato jihoasijská země se při uspokojování svých potřeb vody nesmírně spoléhá na monzunové období, ale klimatické změny způsobily, že zemi postihuje stále více povodní a sucha, a nedostatek vody se tak ještě prohloubil.Čína je na stejné lodiPodle nezávislého think tanku Lowy Institute je přibližně 80 až 90 % podzemních vod v Číně nevhodných ke spotřebě, zatímco polovina vodonosných vrstev je příliš znečištěná na to, aby mohla být využívána pro průmysl a zemědělství. Padesát procent říční vody je rovněž nevhodné k pití a polovina z ní není bezpečná ani pro zemědělství.Přestože druhá největší ekonomika světa dosáhla pokroku v přechodu na čistou energii, její energetický systém je stále z velké části závislý na uhlí. A pokud nebude voda, nebude ani uhlí.„Voda je základním vstupem pro výrobu energie v uhelných elektrárnách, a pokud se voda stane vzácnější nebo není k dispozici pro výrobu energie, stane se tato elektrárna neefektivní,“ zdůraznil Ghosh.V podobné situaci se nacházejí i další rozvojové země v regionu, ale jejich vodní krize by mohla být hůře řešitelná. Země jako Filipíny nemají taková privilegia a nejsou tak odolné, takže v krizi s vodou, které čelíme, je „obrovská nerovnováha,“ uvedla Shanshan Wangová, singapurská vedoucí pracovník v oblasti vodního hospodářství v poradenské společnosti Arup, která se zabývá udržitelností.Indie a Čína jsou blízko moří a řek a jsou více ohroženy stoupající hladinou moří, ale mohou si dovolit technologie a inovace pro lepší systémy skladování vody, řekla Wangová televizi CNBC na okraj Singapurského mezinárodního týdne vody minulé úterý.Mezitím Wayne Middleton, vedoucí australsko-asijského vodohospodářského oddělení společnosti Arup, řekl, že „musíme zvednout ruku a říci, že jsme neuznali hodnotu našich říčních systémů a využívali jsme je pro průmyslové účely a zemědělství“. „Teprve nedávno jsme si uvědomili, jaké škody jsme napáchali,“ řekl.Země na Západě pravděpodobně nezůstanou bez následků rizik spojených s touto vodní krizí. Očekává se, že problém s vodou v Evropě se bude zhoršovat, protože zdroje budou stále vzácnější v důsledku prohlubující se klimatické nouze. Na jaře se v regionu zvýšily teploty poté, co zažil zimní vlnu veder, která si vybrala daň na jeho řekách a lyžařských svazích.Nejvíce postižená odvětvíTchaj-wan, který je domovem největšího asijského polovodičového průmyslu, se necelé dva roky poté, co bojoval s nejhorším suchem za posledních sto let, opět potýká s nedostatkem vody. K napájení továren a výrobě polovodičových čipů, které se používají v našich digitálních zařízeních, je zapotřebí obrovské množství vody, jejíž nedostatek může zásobování zkomplikovat.„Tchaj-wan je velkým uživatelem vodní energie a vždy čelí dilematu, zda vodu skladovat pro svůj polovodičový průmysl, aby ji mohl využívat, nebo zda vodu uvolnit, aby měl více energie z vodních elektráren,“ zdůraznila Wangová.„Sucha i záplavy jsou pro Tchaj-wan problémem, takže průmysl má smůlu a je zranitelný,“ dodala.Wangová však poznamenala, že ačkoli mnoho výrobních odvětví potřebuje vodu ke svému fungování, voda se ve skutečnosti nevyužívá a mohla by se recyklovat.„Nedostatek vody není pro tato průmyslová odvětví nijak zvlášť problematický, protože spoustu vody lze recyklovat. Proces znečišťuje vodu a mnoho průmyslových odvětví by mohlo chtít vodu prostě vypustit přímo zpět do ekosystému, místo aby ji vyčistilo a znovu použilo,“ řekla.„Nyní, když je krize, se nabízí příležitost, aby podniky přemýšlely o tom, jak uzavřít smyčku… Nemohou si pro sebe jen tak brát vše, čeho je k dispozici dostatek.“Voda hraje velkou roli i v plánovaném přechodu na energetiku a její nedostatek by mohl ztížit přechod zemí na čistou nulu. V roce 2022 zažila Čína nejhorší vlnu veder a sucha za posledních šest desetiletí. Prudké teploty vysušily oblasti řeky Jang-c‘-ťiang, což omezilo její hydroelektrárenské kapacity – druhý největší zdroj energie v zemi.Aby země zmírnila energetická rizika, schválila loni nejvyšší počet nových uhelných elektráren od roku 2015. Peking povolil 106 gigawattů nových uhelných elektrárenských kapacit v roce 2022, což je čtyřikrát více než o rok dříve a odpovídá to 100 velkým uhelným elektrárnám.„Potřebujeme velký přechod na obnovitelné zdroje energie, abychom mohli napájet naše nové zásoby vody, a potřebujeme, aby naše zásoby vody byly k dispozici pro energetickou bezpečnost,“ řekl Middleton. „Musíme začít tyto dva rozhovory mnohem více spojovat.“Ekonomiky, které jsou silně závislé na zemědělství, by také mohly zaznamenat výrazný pokles produkce a potravinová bezpečnost by byla dále ohrožena.Podle australského ministerstva zemědělství, rybolovu a lesnictví se očekává, že hodnota zemědělské produkce klesne o 14 % a v letech 2023 až 2024 dosáhne 79 miliard dolarů. Důvodem jsou sušší podmínky, které by měly snížit výnosy plodin z rekordních úrovní v letech 2022 až 2023.„Jistě můžeme budovat nové vodní zdroje a dodávat vodu průmyslu, zákazníkům a městům v Austrálii, ale nejsme skutečně schopni udržet dostatek vody v delších obdobích sucha,“ upozornil Middleton ze společnosti Arup.„Samozřejmě musíme zajistit vodu pro naše města a velké ekonomiky a komunity, ale zanechává to za sebou rostoucí riziko pro produkci potravin a zemědělský sektor,“ dodal.