Potřebuje snad Evropa vyhlásit válečné hospodářství?

Zaměnitelné pojmy "válečná ekonomika" nebo "válečné hospodářství" připomínají dramatická opatření z minulých temných dnů: Vlády přetvářejí celé své hospodářské systémy a průmyslovou výrobu, aby upřednostnily výrobu pro válečné úsilí. Komisař EU Thierry Breton se na tento pojem začal pravidelně odvolávat počátkem března, kdy usiloval - a nadále usiluje - o rychlé zvýšení objednávek a výroby munice a zbraní ze strany vlád EU, a to jak pro zásobování Ukrajiny, tak pro doplnění vlastních zásob. Komisař právě navštívil více než tucet závodů na výrobu zbraní v celém bloku, kde si mohl vyslechnout stížnosti na nedostatek dlouhodobých smluv. Navzdory četným rozhodnutím EU o navýšení finančních prostředků a snížení překážek pro společné zadávání zakázek postupuje podle jeho názoru toto úsilí příliš pomalu. "Zpoždění neodpovídá našim okamžitým potřebám," řekl Breton na tiskové konferenci 3. května. "Proto je - a to říkám jasně - nutné tlačit na průmyslovou základnu a převést ji na 'válečnou ekonomiku', pokud mi dovolíte, abych to vyjádřil těmito slovy." Povolení nebylo uděleno? Nezdá se však, že by Breton konzultoval se všemi členskými státy - pokud vůbec s nějakými -, zda by mu skutečně "dovolily to takto formulovat", kdyby měly na výběr. Německo patří k zemím, které jsou na tento koncept nejcitlivější. Thomas Bagger, berlínský velvyslanec v Polsku, ví své o tom, že na něj tlačí dodávky zbraní. Bretonovu taktiku považuje za neproduktivní. "Na termín 'válečná ekonomika' se v Německu nedočkáte pozitivní reakce," řekl Bagger stroze na konferenci Lennarta Meriho v estonském Tallinnu na začátku tohoto měsíce. "Není to správný způsob mobilizace úsilí." Tato reakce je zcela nepřekvapivá, vysvětluje Edward Lucas z Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA), který pro DW uvedl, že by tuto frázi zcela zakázal. "V různých zemích znamená velmi odlišné věci," poznamenává. "Skutečná 'válečná ekonomika' spočívá v tom, že muži se zbraněmi přijdou, obsadí vaši továrnu a donutí ji vyrábět další zbraně. Nemyslím si, že by to někdo v Evropě skutečně navrhoval," říká Lucas, i když zdůrazňuje, že Rusko už takové kroky podniklo. "V Německu to vyvolává ozvěny nacistického ovládání ekonomiky s kolosálním utrpením a zneužíváním otrockých dělníků," řekl Lucas v Tallinnu DW. "Je to trochu podobné, jako kdybyste ve Spojených státech řekli: 'Musíme to dostat do plantážnického tempa'. To by okamžitě nebylo známkou produktivity, ale bylo by to znamení nejtemnějšího období amerických dějin! Nemyslím si, že to vyřešíte slogany. Vyřešíte to tak, že skutečně zasednete k jednacímu stolu a přijmete obtížná finanční regulační rozhodnutí, která povedou k požadovanému výsledku." Posílení rétoriky, ne průmyslu Další analytik, Ben Tallis z Německé rady pro zahraniční vztahy (DGAP), poznamenává, že francouzský prezident Emmanuel Macron také hovořil o "válečné ekonomice", aniž by podnikl dramatické kroky, které s tím souvisejí. "Mělo by to spoustu důsledků," říká Tallis, "spoustu státní kontroly nad ekonomikou a státního vedení ekonomiky. Pravděpodobně by to znamenalo příděly různého druhu, což by bylo pro evropské obyvatelstvo velmi zajímavým signálem, který podle mě současná generace politiků v západní Evropě není ochotna vyslat." Je však nutné vyslat naléhavý signál, pokud EU - a NATO - chtějí, aby se zbrojní výroba rozběhla. Je pochopitelné, proč někteří představitelé EU zkoušejí tento termín, říká Nathalie Tocciová, která vede Italský institut pro mezinárodní záležitosti. Potřebují překlenout obrovskou propast ve vnímání hrozeb napříč Evropou a "přesvědčit ty členské státy, které jsou velmi vzdálené od frontové linie, že místo toho, aby vynakládaly prostředky [na domácí záležitosti] v - cokoliv, Kalábrii - musí je vynaložit na obranný průmysl, aby mohly poslat zbraně na Ukrajinu". Tocci říká, že někteří lidé to již podporují, "ale chce to jen čas, aby tento argument byl přesvědčivý pro všechny". Estonský ministr obrany Hanno Pevkur říká, že v jeho zemi, která již poskytla Ukrajině více než jedno procento svého HDP na pomoc, se nikdo nemusí výslovně odvolávat na "válečnou ekonomiku". "Nemusíme to (to) speciálně uvádět," říká v rozhovoru pro DW. "Vidíme hrozbu a říkáme, že všichni v Evropě musí dospět k realitě, že Rusko představuje existenční hrozbu." Nechat si ji na později? Vojenský historik Slawomir Debski, ředitel Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM), si sice myslí, že "válečná ekonomika" není nutná - alespoň "zatím" - a podle DW má podezření, že politici sami nevědí, co tím myslí. "V roce 1942 byly Spojené státy schopny vyrobit velké lodě za 14 dní [místo dvou let]," vysvětluje. "To je druh privatizace válečného hospodářství. Takže my tam nejsme a není třeba zavádět takový režim do naší vlastní ekonomiky." Ben Tallis navrhuje, aby politici namísto pouhého nadhazování tohoto termínu začali vysvětlovat, co se skrývá za "válečnou ekonomikou". "Ukrajina bojuje za svobodu nás všech a nemyslím si, že toto poselství v některých částech západní Evropy plně proniklo," řekl v Tallinnu pro DW. "Brání nám v útoku. Pokud to vidíme takto, pak by to měl být skutečně náš konflikt a my bychom měli vyhrát." Tvrdí, že lidé by měli tuto logiku normalizovat a přijmout, že jsou ve vážném konfliktu, který musí vyhrát. "Myslím, že je správné na to začít připravovat mysl lidí." Německý velvyslanec Bagger se však k této myšlence nehlásí. "Důležité je, abychom toto rozdílné vnímání 'existenční hrozby' nebrali jako zásadní otazník, který říká, že ostatní to stále nechápou," argumentoval. "Jde mi o to, že: My to chápeme. Ale musíte pochopit, že historie a zeměpis jsou nesmírně mocnými učiteli a že nám dávají různé lekce."