Neúspěchy mohou vést k úspěchu

Zaprvé, většinou jde jen o slovíčkaření, jako když manažer řekne, že „lidé jsou jeho největším přínosem“. Existuje důvod, proč se takové fráze staly standardním vtipem parodií na práci, jako je například seriál Kancl.

Za druhé, neexistuje žádná záruka, že neúspěch bude vůbec k něčemu užitečný.

Jak je uvedeno v nové brilantní knize Amy Edmondsonové Right Kind of Wrong: The Science of Failing Well (Správný druh chyby: Věda o dobrém selhání), která poskytuje model založený na důkazech pro dekódování selhání, návratnost investic do chyb závisí na 3 klíčových faktorech.

Vydali jste se skutečně do nového oboru, oblasti nebo domény? Vaše chyby mají větší hodnotu, pokud je děláte v neznámém prostředí, protože zvyšují pravděpodobnost, že se naučíte něco nového.

Nechte svou zvědavost, aby vás zavedla na nová, neprobádaná území, kde se z definice nabízí spousta příležitostí k učení. Ačkoli to může znít jako samozřejmost, ve skutečnosti je to neintuitivní, protože lidé mají přirozenou tendenci optimalizovat svět pro efektivitu, minimalizovat úsilí při přemýšlení a držet se toho, co je známé.

Většina lidí tak má tendenci stát se přehnanou verzí svého dřívějšího já, zatímco správné sebezdokonalování a osobní rozvoj ve skutečnosti vyžaduje naučit se jít proti své vlastní přirozenosti.

Jedním z nejlepších měřítek kreativity je chuť ke změnám, i když jsou z praktického hlediska kontraproduktivní. Kreativní lidé například častěji souhlasí s tvrzením: „Každý den chodím do práce jinou cestou“, které je součástí některých hodnocení kreativity. To není pragmatické, alespoň ne v krátkodobém horizontu. Poskytuje však širší a bohatší škálu příležitostí setkat se – a uvítat – s chytrými chybami.

Je smutné, že příliš mnoho lidí se pouští do rizik a experimentů na základě irelevantnosti negativních stránek, na rozdíl od důležitosti pozitivních. Pokud se tedy přistihnete, že něco děláte, protože nemáte co ztratit, znamená to, že pravděpodobně nebudete mít ani co získat. Naopak pokud se něčemu věnujete, protože máte co získat, pak je pravděpodobné, že nemůžete ztratit, protože i neúspěchy vám dají lekci.

Tuto logiku pěkně vystihuje jeden z mých oblíbených výkladů odbornosti, a sice výrok Nielse Bohra, že „odborník je někdo, kdo v úzkém oboru udělal všechny možné chyby“. Klíčem k úspěchu je držet se oboru, který je pro vás skutečně důležitý.

Ačkoli můžete být nekompromisní v tom, co chcete, je lepší být zcela agnostický v tom, jak. Vaše neúspěchy zcela přeformulují vaše co, ale na začátku musíte mít jasný cíl. Jak vysvětlil Kocour z Cheshire Alence v Alenčiných dobrodružstvích v říši divů, pokud nevíte, kam jdete, dovede vás tam jakákoli cesta. Když si ale konkrétně určíte, kam chcete jít, objevíte nové zajímavé cesty. Vzpomeňte si na Kryštofa Kolumba, který „objevil“ Ameriku tím, že se snažil najít rychlejší cestu do Asie.

Chytrá selhání nepřicházejí náhodou. Jsou výsledkem toho, že jste strávili spoustu času přípravou na úspěch, ale překvapil vás opak. Stejně jako tedy štěstí přeje tomu, kdo je připraven, lze i smůlu zmírnit, pokud si dáte záležet na tom, abyste snížili pravděpodobnost, že k ní vůbec dojde.

Slovy Daniela Kahnemana: „Odvaha je znát šance a riskovat.“ Proto se lze vyhnout „neuváženému riziku“, pokud skutečně předem znáte pravděpodobné nebo potenciální výsledky svého jednání. V tomto smyslu jsou odborné znalosti rozhodující pro přeměnu neúspěchů v užitečné zkušenosti, což ilustruje myšlenku, že „zkušenost je to, co získáte, když jste nedostali to, co jste chtěli“