Jak může blockchainová síť změnit budoucnost?

Co přesně ale bitcoinová síť je a na jakém základě funguje? A je možné jí vůbec srozumitelně porozumět? Jsme si jisti, že ano. A právě k tomu slouží tento článek.

Bitcoinová síť je páteří systému elektronických peněz, který využívá kryptoměnu bitcoin. Tento systém je ze své podstaty postaven na myšlence decentralizace, takže všichni účastníci jsou si rovni a není potřeba, aby vše řídila třetí strana, velký bratr, který by do hry vnášel svá vlastní pravidla. Když se na celou věc podíváme velmi zjednodušeně, každý zde vlastně může kontrolovat každého. Všechny bitcoinové transakce jsou sice anonymní, ale záznamy o nich jsou veřejně dostupné a kdokoli si je může na pár kliknutí prohlédnout.

Uživatelé mezi sebou bitcoiny posílají a přijímají, zatímco těžaři se starají o uvádění nových jednotek BTC do oběhu. Tyto transakce se nacházejí v blockchainu, veřejné účetní knize bitcoinu, a potvrzení, že „je vše v pořádku“, spočívá v samotné těžbě díky systému ověřování Proof-of-Work.
Co je to proof-of-work

Proof-of-Work (PoW) je ověřovací protokol, kterým uživatel bitcoinové sítě dokazuje hodnotu své práce, tj. těžby. Zní to složitě? Ilustrujme si to na příkladu:

Pokud chce Adam poslat jednu minci BTC Boženě, může se tato transakce uskutečnit pouze tehdy, když těžař vytěží blok, ve kterém je tato transakce zaznamenána. Následně musí také proběhnout nějaké hlasování o tom, kdo blok skutečně vytěžil – to proto, aby se předešlo problému tzv. dvojího utrácení. Není třeba zde zacházet do podrobností, ale pro představu, čím větší mocí těžař (nebo dnes častěji těžební síť) disponuje, tím je pravděpodobnější, že z tohoto hlasování vyjde jako vítěz. Vytěžení jednoho bloku trvá pevně stanovených 10 minut. Nezapomínejme však, že celkový výkon bitcoinové sítě se neustále zvyšuje. Proto se odměna pro těžaře musí každé 4 roky snížit na polovinu.
Změna systému dnes již nepřipadá v úvahu.

Obrovský rozsah bitcoinové sítě způsobuje, že dvojí utrácení) je dnes extrémně nepravděpodobný problém. Dalším teoretickým nebezpečím je pak tzv. 51% útok. To znamená, že by se skupině těžařů podařilo dobýt více než polovinu výpočetní kapacity celé sítě. Mohli by pak měnit historii sítě a cenzurovat platby. Něco takového by vedlo ke ztrátě důvěry v celý systém. Při současné velikosti sítě je však takové převzetí zcela nemyslitelné.

Účast v síti má pouze dvě podmínky – funkční internetové připojení a ochotu dát k dispozici část svého výpočetního výkonu.

Účastníky bitcoinové sítě lze tedy rozdělit do dvou skupin:

• Uživatelé – vytvářejí bitcoinové adresy a provádějí mezi sebou jednotlivé transakce.
• Těžaři – poskytují síti potřebný výkon a starají se o tok nových jednotek BTC do oběhu.

Obě skupiny jsou důležité a existence jedné bez druhé by v konečném důsledku neměla smysl. Těžaři dodávají síti výkon, energii a nové mince; udržují ji v chodu a ověřují platnost jednotlivých transakcí. Tím, že síť neustále běží, lze udržovat její výkon a síť je chráněna před útoky nebo pokusy o jakékoli falšování transakcí. Díky tomu, že do sítě vstupují tisíce a tisíce počítačů z celého světa, je zajištěna decentralizace – není třeba, aby se o vše staral centrální počítač (nebo počítače). Stojí za to dodat, že Bitcoin je v současnosti nejvýkonnější peer-to-peer (jednotliví uživatelé spolu komunikují bez přítomnosti třetí strany) sítí na světě. A my věříme, že ji jen tak někdo nepředběhne.

Uživatelé naopak vnášejí do sítě pohyb a dávají celému systému „smysl“. Ovlivňují nabídku a poptávku – a tím i hodnotu samotného bitcoinu.
Co je to decentralizace?

Myšlenku decentralizace lze chápat tak, že správa systému (v tomto případě bitcoinu) je svěřena přímo do rukou jeho jednotlivých účastníků. Neexistuje žádná autorita a každý je v podstatě rovnocenným partnerem.
Pokud se na svět díváte optikou tradičního paradigmatu, může se vám něco takového zdát dokonce extrémně nebezpečné. Historie však ukazuje, že mnohem větší hrozbu představuje autoritářská společnost, kde nám nějaká entita může diktovat, co a jak máme dělat. Bitcoin je tedy položen na poměrně důmyslném základu, kdy by se opravdu velká skupina účastníků sítě musela „spiknout“, pokud by chtěla nějakým způsobem změnit určitou vlastnost kryptoměny a systému, na kterém funguje.
Myšlenka decentralizované účetní knihy, blockchainu, se navíc již osvědčila v mnoha jiných odvětvích. V budoucnu by se jejím prostřednictvím mohla provádět různá hlasování a volby nebo by mohla sloužit například i jako základ pro evidenci občanů či pacientů. Možnosti jsou skutečně nekonečné.

Každou chvíli na nás z médií křičí titulky ve stylu – Bitcoin je ekologická katastrofa. Nebo – Celý Bitcoin spotřebuje za rok více elektřiny než Polsko…

Je to střízlivý pohled? Především je třeba se na celou věc podívat z obou stran. Bitcoinová síť je samozřejmě energeticky velmi náročná. Nezapomínejme však, že se již jedná o globální platební síť. Odvolávat se při srovnávání na spotřebu elektřiny v jednotlivých zemích je proto poněkud nepřehledné.

Nezapomínejme, že spotřeba bitcoinové sítě nezávisí přímo na objemu transakcí, ale na počtu přítomných těžařů. Co se týče spotřeby elektřiny, je v podstatě jedno, zda právě posíláte 1 BTC nebo 1 000 BTC. Spotřeba energie této sítě by se tedy v budoucnu měla zvyšovat jen stále méně.