října 2023 sešli v Marrákeši na výročních zasedáních Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky, kde se potýkali se souběhem globálních hospodářských a geopolitických krizí. Patřily k nim pokračující konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, finanční kolapsy v ekonomikách s nízkými a nižšími středními příjmy, propad trhu s nemovitostmi v Číně a eskalující nárůst dlouhodobých globálních úrokových sazeb ve stínu zpomalující a stále více fragmentované světové ekonomiky.
Uprostřed této sílící bouře finančních otřesů však překvapivě nedošlo k tolik očekávané dluhové krizi na rozvíjejících se trzích. Navzdory vysokým úrokovým sazbám a prudkému zhodnocení amerického dolaru nevykazovaly podle MMF hlavní rozvíjející se trhy, jako je Mexiko, Brazílie, Indonésie, Vietnam, Jihoafrická republika a dokonce i Turecko, žádné známky dluhových potíží.
Tato ohromující odolnost těchto ekonomik, které byly dříve nechvalně proslulé opakovanými platební neschopností, přivádí ekonomy a finanční analytiky ke zmatku a vyvolává otázky týkající se původu této nově objevené ekonomické odolnosti a toho, zda se nejedná pouze o dočasnou úlevu před blížící se bouří.
Analytici uvádějí několik faktorů, které přispívají k této ekonomické odolnosti. Za prvé, zatímco měnová politika USA je napjatá, její fiskální politika zůstává mimořádně uvolněná. Spojené státy plánují v roce 2023 deficit ve výši 1,7 bilionu dolarů, což je nárůst oproti přibližně 1,4 bilionu dolarů v roce 2022, a nebýt některých účetních anomálií týkajících se programu prezidenta Bidena na odpuštění studentských půjček, federální deficit v roce 2023 by se blížil 2 bilionům dolarů.
Podobně rychle rostou i deficity Číny, jejíž poměr dluhu k HDP se za posledních deset let zdvojnásobil a do roku 2027 podle prognóz překročí 100 %. Země jako Japonsko a Čína také stále provádějí uvolněnou měnovou politiku.
Uznání si však zaslouží i vedení hlavních rozvíjejících se trhů za prozíravou politiku. Ty se vyhnuly novému “konsensu z Buenos Aires” a přijaly obezřetnější politiku, kterou prosazuje MMF. Rozhodující strategií bylo vytváření značných devizových rezerv, které měly odvrátit krize likvidity: Indie má rezervy ve výši 600 miliard USD, Brazílie 300 miliard USD a Jihoafrická republika 50 miliard USD.
Spolu s tím tvůrci politik využili mimořádně nízkých úrokových sazeb do roku 2021 k prodloužení splatnosti svých dluhů, čímž fakticky nabídli přechodnou fázi k novému normálu zvýšených úrokových sazeb. Skutečnou změnu v odolnosti ekonomiky však přinesl důraz na nezávislost centrálních bank, což je koncept, který se během dvou desetiletí globalizoval. Tato strategie umožnila centrálním bankám rozvíjejících se trhů prosadit svou autoritu a preventivně zvýšit své základní úrokové sazby.
Současně byly zavedeny nové regulace s cílem minimalizovat měnový nesoulad a na firmy a banky byly uvaleny přísné požadavky na vykazování jejich mezinárodních výpůjčních pozic.
Přesto se rozvíjející se trhy úzkostlivě vyhýbaly přijetí amerického konceptu zacházení s dluhem. Uvědomují si, že trvalé deficitní financování není zdaleka bez nákladů, a proto se vyhýbají rizikovým fiskálním metodám.
Země jako Argentina a Venezuela se však vyhnuly makroekonomickým politickým směrnicím MMF, což mělo vážné hospodářské důsledky. Turecko si navzdory podobnému přístupu udrželo solidní růst navzdory bujaré inflaci a ukončení činnosti šéfů centrálních bank, kteří obhajovali zvyšování sazeb.
Odolnost rozvíjejících se ekonomik však bude ještě podrobena zkoušce, pokud bude pokračovat éra zvýšených globálních úrokových sazeb v důsledku rostoucích výdajů na obranu, ekologického přechodu, populismu a zvyšující se úrovně zadlužení a deglobalizace. Přestože přetrvává obrovská nejistota, výkonnost rozvíjejících se trhů uprostřed krizí není nijak pozoruhodná.
Ministři financí a centrální bankéři se ve dnech 9.-15. října 2023 sešli v Marrákeši na výročních zasedáních Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky, kde se potýkali se souběhem globálních hospodářských a geopolitických krizí. Patřily k nim pokračující konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, finanční kolapsy v ekonomikách s nízkými a nižšími středními příjmy, propad trhu s nemovitostmi v Číně a eskalující nárůst dlouhodobých globálních úrokových sazeb ve stínu zpomalující a stále více fragmentované světové ekonomiky.
Uprostřed této sílící bouře finančních otřesů však překvapivě nedošlo k tolik očekávané dluhové krizi na rozvíjejících se trzích. Navzdory vysokým úrokovým sazbám a prudkému zhodnocení amerického dolaru nevykazovaly podle MMF hlavní rozvíjející se trhy, jako je Mexiko, Brazílie, Indonésie, Vietnam, Jihoafrická republika a dokonce i Turecko, žádné známky dluhových potíží.
Tato ohromující odolnost těchto ekonomik, které byly dříve nechvalně proslulé opakovanými platební neschopností, přivádí ekonomy a finanční analytiky ke zmatku a vyvolává otázky týkající se původu této nově objevené ekonomické odolnosti a toho, zda se nejedná pouze o dočasnou úlevu před blížící se bouří.
Analytici uvádějí několik faktorů, které přispívají k této ekonomické odolnosti. Za prvé, zatímco měnová politika USA je napjatá, její fiskální politika zůstává mimořádně uvolněná. Spojené státy plánují v roce 2023 deficit ve výši 1,7 bilionu dolarů, což je nárůst oproti přibližně 1,4 bilionu dolarů v roce 2022, a nebýt některých účetních anomálií týkajících se programu prezidenta Bidena na odpuštění studentských půjček, federální deficit v roce 2023 by se blížil 2 bilionům dolarů.
Podobně rychle rostou i deficity Číny, jejíž poměr dluhu k HDP se za posledních deset let zdvojnásobil a do roku 2027 podle prognóz překročí 100 %. Země jako Japonsko a Čína také stále provádějí uvolněnou měnovou politiku.
Uznání si však zaslouží i vedení hlavních rozvíjejících se trhů za prozíravou politiku. Ty se vyhnuly novému “konsensu z Buenos Aires” a přijaly obezřetnější politiku, kterou prosazuje MMF. Rozhodující strategií bylo vytváření značných devizových rezerv, které měly odvrátit krize likvidity: Indie má rezervy ve výši 600 miliard USD, Brazílie 300 miliard USD a Jihoafrická republika 50 miliard USD.
Spolu s tím tvůrci politik využili mimořádně nízkých úrokových sazeb do roku 2021 k prodloužení splatnosti svých dluhů, čímž fakticky nabídli přechodnou fázi k novému normálu zvýšených úrokových sazeb. Skutečnou změnu v odolnosti ekonomiky však přinesl důraz na nezávislost centrálních bank, což je koncept, který se během dvou desetiletí globalizoval. Tato strategie umožnila centrálním bankám rozvíjejících se trhů prosadit svou autoritu a preventivně zvýšit své základní úrokové sazby.
Současně byly zavedeny nové regulace s cílem minimalizovat měnový nesoulad a na firmy a banky byly uvaleny přísné požadavky na vykazování jejich mezinárodních výpůjčních pozic.
Přesto se rozvíjející se trhy úzkostlivě vyhýbaly přijetí amerického konceptu zacházení s dluhem. Uvědomují si, že trvalé deficitní financování není zdaleka bez nákladů, a proto se vyhýbají rizikovým fiskálním metodám.
Země jako Argentina a Venezuela se však vyhnuly makroekonomickým politickým směrnicím MMF, což mělo vážné hospodářské důsledky. Turecko si navzdory podobnému přístupu udrželo solidní růst navzdory bujaré inflaci a ukončení činnosti šéfů centrálních bank, kteří obhajovali zvyšování sazeb.
Odolnost rozvíjejících se ekonomik však bude ještě podrobena zkoušce, pokud bude pokračovat éra zvýšených globálních úrokových sazeb v důsledku rostoucích výdajů na obranu, ekologického přechodu, populismu a zvyšující se úrovně zadlužení a deglobalizace. Přestože přetrvává obrovská nejistota, výkonnost rozvíjejících se trhů uprostřed krizí není nijak pozoruhodná.
