Klíčové body

Tvrdá práce je pro úspěch nezbytná a je klíčovou součástí dosahování cílů
Nadměrná pracovní doba může také urychlit vyhoření

Mnozí by mohli namítnout, že zdravější pracovní síla zvyšuje produktivitu. Zdá se, že to potvrzuje množství výzkumů, ale přetrvává představa, která zdůrazňuje opak – definice produktivity vyžaduje dlouhé hodiny, strádání a oběti. Je vnímána jako hra s nulovým součtem, která přehnaně naklání misky vah jedním směrem a zanedbává druhý.

Ve sdělení zaměstnancům před svátky Niraj Shah, generální ředitel společnosti Wayfair, tuto interpretaci produktivity zdůraznil. Sdělil zaměstnancům, že dlouhá pracovní doba, pohotová reakce, prolínání práce a života je základem úspěchu a splnění úkolů. “Tvrdá práce je pro úspěch nezbytná a je klíčovou součástí dosahování cílů,” dodal. Shah odmítl domněnku, že nepodporuje práci po pracovní době, jako “směšně nepravdivou”.

Platforma pro elektronické obchodování s nábytkem byla během pandemie masivně zisková. Uvolnění omezení Covid-19 však vedlo ke zpomalení prodeje a následně k několika snižování počtu zaměstnanců. Přestože se společnost odrazila ode dna, Shah v e-mailu svým zaměstnancům uvedl, že vyšší pracovní nasazení urychlí dosažení jejich cílů.

Čas je však omezený zdroj a prodlužování pracovní doby vyžaduje ztrátu kritických aspektů života, jako jsou vztahy, pohyb a spánek. Nadměrná pracovní doba může také urychlit vyhoření, které podle odhadu společnosti Gallup připravuje světové společnosti až o 322 miliard dolarů v důsledku fluktuace zaměstnanců a snížené produktivity.

Pro většinu znalostních pracovníků se produktivita, která je spojena s tvůrčími nápady, stává nepolapitelným aspektem, který nelze kvantifikovat. Jak říká Tony Guadagni, vedoucí konzultant společnosti Gartner, vynikající nápad, který by mohl změnit trajektorii společnosti, mohl vzniknout během pouhých 15 minut v nepracovním týdnu.

Jak vysvětluje Guadagni, pochopení produktivity vyžaduje posun od pojmu časový vklad k měření nasazení zaměstnanců. To je však často zahaleno dvojznačnými pochvalami – “udělal jsi míli navíc” má přednost před “odvedl jsi vynikající práci”, což přikládá větší váhu nočním hodinám než skutečnému výkonu.

Kdykoli je dlouhá pracovní doba oslavována, nelze si nevzpomenout na důrazné varování v knize “Proč spíme” od profesora Kalifornské univerzity v Berkeley Matthewa Walkera. Na řadě studií ukazuje, jak nedostatek spánku systematicky narušuje vlastnosti, jako je kreativita, motivace, inteligence, spolupráce a efektivita – všechny tyto vlastnosti jsou vysoce ceněny generálními řediteli.

Podle Walkera se v mnoha obchodních kulturách skrývá neopodstatněná arogance ohledně nedůležitosti spánku, což je anomálie vzhledem k tomu, že profesionální svět jasně chápe zdraví, bezpečnost a chování a jejich dopady na produktivitu – což je představa, která se zdá být výzvou pro pokusy o vzkříšení kultury spěchu.

Mezitím se zdá, že nedávná vlna trendů “tichého odchodu” a “lenošky” se staví proti výše zmíněné kultuře spěchu. Vzhledem k tomu, že počet výpovědí a volných pracovních míst začíná klesat, nebylo by překvapením, kdyby v příštích letech stále více vedoucích pracovníků prosazovalo návrat k “ctnosti tvrdé práce”.

Nicméně vzhledem k trvale silnému trhu práce a trvale nízké míře nezaměstnanosti si zaměstnanci zachovávají určitou vyjednávací sílu. Výzva vzdát se osobního volna ve prospěch prodloužení pracovní doby bez odpovídajícího zvýšení platu by se mnohým nemusela líbit.

S příchodem roku 2024 se někteří možná rozhodnou zaměřit se na efektivitu během běžné pracovní doby jako optimální alternativu k automatickým přesčasům. Nakonec bude třeba jemně našlapovat na balancující kladině, která se rozprostírá mezi produktivitou a blahobytem, a možná půjde jen o to, aby se “hvězdy seřadily” pro optimální pracovní výkon.

Závěrem lze říci, že debata o produktivitě versus pohodě je i nadále v popředí diskurzu na pracovišti. Jde o přesvědčivý souboj mezi generováním výsledků a péčí o zaměstnance. Lze jen doufat, že se vstupem do dalšího roku se pozornost přesune na harmonickou kombinaci produktivity a pohody, která nebude vyžadovat obětování jednoho pro druhé.

To může znamenat, že se pustíme do suchého ledna, začneme dodržovat nový fitness režim nebo si pořídíme elegantní plánovač, abychom si mohli lépe rozvrhnout své dny. Jedna z úvah, která vyvolala hluboké diskuse, se točí kolem vztahu mezi produktivitou a blahobytem, především, zda se vzájemně vylučují.Mnozí by mohli namítnout, že zdravější pracovní síla zvyšuje produktivitu. Zdá se, že to potvrzuje množství výzkumů, ale přetrvává představa, která zdůrazňuje opak – definice produktivity vyžaduje dlouhé hodiny, strádání a oběti. Je vnímána jako hra s nulovým součtem, která přehnaně naklání misky vah jedním směrem a zanedbává druhý.Ve sdělení zaměstnancům před svátky Niraj Shah, generální ředitel společnosti Wayfair, tuto interpretaci produktivity zdůraznil. Sdělil zaměstnancům, že dlouhá pracovní doba, pohotová reakce, prolínání práce a života je základem úspěchu a splnění úkolů. “Tvrdá práce je pro úspěch nezbytná a je klíčovou součástí dosahování cílů,” dodal. Shah odmítl domněnku, že nepodporuje práci po pracovní době, jako “směšně nepravdivou”.Platforma pro elektronické obchodování s nábytkem byla během pandemie masivně zisková. Uvolnění omezení Covid-19 však vedlo ke zpomalení prodeje a následně k několika snižování počtu zaměstnanců. Přestože se společnost odrazila ode dna, Shah v e-mailu svým zaměstnancům uvedl, že vyšší pracovní nasazení urychlí dosažení jejich cílů.Čas je však omezený zdroj a prodlužování pracovní doby vyžaduje ztrátu kritických aspektů života, jako jsou vztahy, pohyb a spánek. Nadměrná pracovní doba může také urychlit vyhoření, které podle odhadu společnosti Gallup připravuje světové společnosti až o 322 miliard dolarů v důsledku fluktuace zaměstnanců a snížené produktivity.Pro většinu znalostních pracovníků se produktivita, která je spojena s tvůrčími nápady, stává nepolapitelným aspektem, který nelze kvantifikovat. Jak říká Tony Guadagni, vedoucí konzultant společnosti Gartner, vynikající nápad, který by mohl změnit trajektorii společnosti, mohl vzniknout během pouhých 15 minut v nepracovním týdnu.Jak vysvětluje Guadagni, pochopení produktivity vyžaduje posun od pojmu časový vklad k měření nasazení zaměstnanců. To je však často zahaleno dvojznačnými pochvalami – “udělal jsi míli navíc” má přednost před “odvedl jsi vynikající práci”, což přikládá větší váhu nočním hodinám než skutečnému výkonu.Kdykoli je dlouhá pracovní doba oslavována, nelze si nevzpomenout na důrazné varování v knize “Proč spíme” od profesora Kalifornské univerzity v Berkeley Matthewa Walkera. Na řadě studií ukazuje, jak nedostatek spánku systematicky narušuje vlastnosti, jako je kreativita, motivace, inteligence, spolupráce a efektivita – všechny tyto vlastnosti jsou vysoce ceněny generálními řediteli.Podle Walkera se v mnoha obchodních kulturách skrývá neopodstatněná arogance ohledně nedůležitosti spánku, což je anomálie vzhledem k tomu, že profesionální svět jasně chápe zdraví, bezpečnost a chování a jejich dopady na produktivitu – což je představa, která se zdá být výzvou pro pokusy o vzkříšení kultury spěchu.Mezitím se zdá, že nedávná vlna trendů “tichého odchodu” a “lenošky” se staví proti výše zmíněné kultuře spěchu. Vzhledem k tomu, že počet výpovědí a volných pracovních míst začíná klesat, nebylo by překvapením, kdyby v příštích letech stále více vedoucích pracovníků prosazovalo návrat k “ctnosti tvrdé práce”.Nicméně vzhledem k trvale silnému trhu práce a trvale nízké míře nezaměstnanosti si zaměstnanci zachovávají určitou vyjednávací sílu. Výzva vzdát se osobního volna ve prospěch prodloužení pracovní doby bez odpovídajícího zvýšení platu by se mnohým nemusela líbit.S příchodem roku 2024 se někteří možná rozhodnou zaměřit se na efektivitu během běžné pracovní doby jako optimální alternativu k automatickým přesčasům. Nakonec bude třeba jemně našlapovat na balancující kladině, která se rozprostírá mezi produktivitou a blahobytem, a možná půjde jen o to, aby se “hvězdy seřadily” pro optimální pracovní výkon.Závěrem lze říci, že debata o produktivitě versus pohodě je i nadále v popředí diskurzu na pracovišti. Jde o přesvědčivý souboj mezi generováním výsledků a péčí o zaměstnance. Lze jen doufat, že se vstupem do dalšího roku se pozornost přesune na harmonickou kombinaci produktivity a pohody, která nebude vyžadovat obětování jednoho pro druhé.