Nejenže je to jedna z mála švýcarsko-německých značek v hodinářském průmyslu, ale – více než ostatní – je to výrobce, který klade důraz na inženýrství.

V tomto článku se vydáme po stopách kořenů DNA této značky a cesty, která vedla k tomu, že se IWC stala společností, kterou je dnes.

Historie společnosti IWC (International Watch Company) sahá až do roku 1868, kdy americký inženýr a hodinář Florentine Ariosto Jones založil na pozemku bývalé klášterní zahrady ve švýcarském Schaffhausenu továrnu na hodinky a začal vyrábět technicky mistrovské kapesní hodinky.

Od svých počátků zaujímá společnost IWC k výrobě hodinek průmyslový přístup, který kombinuje řemeslné znalosti švýcarských hodinářů s moderní technologií a vodní silou nedalekého Rýna.

Ve 30. letech 20. století vyvinula společnost IWC dvě kolekce hodinek, které dodnes patří k nejoblíbenějším hodinkám značky. V roce 1936 společnost představila dnes asi nejznámější hodinky IWC: první hodinky speciálně konstruované pro piloty. O tři roky později si dva portugalští dovozci objednali návrh velkých náramkových hodinek vybavených kapesními hodinkami – tak se zrodil model IWC Portugieser.

Hospodářský rozmach poválečného období hodinářskému průmyslu prospěl, ale zároveň přinesl nové výzvy. Rostoucí všudypřítomnost techniky v každodenním životě znamenala, že přesnost hodinek stále více ovlivňovala magnetická pole. Albert Pellaton, tehdejší technický ředitel společnosti IWC, byl odhodlán tento problém vyřešit pomocí vynálezů, jako byla vnitřní klec z měkkého železa.

Tento charakteristický prvek IWC chrání strojek před magnetickými poli a dodnes se používá v pilotních hodinkách. Pellatonovým nejslavnějším vynálezem však byl nový natahovací mechanismus, který je nyní pojmenován po hodináři IWC. V systému Pellaton je natahovací kolečko taženo na dvou koncích západkami, což umožňuje rezervu chodu až sedm dní – revoluční úspěch tehdy i dnes.

V následujících letech uvedla společnost IWC na trh několik významných hodinek, včetně prvního modelu IWC Ingenieur v roce 1955 a modelu Aquatimer v roce 1967, který byl vůbec prvními potápěčskými hodinkami vyrobenými v Schaffhausenu. V této době se společnost také podílela na vývoji prvního švýcarského quartzového strojku Beta 21, který následně poháněl první hodinky IWC Da Vinci. Modely z této kolekce jsou oblíbené dodnes.

Stejně jako všechny ostatní značky byla i společnost IWC těžce zasažena krizí quartzových hodinek. Namísto otáčení a změny zaměření se však IWC vrátila k základním hodnotám značky, především k technické dokonalosti. V době vrcholící quartzové krize společnost vyrobila první titanová pouzdra hodinek na světě, čímž se proslavila jako odborník v oblasti vědy o materiálech.

Společnost IWC se prosadila také ve světě hodinářských komplikací, přičemž historii značky utvářel Kurt Klaus. V polovině 80. let se jeho věčný kalendář objevil v kolekci Da Vinci; krátce poté, u příležitosti 125. výročí založení společnosti, uvedla IWC na trh hodinky Il Destriero Scafusia, které byly ve své době nejkomplikovanějšími mechanickými náramkovými hodinkami na světě.

Zatímco konec quartzové krize změnil ekonomické podmínky, společnost IWC se nadále soustředila na výzkum materiálů a technologií. Ať už šlo o výrobu prvních náramkových hodinek s bronzovým pouzdrem, nebo o vývoj Ceratania® a nových keramických slitin, společnost IWC byla a dodnes je lídrem v oblasti materiálových věd – v nemalé míře díky spolupráci s Formulí 1.

Společnost samozřejmě nezapomněla ani na hodinářské umění a vyvinula nové a složité komplikace, jako je například dvojitý měsíční displej, který byl přidán k věčnému kalendáři.

V roce 2023 společnost IWC aktualizovala hodinky Ingenieur pro 21. století tím, že původní design hodinek Genta rafinovaně zmodernizovala. V roce 2024 značka provedla revoluci ve věčném kalendáři modelem Portugieser Eternal Calendar.

Nejenže se tyto hodinky dokonale orientují v pravidlech o výjimkách přestupného roku v gregoriánském kalendáři. Jako by to nestačilo, zobrazují také fáze Měsíce tak přesně, že se po 45 milionech let (!) odchýlí pouze o jediný den. To jsou jen některé ze způsobů, kterými IWC přizpůsobuje své bohaté dědictví současnosti a tvoří hodinářskou historii.

Značka zůstává věrná sama sobě a svému poslání: věnovat se vytváření budoucnosti, kterou stojí za to žít – budoucnosti, v níž se budou hodinky s dlouhou životností nejen cenit, ale také neustále optimalizovat. Koneckonců étosem inženýra je převzít odpovědnost za minulost, přítomnost i budoucnost. A společnost IWC se aktivně podílí na utváření všech tří.