Bohužel to vytváří paradox, protože nevíte, co nevíte.Nejrychlejší způsob, jak se dozvědět nové informace, je využít nápady a postřehy lidí kolem sebe, ale lidé se často neptají dostatečně, říká Jeff Wetzler, autor knihy Ask: Vyzkoušejte skrytou moudrost lidí kolem sebe a dosáhněte nečekaných průlomů ve vedení lidí i v životě.„Největším důvodem je, že si neuvědomujeme, jakou otázku je třeba položit jako první,“ říká. „Rychle si vyhodnocujeme situace a děláme unáhlené závěry. Máme pocit, že tyto závěry jsou realitou, a nenapadne nás, že existuje něco, co nevíme. Pokud se cítíte v něčem jistí, je logické, že se nebudete ptát.“Dalším důvodem, proč se lidé zdržují položením otázky, je to, že přeceňují, jak se druhý člověk bude cítit, když se ho na něco zeptají, říká Wetzler. „Myslíme si, že druhý člověk nebude chtít být vystaven situaci, ale výzkumy ukazují, že lidé ve skutečnosti oceňují, když jim někdo klade otázky, aby vyjádřili, kdo jsou a co prožívají.“Málokdo se učí, jak klást dobré otázky. V důsledku toho máme často poměrně úzký repertoár otázek, z nichž většina nám neumožní dozvědět se něco důležitého. Místo toho Wetzler doporučuje klást kvalitní otázky, které signalizují zvědavost.„Nestačí, když do svého slovníku zařadíte nové otázky, pokud nejste skutečně zvědaví,“ vysvětluje. „Kvalitní otázky jsou jasné a přímé. Nesnaží se pomocí otázky zamaskovat návrh nebo radu.“ V případě, že se jedná o otázku, je třeba se na ni podívat. Chcete využít této příležitosti?Kvalitní otázka také vytváří oboustranný prospěch. „Neslouží jen ku prospěchu tazatele, ale skutečně prospívají tázanému,“ říká Wetzler. „Pomáhá jim vyjádřit se, ujasnit si myšlenky a skutečně se zapojit do vztahů.“Jednou ze strategií, jak položit kvalitní otázku, je to, co Wetzler nazývá „reakce na žádost“. Tazatel řekne: „Tohle bych chtěl udělat“ nebo „Tady je můj návrh“ a pak se zeptá: „Jaké jsou vaše reakce na to?“ nebo „Jak to na vás působí?“ nebo „Co mi možná uniká?“.„Žádáte od někoho reakce,“ říká Wetzler. „Důvod, proč je to tak silné, je ten, že často, když někomu jinému vyjadřujeme, co si myslíme, předpokládáme, že pokud bude mít reakci – ať už pozitivní, nebo negativní -, že nám to řekne. Pokud tak neučiní, předpokládáme, že s námi museli souhlasit.“To však není vždy pravda. Z různých důvodů se lidé často necítí bezpečně, když se svěřují se skutečnými reakcemi. Pokud však položíte otázku, radikálně tím zvýšíte šanci, že pochopíte, co vám chtějí říci.Další technikou je to, co Wetzler nazývá „strategie vyjasnění zmatku“. Když někdo něco prohlásí, můžete si myslet, že víte, co tím myslí. Někdy tomu tak ale není. Wetzler navrhuje zeptat se: „Když jste řekl X, co jste tím myslel?“. Nebo: „Jak byste definoval X?“.„Tolik rozhovorů by proběhlo mnohem lépe, kdybychom si udělali čas na vyjasnění,“ říká.Třetí strategií je to, čemu Wetzler říká „zpětné volání a testování“. Než začnete reagovat na to, co někdo říká, parafrázujte to, co jste slyšeli, zpětně. Například: „Myslím, že jsem vás slyšel říkat toto. Pochopil jsem to správně?“„Když to udělám, minimálně v 50 % případů druhá osoba řekne: „No, tak nějak jsi to pochopil, ale není to přesně tak, jak jsem to myslel,“ říká Wetzler.“ Nebo: „Ano, pochopil jsi to. Ale je tu ještě jedna věc, kterou jsem zapomněl říct.“Strategie zpětného volání a testování vám nejen pomůže získat více informací, ale také zpomalí konverzaci, což může být užitečné, pokud je situace napjatá. Vysílá druhé osobě zprávu, že vám na ní záleží a že chcete pochopit, co chce říct, protože jste si udělali čas, abyste to vyjádřili vlastními slovy, říká Wetzler.Zatímco položení správných otázek je prvním krokem, je také důležité, aby pravdivá odpověď byla pro tázaného bezpečná. Toho docílíte snížením bariér, aby bylo pro někoho pohodlnější a přitažlivější říci vám pravdu.Jste-li například generálním ředitelem, nepozvěte někoho do své kanceláře, neposaďte se naproti němu a nepředpokládejte, že se bude cítit pohodlně. „Jděte tam, kde jsou oni,“ říká Wetzler. „Jezte s nimi na obědě. Jezděte spolu v autě. Vydejte se na procházku. Jděte tam, kde se budou cítit nejpohodlněji.“Dejte jasně najevo, proč se ptáte, aby druhá osoba nemusela hádat, co máte na mysli. A vyzařujte odolnost a dejte dotyčnému najevo, že si s jeho pravdou poradíte. Wetzler říká, že je důležité dát najevo, že se nebudete bránit ani si na něm vylévat zlost.Bezpečí vytvoříte například tím, že řeknete: „Poslyšte, kdybych byl na vašem místě, asi bych se teď cítil velmi frustrovaný. Jestli tím právě procházíte, rád bych si to poslechl.“ V takovém případě se můžete obrátit na někoho jiného.Kladení otázek je jako každá jiná dovednost. Vyžaduje cvik, ale jeho přínos stojí za to. Začněte tím, že si uvědomíte, že to pravděpodobně neděláte přirozeně. Wetzler doporučuje nahrávat rozhovory a dívat se na jejich přepisy. Porovnejte, kolik otázek kladete a kolik výroků pronesete.„Často je to šokující,“ říká. „Lidé jsou často překvapeni, že nepoložili žádnou otázku, nebo že jedna otázka byla spíše útočná.“Pak se vědomě snažte vyzkoušet kvalitní techniky kladení otázek. „Když budete praktikovat víc a víc a uvidíte, co funguje a co ne,“ říká Wetzler. „Časem se to stane druhou přirozeností. Začnete odsouvat stranou myšlenky typu: „Vypadám v této konverzaci dobře?“ a soustředíte se na záměr: „Co se od tohoto člověka mohu naučit?“.“