Klíčové body

Úzkost je běžná a každý ji prožívá jedinečně, často jako důsledek obav
Obavy jsou opakující se myšlenky o možných hrozbách, které mohou negativně ovlivnit výkon
Naše emoce reagují na naši interpretaci faktů, ne na samotná fakta

Je důležité si uvědomit, že všichni potřebujeme určitou míru úzkosti ke zvýšenému výkonu. Kdykoli se pustíme do něčeho, na čem nám záleží a co vyžaduje soustředěné úsilí, pocítíme motýly nebo nervozitu, což je ukazatel úzkosti, která hraje dokonalou roli při přípravě na daný úkol.

PŘEKONÁNÍ ZÁKLADNÍ SLOŽKY ÚZKOSTI Z VÝKONU

Úzkost se může stát problémem, když se tato forma napětí změní v obavy. Zdá se, že obavy jsou základní složkou potřebnou k tomu, abychom začali negativně prožívat úzkost. Podle Vaseyho, Crnicové a Cartera lze obavy definovat jako „anticipační kognitivní proces zahrnující opakující se myšlenky související s možnými ohrožujícími výsledky a jejich potenciálními důsledky“.

Klíčová slova, kterých je třeba si zde všimnout, jsou „opakující se myšlenky“, „možné“ a „potenciální“. Obavy samy o sobě nejsou problémem, všichni si občas děláme starosti. Skutečným problémem je nadměrná povaha obav. Tato nadměrná starost negativně ovlivňuje výkonnost a zhoršuje sociální a osobní fungování.

Nadměrné obavy mohou také vyvolávat pocity deprese. Slovo nadměrné bude mít pro různé lidi různý význam. To, co pro nás jako jednotlivce znamená nadměrná úzkost, určuje naše vytáčení a snižování úzkosti.

Klíčovou otázkou musí být: Jak můžeme nadměrné obavy snížit, minimalizovat nebo dokonce odstranit? Odpovědí je pochopení toho, jak vytváříme své emoce. Naše emoce, ochucují a podbarvují každý kout a každou zákoutí našeho prožívání.

Naše emoce nereagují na fakta, ale na naši interpretaci faktů. „Opakující se myšlenky“, to, co je „možné“ a jaké budou „potenciální“ důsledky, jsou výmysly naší mysli. Jinými slovy, to, co považujeme za možné a co má potenciál projevit se v našem životě a tendenci mít opakované myšlenky, je dáno významem (tj. interpretací), který dáváme situaci, jíž se obáváme.

Z psychologického hlediska jsme všichni stroje na vytváření významů. Význam, který něčemu dáváme, vytváří naši subjektivní pravdu o něčem. Vezměme si jednoduchý příklad klienta nebo potenciálního zákazníka, který nám neodpovídá na telefonáty.

Jak to prožíváme? Co to znamená? Co se právě stalo? Jaká je zde pravda? Jinými slovy, význam, který dáváme svým zážitkům, je vždy volbou, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Naše volby vedou k prožívání naší verze pravdy. Podívejme se na tři úrovně pravdy.

TŘI ÚROVNĚ PRAVDY

Úroveň 1: Představovaná pravda: Jedná se o naprostý výmysl, plný dramatu, vnitřního dialogu a komentářů. Pokud jde o to, že se náš klient nebo potenciální zákazník neozval, naše reakce může být následující: „Nechtějí se mnou obchodovat, věděl jsem to, nemají mě rádi.“ V tomto případě se nám může stát, že se nám klient nebo klientka ozvou. Jak vůbec můžeme vědět, zda je něco z toho pravda? Nevíme.

Úroveň 2: Předpokládaná pravda: Na této úrovni není naše reakce tak dramatická. Zde máme tendenci svou reakci mírnit. Může to tak být: „Asi mají hodně práce, příští týden vymyslím jiný způsob, jak se s nimi spojit.“ V tomto případě se nám zdá, že se nám to podařilo.

Úroveň 3: Skutečná pravda: Zabývá se čistými fakty s nulovým množstvím výmyslů. Sledujeme proces následné kontroly s nulovou dramatičností. Neodpověděli na náš telefonát. Prostě jim zavoláme znovu příští týden.

Můžeme si vybrat, na které úrovni pravdy chceme pracovat. Pokud sami zažíváme úzkost z výkonu nebo ji vidíme u svého týmu, můžeme s nimi (nebo sami se sebou) prozkoumat, z jaké úrovně pravdy oni nebo my operujeme. Minimalizace nebo odstranění nadměrných obav je protilátkou proti úzkosti z výkonu.

Na závěr ještě poznámka, že obavy jsou nejčastěji založeny na očekávání něčeho, co se ještě nestalo. Gaur Gopal Das se v knize Úžasná tajemství života ptá: Máte v životě nějaký problém? Pokud jste odpověděli ne, proč si s ním dělat starosti?

Pokud jste odpověděli ano, položte si další otázku: Můžete s tím něco udělat? Pokud jste odpověděli ne, proč si s tím dělat starosti? Pokud jste odpověděli ano, proč si s tím dělat starosti?

Ať už ji zažíváme jako vedoucí pracovníci sami, nebo ji vidíme u svého týmu, zvládnout jakoukoli formu úzkosti může být obtížné. Úzkost je komplexní záležitost a každý ji prožívá jedinečně.Je důležité si uvědomit, že všichni potřebujeme určitou míru úzkosti ke zvýšenému výkonu. Kdykoli se pustíme do něčeho, na čem nám záleží a co vyžaduje soustředěné úsilí, pocítíme motýly nebo nervozitu, což je ukazatel úzkosti, která hraje dokonalou roli při přípravě na daný úkol.PŘEKONÁNÍ ZÁKLADNÍ SLOŽKY ÚZKOSTI Z VÝKONUÚzkost se může stát problémem, když se tato forma napětí změní v obavy. Zdá se, že obavy jsou základní složkou potřebnou k tomu, abychom začali negativně prožívat úzkost. Podle Vaseyho, Crnicové a Cartera lze obavy definovat jako „anticipační kognitivní proces zahrnující opakující se myšlenky související s možnými ohrožujícími výsledky a jejich potenciálními důsledky“.Klíčová slova, kterých je třeba si zde všimnout, jsou „opakující se myšlenky“, „možné“ a „potenciální“. Obavy samy o sobě nejsou problémem, všichni si občas děláme starosti. Skutečným problémem je nadměrná povaha obav. Tato nadměrná starost negativně ovlivňuje výkonnost a zhoršuje sociální a osobní fungování.Nadměrné obavy mohou také vyvolávat pocity deprese. Slovo nadměrné bude mít pro různé lidi různý význam. To, co pro nás jako jednotlivce znamená nadměrná úzkost, určuje naše vytáčení a snižování úzkosti.Klíčovou otázkou musí být: Jak můžeme nadměrné obavy snížit, minimalizovat nebo dokonce odstranit? Odpovědí je pochopení toho, jak vytváříme své emoce. Naše emoce, ochucují a podbarvují každý kout a každou zákoutí našeho prožívání.Naše emoce nereagují na fakta, ale na naši interpretaci faktů. „Opakující se myšlenky“, to, co je „možné“ a jaké budou „potenciální“ důsledky, jsou výmysly naší mysli. Jinými slovy, to, co považujeme za možné a co má potenciál projevit se v našem životě a tendenci mít opakované myšlenky, je dáno významem , který dáváme situaci, jíž se obáváme.Z psychologického hlediska jsme všichni stroje na vytváření významů. Význam, který něčemu dáváme, vytváří naši subjektivní pravdu o něčem. Vezměme si jednoduchý příklad klienta nebo potenciálního zákazníka, který nám neodpovídá na telefonáty. Jak to prožíváme? Co to znamená? Co se právě stalo? Jaká je zde pravda? Jinými slovy, význam, který dáváme svým zážitkům, je vždy volbou, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Naše volby vedou k prožívání naší verze pravdy. Podívejme se na tři úrovně pravdy.TŘI ÚROVNĚ PRAVDYÚroveň 1: Představovaná pravda: Jedná se o naprostý výmysl, plný dramatu, vnitřního dialogu a komentářů. Pokud jde o to, že se náš klient nebo potenciální zákazník neozval, naše reakce může být následující: „Nechtějí se mnou obchodovat, věděl jsem to, nemají mě rádi.“ V tomto případě se nám může stát, že se nám klient nebo klientka ozvou. Jak vůbec můžeme vědět, zda je něco z toho pravda? Nevíme.Úroveň 2: Předpokládaná pravda: Na této úrovni není naše reakce tak dramatická. Zde máme tendenci svou reakci mírnit. Může to tak být: „Asi mají hodně práce, příští týden vymyslím jiný způsob, jak se s nimi spojit.“ V tomto případě se nám zdá, že se nám to podařilo.Úroveň 3: Skutečná pravda: Zabývá se čistými fakty s nulovým množstvím výmyslů. Sledujeme proces následné kontroly s nulovou dramatičností. Neodpověděli na náš telefonát. Prostě jim zavoláme znovu příští týden.Můžeme si vybrat, na které úrovni pravdy chceme pracovat. Pokud sami zažíváme úzkost z výkonu nebo ji vidíme u svého týmu, můžeme s nimi prozkoumat, z jaké úrovně pravdy oni nebo my operujeme. Minimalizace nebo odstranění nadměrných obav je protilátkou proti úzkosti z výkonu.Na závěr ještě poznámka, že obavy jsou nejčastěji založeny na očekávání něčeho, co se ještě nestalo. Gaur Gopal Das se v knize Úžasná tajemství života ptá: Máte v životě nějaký problém? Pokud jste odpověděli ne, proč si s ním dělat starosti? Pokud jste odpověděli ano, položte si další otázku: Můžete s tím něco udělat? Pokud jste odpověděli ne, proč si s tím dělat starosti? Pokud jste odpověděli ano, proč si s tím dělat starosti?