Jak se psal příběh tohoto neúspěchu?

Dne 13. listopadu roku 2001 v jednom z největších firemních bankrotů v dosavadní historii požádal gigant v oblasti obchodu s energiemi Enron o ochranu podle kapitoly 11 (v rámci amerického zákona). Tato událost vedla k rozsáhlým finančním a politickým dopadům a významným změnám v účetnictví a obchodních praktikách.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1002 – Anglický král Ethelred II. přikázal zabít všechny Dány v Anglii.
• 1805 – Po rakouském vyhlášení 3. koaliční války Francii (3.9. 1805) a po vítězné bitvě u Ulmu (17.10.1805) vstoupilo francouzské vojsko (13.11.) a Napoleon (14.11.) vítězně do Vídně, u níž se válečnou lstí 13.11. zmocnilo Taborského mostu přes Dunaj, což umožnilo další pochod do Brna, Vyškova a ke Slavkovu.
• 1872 – Francouzský malíř Claude Monet maluje svůj první impresionistický obraz Imprese, Východ slunce, který dal jméno celému malířskému směru impresionismu
• 1918 – Poslední saský král z rodu Wettinů, Fridrich August III., abdikoval.
• 1918 – Dva dny potom, co se císař Karel I. vzdal habsburského trůnu se vzdal i uherského trůnu. Skončila tak vláda Habsburská dynastie, trvající bezmála 600 let, a Rakousko-Uhersko se rozpadlo do několika jednotlivých států
• 1942 – Začala třídenní Bitva u Guadalcanalu mezi USA a Japonskem.
• 1985 – Žhavé pyroklastické proudy během nepříliš silné erupce kolumbijské sopky Nevado del Ruiz roztavily vrcholový ledovec a následné lahary (bahnotoky) zaplavily okolní města, včetně Armera, což si vyžádalo více než 25 000 lidských životů.
• 2015 – Během série teroristických útoků v Paříži zahynulo 130 lidí a 368 zraněno, 80 v kritickém stavu.
• 2022 – Během bombového útoku v Istanbulu bylo zraněno více než 80 osob.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1923 – V Německu dosáhla hyperinflace po první světové válce vrcholu, když kurz marky klesl na 4,2 bilionu za dolar, což mělo katastrofální hospodářské dopady a připravilo půdu pro hluboké společenské změny.
• 1956 – V roce 1956 vstoupil v platnost rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Browder v. Gayle, který vedl k integraci autobusů a výrazné změně v amerických obchodních praktikách týkajících se segregace.
• 1971 – Mariner 9, kosmická sonda NASA, se stala první vesmírnou družicí, která obletěla jinou planetu, Mars. Tato událost znamenala významný mezník v průzkumu vesmíru a měla různé důsledky pro technologie a investice do vesmírných technologií.
• 1980 – Americká kosmická sonda Voyager 1 poslala zpět první detailní snímky Saturnu, což znamenalo důležitý okamžik pro výzkum vesmíru a související průmysl.
• 1994 – Švédsko odhlasovalo vstup do Evropské unie, což mělo dopad na podnikatelskou komunitu z hlediska přístupu na trh, obchodních předpisů a hospodářské politiky.

Krach společnosti Enron, která vlastnila aktiva v hodnotě více než 60 miliard dolarů, znamenal jeden z největších bankrotů v historii Spojených států a vyvolal rozsáhlou diskusi i legislativu, jejímž cílem bylo zlepšit účetní standardy a postupy, což mělo dlouhodobé důsledky ve finančním světě.

Společnost Enron založil v roce 1985 Kenneth Lay spojením dvou společností zabývajících se přepravou zemního plynu, Houston Natural Gas Corporation a InterNorth, Inc; sloučená společnost HNG InterNorth byla v roce 1986 přejmenována na Enron. Poté, co americký Kongres přijal na počátku 90. let řadu zákonů o deregulaci prodeje zemního plynu, ztratila společnost výhradní právo na provozování svých plynovodů. S pomocí Jeffreyho Skillinga, který byl zpočátku konzultantem a později se stal provozním ředitelem společnosti, se Enron transformoval na obchodníka s derivátovými smlouvami na energie, který působil jako prostředník mezi producenty zemního plynu a jejich zákazníky. Tyto obchody umožňovaly výrobcům zmírnit riziko kolísání cen energií tím, že stanovily prodejní cenu svých produktů prostřednictvím smlouvy sjednané společností Enron za poplatek. Pod Skillingovým vedením Enron brzy ovládl trh se smlouvami na zemní plyn a společnost začala ze svých obchodů generovat obrovské zisky.

Skilling také postupně změnil kulturu společnosti tak, aby kladla důraz na agresivní obchodování. Najímal nejlepší kandidáty z programů MBA z celé země a vytvořil ve společnosti silně konkurenční prostředí, v němž se stále více soustředil na uzavření co největšího počtu obchodů generujících peníze v co nejkratším čase. Jedním z jeho nejchytřejších nováčků byl Andrew Fastow, který se rychle vypracoval na pozici finančního ředitele společnosti Enron. Fastow dohlížel na financování společnosti prostřednictvím investic do stále složitějších nástrojů, zatímco Skilling dohlížel na budování rozsáhlých obchodních operací.

Býčí trh v 90. letech 20. století pomohl podpořit ambice společnosti Enron a přispěl k jejímu rychlému růstu. Všude bylo možné uzavírat obchody a společnost byla připravena vytvořit trh se vším, s čím byl kdokoli ochoten obchodovat. Obchodovala tak s derivátovými kontrakty na nejrůznější komodity – včetně elektřiny, uhlí, papíru a oceli – a dokonce i na počasí. V době dot-com boomu byla spuštěna divize pro online obchodování, Enron Online, která do roku 2001 prováděla online obchody v hodnotě asi 2,5 miliardy dolarů denně. Enron také investoval do vybudování širokopásmové telekomunikační sítě, která usnadňuje vysokorychlostní obchodování.

S koncem let konjunktury a s tím, jak Enron čelil rostoucí konkurenci v oblasti obchodování s energiemi, se zisky společnosti rychle snižovaly. Pod tlakem akcionářů se vedení společnosti začalo spoléhat na pochybné účetní praktiky, včetně techniky známé jako „mark-to-market accounting“, aby zakrylo problémy. Účetnictví „mark-to-market“ umožňovalo společnosti zaúčtovat nerealizované budoucí zisky z některých obchodních kontraktů do běžných výkazů zisku a ztráty, čímž vytvářelo iluzi vyšších běžných zisků. Kromě toho byly problémové operace společnosti převedeny na takzvané účelové jednotky (SPE), což jsou v podstatě komanditní společnosti vytvořené s externími stranami. Ačkoli mnoho společností rozdělilo aktiva do SPE, společnost Enron tuto praxi zneužívala tím, že využívala SPE jako skládky svých problémových aktiv. Převod těchto aktiv na SPE znamenal, že tato aktiva nebyla vedena v účetnictví společnosti Enron, takže její ztráty vypadaly méně závažné, než ve skutečnosti byly. Ironií je, že některé z těchto SPE řídil sám Fastow. V průběhu těchto let působila společnost Arthur Andersen nejen jako auditor společnosti Enron, ale také jako její poradce.

V únoru 2001 převzal Skilling funkci generálního ředitele Enronu, zatímco Lay zůstal předsedou představenstva. V srpnu však Skilling náhle odstoupil a Lay se opět ujal funkce generálního ředitele. V té době Lay obdržel anonymní zprávu od Sherrona Watkinse, viceprezidenta společnosti Enron, který se začal obávat Fastowových partnerství a který varoval před možnými účetními skandály.

Závažnost situace začala být zřejmá v polovině roku 2001, kdy se řada analytiků začala zabývat podrobnostmi veřejně zveřejněných finančních výkazů společnosti Enron. V říjnu Enron šokoval investory, když oznámil, že za třetí čtvrtletí vykáže ztrátu 638 milionů dolarů a sníží vlastní kapitál o 1,2 miliardy dolarů, což bylo částečně způsobeno Fastowovými partnerstvími. Krátce poté začala Komise pro cenné papíry (SEC) vyšetřovat transakce mezi Enronem a Fastowovými SPE. Někteří úředníci společnosti Arthur Andersen poté začali skartovat dokumenty týkající se auditů společnosti Enron.

Jakmile vyšly najevo podrobnosti o účetních podvodech, Enron se ocitl v situaci volného pádu. Fastow byl propuštěn a cena akcií společnosti se propadla z vysokých 90 dolarů za akcii v polovině roku 2000 na méně než 12 dolarů na začátku listopadu 2001. Ten měsíc se Enron pokusil zabránit katastrofě tím, že souhlasil s převzetím společností Dynegy. O několik týdnů později však Dynegy od dohody odstoupila. Tato zpráva způsobila, že akcie Enronu klesly pod 1 dolar za akcii, což s sebou vzalo hodnotu penzí zaměstnanců Enronu, které byly vázány především na akcie společnosti. Dne 2. prosince 2001 společnost Enron požádala o bankrotovou ochranu podle kapitoly 11.

Mnoho vedoucích pracovníků společnosti Enron bylo obviněno z různých obvinění a později odsouzeno k trestu odnětí svobody. Pozoruhodné je, že v roce 2006 byli Skilling i Lay odsouzeni za různá obvinění ze spiknutí a podvodu. Skilling byl původně odsouzen na více než 24 let, ale nakonec si odseděl pouze 12 let. Lay, kterému hrozilo více než 45 let vězení, zemřel ještě před vynesením rozsudku. Kromě toho Fastow v roce 2006 přiznal vinu a byl odsouzen k šesti letům vězení; propuštěn byl v roce 2011.

Společnost Arthur Andersen se také dostala pod intenzivní kontrolu a v březnu 2002 ministerstvo spravedlnosti USA obvinilo firmu z maření výkonu spravedlnosti. Klienti, kteří chtěli investory ujistit, že jejich účetní výkazy mohou splňovat nejvyšší účetní standardy, opustili společnost Andersen a přešli ke konkurenci. Brzy je následovali zaměstnanci Andersenu i celé kanceláře. Kromě toho byly propuštěny tisíce zaměstnanců. Dne 15. června 2002 byla společnost Arthur Andersen shledána vinnou ze skartace důkazů a přišla o licenci k výkonu veřejné účetní činnosti. O tři roky později se právníkům společnosti Andersen podařilo přesvědčit Nejvyšší soud USA, aby jednomyslně zrušil rozsudek o maření spravedlnosti na základě chybných pokynů poroty. To už ale z firmy nezbylo nic než 200 zaměstnanců, kteří spravovali její soudní spory.

Kromě toho byly proti Enronu i Andersenu podány stovky občanskoprávních žalob ze strany akcionářů. Přestože řada žalob byla úspěšná, většina investorů své peníze nezískala zpět a zaměstnanci obdrželi jen zlomek svých peněz z penzijního připojištění.

Skandál vyústil ve vlnu nových předpisů a legislativy, jejichž cílem bylo zvýšit přesnost finančního výkaznictví veřejně obchodovaných společností. Nejdůležitější z těchto opatření, Sarbanes-Oxleyho zákon (2002), zavedl přísné tresty za ničení, pozměňování nebo falšování finančních záznamů. Zákon také zakázal auditorským firmám souběžně vykonávat poradenskou činnost pro stejné klienty.