Není divu – technologie dnes zvládá činnosti, které byly dlouho považovány za výhradně lidské. Od psaní textů přes programování až po vedení projektů či výuku. Mnoho lidí se proto začíná ptát, zda jejich pracovní místa vůbec přežijí, a přirozeně pociťují nejistotu, úzkost nebo strach. Místo toho, abychom se těmto emocím vyhýbali, můžeme se podle odborníků naučit s nimi pracovat a obrátit je ve svůj prospěch.Strach, úzkost a obavy – označované zkráceně jako WAF – mají podle psychologů důležitý smysl. Nejde o chybu v našem systému, ale naopak o přirozenou reakci mozku na situaci, kterou nemůžeme plně ovlivnit, ale na jejímž výsledku nám záleží. Profesor Ethan Kross z Michiganské univerzity vysvětluje, že emoce jsou formou zpětné vazby, která nás informuje o tom, co považujeme za důležité a co bychom rádi ovlivnili. WAF tedy v mnoha případech upozorňuje na potřebu získat kontrolu nad budoucností.Někdy nám tyto pocity skutečně pomáhají – například při přípravě na důležitou zkoušku. Úzkost nás může motivovat k lepšímu plánování, soustředění a větší snaze. Obavy z neúspěchu nás vedou k zodpovědnějšímu přístupu. V takových případech WAF slouží adaptivní funkci. Jiná situace nastává tehdy, když je budoucnost natolik nejistá, že se na ni nedá připravit konkrétními kroky. A přesně takovou oblastí je momentálně vývoj v oblasti umělé inteligence.Když obavy ztrácí smyslV kontextu AI se budoucnost jeví jako nejasná a těžko uchopitelná. Nikdo přesně neví, jak rychle se technologie vyvine a jaké konkrétní profese zasáhne. V důsledku toho se mohou obavy z AI stát chronickými a ztratit svůj původní význam. Namísto konkrétní akce vyvolávají pocity bezmoci, vnitřního zmaru a rezignace. A právě tehdy se stávají brzdou místo nástroje růstu.Přesto i v těchto chvílích WAF ukazuje na něco důležitého – na naši touhu mít vliv na vlastní kariéru a budoucnost. Podle odborníků není řešením snažit se potlačit tyto pocity, ale převést je do jiné podoby. Změnit přístup tak, abychom se zaměřili na to, co máme právě teď ve své moci. Tím si můžeme postupně vracet ztracený pocit kontroly.Tři kroky k přijetí nejistotyNamísto spekulací o tom, co se stane za rok nebo pět let, je užitečnější soustředit se na současný okamžik. Odborníci doporučují tři mentální kroky, které mohou pomoci zvládnout obavy a přeměnit je v aktivní přístup. Prvním krokem je přijmout fakt, že touha po kontrole je normální. Nejde o slabost, ale o přirozenou lidskou potřebu. Druhým je přesměrovat pozornost na věci, které skutečně ovlivnit můžeme – například to, jak nyní pracujeme s umělou inteligencí. Třetím krokem je konkrétní otázka: Co chci právě teď s AI dělat?Tímto přístupem se dostáváme z pasivního režimu strachu do aktivního režimu tvoření. Místo přemýšlení o tom, jak nám AI práci vezme, se můžeme zamyslet nad tím, jak nám ji může usnadnit, doplnit nebo obohatit. Takový posun nepřinese jen psychologickou úlevu, ale také konkrétní dovednosti, které mohou být v budoucnosti cenné.Aktivní práce s AI snižuje stresAutor článku zmiňuje vlastní příklad: občas se ocitá v situacích, kdy musí vyjednávat s druhou stranou, a často se cítí cynicky ohledně toho, zda bude druhá strana férová. Namísto toho, aby se nechal cynismem pohltit, zvažuje využití AI k tomu, aby mu nabídla užitečné tipy, jak přistoupit k vyjednávání s otevřeností a realistickým očekáváním. Takové drobné použití AI může znamenat zásadní posun v postoji – od obranného vyčkávání ke konstruktivnímu přístupu.Zaměření na konkrétní využití umělé inteligence v přítomnosti přináší dvě klíčové výhody. Zaprvé, posiluje pocit kontroly, což prokazatelně snižuje míru stresu. Zadruhé, přesouvá pozornost od vyhýbání se obavám směrem k tomu, co si přejeme vytvořit. Jinými slovy, přecházíme z režimu obavy do režimu touhy.Když se naučíme vidět AI jako nástroj, který nám může pomoci dosáhnout našich cílů, přestane být hrozbou. Místo pasivního sledování vývoje se staneme jeho součástí. Takový posun nám může pomoci žít s nejistotou kolem vývoje pracovního trhu v klidu a s větší vnitřní rovnováhou.Výsledkem pak není jen větší vnitřní klid, ale také reálné posílení naší pozice v rychle se měnícím světě práce. Protože právě schopnost pracovat s nejistotou, učit se a aktivně jednat je tím, co bude v době umělé inteligence nejcennější.