Vzdor není povahový rys, ale rozhodnutí, které se můžeme naučit, říká odbornice. Přinášíme vám návod, jak se naučit postavit za své hodnoty, i když to není vždy snadné. Sunita Sahová, psycholožka a profesorka na SC Johnson School of Business na Cornellově univerzitě, se ve své nové knize Defy: Síla ne ve světě, který vyžaduje ano zabývá tématem vzdoru a rozhodování, jak se postavit za své hodnoty. Tento pojem si mnozí z nás spojují s odvážnými jednotlivci, ale Sahová se domnívá, že vzdor není záležitostí výjimečných lidí. Všichni máme možnost vzdorovat, ale ne vždy to dokážeme. Proč tomu tak je, a jak se můžeme naučit postavit za své hodnoty, když to bude nejvíc potřeba? Jak se formuje naše chování? Sahová vypráví příběh svého dětství, kdy se v britské společnosti 80. let naučila být „hodná“. Jako dcera indických přistěhovalců zažívala v každodenním životě rasové urážky a znevažování. Ve své rodině však byla vychovávána k tomu, že je lepší být poddajná a nevyčnívat. Ačkoliv její matka byla vzorem laskavosti a poddajnosti, došlo k situaci, která změnila její pohled na to, co znamená „vzdorovat“. Když ji a její matku napadli místní chlapci, místo aby se poddaly, postavila se její matka proti nim, čímž ukázala, že vzdor je rozhodnutí, nikoliv vrozená vlastnost. Sahová v této souvislosti tvrdí, že vzdor není nutně součástí osobnosti. Je to volba, kterou můžeme učinit každý den. Proč je vzdor tak obtížný? Vzdor je pro většinu lidí obtížný, protože vyžaduje odvážná rozhodnutí, která mohou být ve společnosti nepopulární nebo dokonce riskantní. Lidé se často ocitají v situacích, kdy mají pocit, že by se měli postavit za to, co je správné, ale místo toho volí podřízený postoj. Důvodem je to, že mnozí z nás byli za poddajné chování odměňováni, a to jak ve škole, tak v práci. Ve škole dostáváme pochvalu, pokud se přizpůsobíme pravidlům a učíme se. V práci je nám odměnou dobré hodnocení, pokud podporujeme firemní cíle. Společnost nás odměňuje za to, že dodržujeme předpisy, a většina z nás se tak rychle naučí, že souhlas s něčím nesprávným může mít svou odměnu, zatímco odpor může přinést ztrátu nebo trest. Pokud však člověk nesouhlasí s neetickým chováním na pracovišti, například když se kolega chová nečestně, může to vyvolat konflikt nebo ho dokonce stát práci. Tento strach z následků je jedním z hlavních důvodů, proč se mnozí lidé zdráhají vystoupit proti nesprávnému chování. A to platí nejen pro pracovní prostředí, ale i pro každodenní situace, kdy se cítíme pod tlakem okolí. Tři hlavní bariéry k tomu, jak se vzepřít Nevíme, jak se vzepřít – Když se ocitneme v situaci, kde bychom se měli postavit za své hodnoty, často nevíme, jak na to. Mnozí se bojí, že když se ozvou, udělají zbytečnou scénu, nebo že jejich reakce nebude dostatečně silná nebo správná. Tato nejistota často brání tomu, abychom vůbec udělali první krok. Obáváme se, že urazíme druhé – Další překážkou k vzdoru je strach z toho, že bychom mohli někoho urazit nebo podkopat jeho autoritu. Mnozí se raději zdrží jakékoliv konfrontace, aby nevypadali jako neslušní nebo nepříjemní. Tento „strach z narážek“ může být silným faktorem, který nás drží v pozici podřízenosti. Cena za vzdor je někdy příliš vysoká – Pro některé lidi je cena za vzdor příliš vysoká. Postavit se proti nespravedlnosti může znamenat ztrátu zaměstnání, finanční zajištění nebo dokonce zničení osobní reputace. Pokud je risk vzdoru příliš velký, mnozí se rozhodnou počkat na lepší příležitost nebo se zkrátka podřídit. Tento strach z následků může být velmi silným motivátorem pro podřízenost. Jak se naučit vzdorovat? I když je vzdorování obtížné, Sahová ve své knize tvrdí, že to lze naučit. Je to dovednost, kterou je možné postupně rozvíjet. Podle jejího výzkumu je vzdorování spíše procesem než jednorázovým rozhodnutím. To znamená, že vzdor není vždy dramatickým momentem, kdy se postavíme proti všem, ale spíše malými, každodenními rozhodnutími, která nás připraví na větší okamžiky vzdoru. Sahová se domnívá, že pokud se budeme učit vzdorovat v malých věcech, můžeme tím budovat „svaly“, které nám pomohou při rozhodování v důležitých chvílích. Vzdor je proces, který se může stát součástí každodenního života, pokud si vědomě uvědomíme, kdy je potřeba vystoupit a postavit se za to, co je správné. Jedním z efektivních způsobů, jak se připravit na vzdor, je trénink. Sahová doporučuje představit si situace, ve kterých bychom se měli postavit za své hodnoty, a natrénovat, jak bychom na ně reagovali. Můžeme si i nahlas říkat, co bychom v dané chvíli chtěli říct. Opakováním tohoto tréninku se náš hlas stane jistější a sebevědomější. Důležité je také nezapomenout na pauzu. Když se ocitneme ve stresové situaci, může být užitečné na chvíli zastavit a promyslet si, jak reagovat. Tato pauza nám může poskytnout čas na to, abychom si spočítali rizika a připravili si plán, jak správně reagovat. Vzdorování není o okamžité reakci, ale o promyšlené volbě, která je v souladu s našimi hodnotami. Vzdorování jako trénink Vzdor není vždy jednoduchý, ale je to dovednost, kterou se můžeme naučit. I když se nezúčastníme každého boje nebo nebudeme vždy schopni postavit se za své hodnoty, každý okamžik, kdy se nám to podaří, nás připraví na další výzvy. Síly, které vedou k podřízení se, mohou být složité, ale nejsou nepřekonatelné. Každý den, kdy se rozhodneme vzdorovat, i když to není snadné, posilujeme svou schopnost jednat v souladu se svými hodnotami. Vzdor je o volbě a o tom, jak se rozhodujeme reagovat. Ať už jde o malý konflikt nebo velkou životní výzvu, vždy máme možnost postavit se za to, co je správné. A to nás činí silnějšími, než si mnozí z nás dokážou představit.