Čekáme na ten správný moment, dokonalé podmínky nebo jistotu, že něco zvládneme bez chyb. Jenže jak ukazuje příběh Michel Koopmana – podnikatele, kouče a manažera s bohatými zkušenostmi – právě odvaha jednat je tím, co odděluje průměrné výsledky od výjimečných.Jeho osobní i profesní zkušenost ukazuje, že akce vytváří jasnost, posiluje důvěru a buduje dynamiku – nejen u jednotlivců, ale i v celých týmech a organizacích.Všechno začíná prvním krokemKoopmanův přístup k životu a práci je zakořeněn v jednoduchém, ale silném zážitku z dětství. Když jako jedenáctiletý kluk v deštivém Nizozemsku píchl na kole, cítil se bezmocný. Jeho otec však nezareagoval panikou nebo pasivitou – naopak. Nabídl, že situaci společně zvládnou. Bez návodů, bez předchozích zkušeností, jen s odhodláním a základním nářadím spolu opravili duši kola. Tento okamžik v Koopmanovi hluboce zakořenil myšlenku, že problémy jsou tu od toho, aby se řešily – ne odkládaly.Získaná důvěra v akci a schopnost překonat překážku se ukázala jako jeden z klíčových pilířů jeho osobního růstu. Od té doby přistupoval k výzvám se stejnou mentalitou: pokud něco nefunguje, zkus to opravit. Pokud něco nevíš, začni se učit. Pokud váháš, jednej a uč se za pochodu.Zkušenost v praxi: rychlost nad dokonalostíTato filosofie se promítla i do Koopmanovy profesní dráhy, například ve chvíli, kdy se v mládí setkal s Janem Baanem – zakladatelem úspěšné softwarové firmy Baan Corporation. Když se ho zeptal na tajemství jeho produktivity, odpověď byla jednoduchá, ale výstižná: „Snažím se udělat dvacet rozhodnutí denně. Když se dvě z nich ukážou jako špatná, pořád mám osmnáct dobrých. To je lepší, než udělat dvě dokonalá rozhodnutí a zbytek nestihnout.“Právě tady se ukazuje, jak zásadní je přístup k rozhodování – místo perfekcionismu je třeba vsadit na rychlost, schopnost se učit a včas korigovat chyby. Podle Koopmana je totiž dokonalost nejen nedosažitelná, ale především ochromující. Zatímco jedni stále analyzují, druzí už staví, testují a zlepšují.Lídři, kteří jednají, vytvářejí tahTento přístup však není omezen jen na jednotlivce. Koopman ve své roli výkonného kouče pozoruje, jak se rozdíl mezi těmi, kdo jednají, a těmi, kdo váhají, propisuje do celých týmů a firem. Mnoho schopných lídrů totiž podvědomě brzdí sama sebe – drží je zpátky staré pochybnosti nebo nevyřčené vzkazy typu „ještě nejsi připraven“ nebo „jiní to zvládnou lépe než ty“.Podle nedávných výzkumů však právě vnitřní vlastnosti jako odolnost, sebedisciplína a adaptabilita pomáhají lídrům uspět ve složitých a stresujících situacích. Tyto dovednosti se ale nebudují v tichu a klidu – vyžadují pohyb, praxi a opakování. Další studie pak ukazuje, že práce na sebepoznání a vědomé přítomnosti zvyšuje sebedůvěru a schopnost rozhodovat. Jinými slovy: nejsou to perfektní plány, ale ochota dělat kroky, co vede k výsledkům.Mozek navíc přirozeně odměňuje akci. Každý malý krok vpřed spouští v mozku produkci dopaminu – hormonu, který posiluje motivaci a posouvá nás k dalším cílům. Proto i malé kroky, pokud jsou systematické, vytvářejí postupně nezastavitelnou dynamiku.Budování kultury založené na pohybuKoopman uzavírá svůj text jednoduchým, ale silným apelem: akce není jen způsob, jak něčeho dosáhnout – je to způsob myšlení a vedení. Lídři, kteří si osvojí sklon jednat místo přemítání, automaticky mění i své okolí. Povzbuzují kolegy k iniciativě, vytvářejí prostředí, kde se chyby nevnímají jako selhání, ale jako příležitost k učení.V takové kultuře nevládne strach z nedokonalosti, ale hlad po zlepšení. Pokrok se stává cílem sám o sobě – a právě ten umožňuje dosahovat výjimečných výsledků. Naopak váhání, obava z chyb nebo přílišná opatrnost vytvářejí napětí, snižují důvěru a vedou ke stagnaci. A jakmile se ztratí dynamika, návrat zpět bývá velmi obtížný.Koopmanovo poselství je tak nadčasové a univerzální: Nečekejte na dokonalost, protože byste se jí nikdy nemuseli dočkat. Jednejte – a v pohybu se učte, opravujte a rostěte. Protože nakonec je právě akce tím, co odlišuje ty, kteří své cíle naplní, od těch, kteří o nich budou jen mluvit.