Pax Americana, tedy systém mezinárodního pořádku pod vedením USA, fungoval jako obří koordinační hra. Spojené státy určovaly pravidla nejen pro obchod a finance, ale i pro kulturu, bezpečnost či duševní vlastnictví. Tyto pravidla pak spravovaly „neutrální“ multilaterální instituce, jako je NATO, WTO nebo OSN, čímž byl zajištěn relativní mír a stabilita pro všechny zúčastněné – a nejvíce pro samotnou Ameriku.

V tomto systému byl americký dolar výchozí měnou pro většinu transakcí. Spojené státy tak směňovaly nehmotné statky – dolary, dluhopisy a služby – za hmotné komodity, jako je ropa, potraviny nebo polovodiče. Tyto dolary se pak recyklovaly zpět do americké ekonomiky, a to zejména do kapitálových trhů, čímž se udržovala výhodná pozice amerických akcií i relativně nízké úrokové sazby.

Na oplátku Amerika poskytovala dvě klíčové věci: globální bezpečnost, kterou zajišťovalo americké námořnictvo, a neomezený přístup ke kupní síle amerických spotřebitelů. Tento systém měl své vady a mnohé benefity se skutečně koncentrovaly u elit, nikoliv u běžných Američanů. Přesto se však jednalo o stabilní rámec, který světu umožňoval růst.

America First jako destrukce spolupráce

Donald Trump a jeho administrativa se rozhodli Pax Americana opustit, aniž by se pokusili o jeho reformu. Místo toho nastupuje doktrína „America First“, která zcela odmítá mezinárodní pravidla a instituce a upřednostňuje bilaterální vyjednávání. V praxi jde o návrat k merkantilismu, kdy je cílem vyjednat výhodnější podmínky v přímém souboji s jinými státy – levnější vstupy, silnější export, výhody pro domácí výrobu.

Tento přístup však nepředstavuje koordinační hru, ale soutěžní model, známý z teorie her jako vězňovo dilema. V takovém uspořádání není možné dosáhnout stabilního kompromisu, protože každý hráč – ať už jde o Trumpa, Putina nebo Si Ťin-pchinga – se bude neustále snažit získat výhodu, a jakmile ucítí příležitost, poruší jakoukoli předchozí dohodu. Výsledkem je nepřetržité napětí, nejistota a nestabilita.

Dokonce i kdyby se v budoucnu podařilo obnovit původní uspořádání, důvěra by zůstala narušena. Ve světě plném konkurence totiž není prostor pro předvídatelnost. Každé nové vyjednání je jen začátkem dalšího kola – a není možné předpokládat, že dosažená dohoda bude platit i zítra.

Nejen stagflace, ale strukturální sestup

Zastánci Trumpovy politiky často hovoří o nutnosti změn a návratu výroby do USA. Tyto úvahy však ignorují hlubší důsledky, které nový režim přináší. America First není jen o dočasném ekonomickém diskomfortu nebo zvýšené volatilitě trhů. Jde o přechod na nižší trajektorii růstu, kde svět už nehraje hru spolupráce, ale neustálého soupeření.

Taková hra nevede k inovacím, bohatství nebo vyšší produktivitě. Naopak – vytváří trvalé prostředí nejistoty, kde se kapitál stahuje, projekty se odkládají a celkové bohatství se snižuje. A to ne kvůli krátkodobým výkyvům, ale kvůli samotné povaze nové hry, kterou USA nutí svět hrát.

Zlato jako bezpečný přístav v časech systémových selhání

V takovém prostředí neexistuje dostatečná pojistka proti chybám politického vedení. V tradičních časech lze diverzifikací nebo správou portfolia dosáhnout určité ochrany. Ale pokud vláda aktivně podrývá vlastní měnu, jak se to děje s dolarem v důsledku nestability, pak je nutné hledat jiný druh ochrany.

A právě zde přichází ke slovu zlato – ne nutně fyzické, ale ve formě burzovně obchodovaných fondů (ETF), jako jsou SPDR Gold Shares (GLD), iShares Gold Trust (IAU) nebo Sprott Physical Gold Trust (PHYS). Tyto nástroje nejsou spekulací, ale způsobem, jak se zajistit proti strukturálním rizikům americké hospodářské politiky.

Zlato totiž není vázané na sliby žádné vlády. Je to univerzální uchovatel hodnoty, který nabízí ochranu v době, kdy se tradiční instituce a dohody rozpadají. V situaci, kdy rezervní status dolaru není samozřejmostí a kdy samotná vláda oslabuje důvěru v americké instituce, se zlato stává nejen rozumným doplňkem portfolia, ale nezbytným aktivem.