Americká vláda zvažuje, že v rámci plánovaného prodeje US Steel japonské společnosti Nippon Steel za 14 miliard dolarů získá mimořádná práva, která by jí umožnila ovlivňovat klíčová rozhodnutí této strategické firmy. Taková dohoda by byla v americkém kontextu zcela výjimečná a představovala by odklon od tradiční politiky, která obvykle klade důraz na volný trh a minimální zásahy státu. Navzdory tomu, že prezident Joe Biden na začátku roku transakci zablokoval kvůli obavám o národní bezpečnost, jeho nástupce Donald Trump v dubnu nařídil její nové přezkoumání. V květnu navíc veřejně prohlásil, že partnerství mezi oběma společnostmi bude pokračovat. Sám Trump ale trvá na tom, že firma zůstane „pod americkou kontrolou“. Kontrolní vliv vlády bez vlastnického podílu Podle senátora Davida McCormicka z Pensylvánie, kde má US Steel sídlo, by se dohoda mohla uskutečnit pouze za podmínky, že Spojené státy získají právo schvalovat důležitá rozhodnutí vedení společnosti – například změny v produkci, výběr členů představenstva nebo prodeje majetku. McCormick tento mechanismus popsal jako kontrolní pojistku, díky níž by se předešlo rozhodnutím, která by mohla ohrozit národní zájmy. Výkonným ředitelem by měl být Američan, většina členů představenstva by pocházela z USA a klíčová rozhodnutí by musela být schválena americkými institucemi. To by fakticky znamenalo, že ačkoli by US Steel formálně nebyla ve vlastnictví americké vlády, stát by měl možnost zasahovat do směřování firmy. Takové uspořádání není v USA běžné – ve většině případů vláda ponechává řízení firem na trhu a soukromých investorech. Inspirace ze zahraničí Zatímco v americkém prostředí je tento typ kontrolní struktury nezvyklý, v jiných částech světa má delší tradici. Například Velká Británie po vlně privatizací v 80. letech zavedla podobné nástroje u některých klíčových společností, jako jsou BAE Systems (BAESY) nebo Rolls-Royce (RYCEY), aby si stát ponechal určitý vliv. Podobně Brazílie využívá zvláštní dohody ke kontrole strategických podniků, jako je letecký výrobce Embraer (ERJ), vodárenská firma Sabesp (SBS) nebo těžařský gigant Vale (VALE). V těchto případech jde často o firmy, které byly dříve státní a mají zásadní význam pro ekonomiku. V Číně jde o běžnou praxi zejména v technologickém sektoru. Vláda zde vstupuje do soukromých firem symbolickými podíly, často ve výši jen jednoho procenta. Tento drobný vlastnický podíl však zajišťuje přístup k důležitým informacím a možnost ovlivnit rozhodování, zejména u firem, jako jsou Alibaba (BABA), Tencent (TCEHY) nebo ByteDance. Zásadní rozdíl mezi těmito případy a situací v USA spočívá v tom, že Spojené státy tradičně takové nástroje nevyužívají. Výjimku představovala například záchrana automobilek General Motors a Chrysler během finanční krize v roce 2008, kdy vláda výměnou za finanční pomoc získala dočasné podíly, které později prodala. Kritika a právní nejistota Přestože zastánci kontrolních práv argumentují ochranou strategických zájmů, jejich používání je často kritizováno. Podle odpůrců může takový zásah narušit důvěru investorů, zpomalit investiční toky a poškodit princip rovného přístupu k trhu. V Evropské unii například několik takových dohod narazilo u soudů. Evropský soudní dvůr už v minulosti zrušil zvláštní pravomoci, které si stát ponechal u firem jako Repsol nebo Endesa, protože omezovaly volný pohyb kapitálu. Podobná kritika by mohla zaznít i ve Spojených státech, zejména ze strany těch, kdo podporují otevřenost trhu a nevměšování státu do podnikání. Otázkou rovněž zůstává, jak by byly takové pravomoci právně zakotveny – pravděpodobně prostřednictvím dohody s výborem Cfius, který posuzuje dopad zahraničních investic na bezpečnost USA. V praxi by to mohlo znamenat, že se japonský investor zaváže, že v určitých otázkách nebude moci jednat bez souhlasu americké strany. Tím by USA získaly kontrolní práva bez toho, aby musely investovat veřejné peníze nebo držet podíl. Celá situace kolem US Steel tak ilustruje rostoucí napětí mezi dvěma přístupy: na jedné straně tradičním důrazem na volný trh, a na druhé snahou chránit národní ekonomické zájmy v globalizovaném světě. Zda se americká vláda skutečně odhodlá k tomuto netypickému kroku, zatím není jisté. Už samotná diskuse o možnosti zavedení zvláštních kontrolních práv však ukazuje, že se vztah mezi státem a soukromým sektorem proměňuje – a že strategické podniky jako US Steel zůstávají politicky citlivým tématem.