Evropská centrální banka se ocitla pod rostoucím tlakem kvůli sporu o podmínky práce zástupců zaměstnanců, který nyní přerostl do otevřeného konfliktu mezi vedením banky a dvěma nejmocnějšími odborovými organizacemi v Evropě. Odbory EPSU a Verdi obvinily prezidentku ECB Christine Lagardeovou z omezování práv zaměstnanců a porušování principů, které jsou zakotveny v německém pracovním právu více než jedno století.Návrh ECB vyvolal odpor i mimo instituciJádrem sporu je návrh ECB upravit pravidla činnosti její podnikové rady. Tento orgán, tvořený volenými zaměstnanci, má zastupovat pracovní zájmy v instituci. Zatímco v souladu s německým právem mají členové podnikových rad plné pracovní uvolnění pro výkon této funkce, ECB navrhuje omezení: hlavní mluvčí by měl věnovat 75 % svého času zastupování zaměstnanců, ostatní členové pak pouze 50 %.Podle ECB má návrh zajistit, aby zástupci zůstali v kontaktu s „aktuálními pracovními úkoly“ a mohli dále profesně růst. Vedení zároveň navrhuje zvýšit počet členů rady, což má „zlepšit zastoupení zaměstnanců“. Tento krok však zaměstnanecké organizace vnímají jako formální ústupek, který ve skutečnosti oslabuje hlas pracovníků.Odbory varují před oslabením dialogu a právProti návrhům ECB se postavili Jan Willem Goudriaan, generální tajemník Evropského odborového svazu veřejných služeb , a Frank Werneke, předseda německého odborového svazu Verdi. Oba napsali Lagardeové, aby ji vyzvali k okamžitému stažení návrhů, které by podle nich dále oslabily již tak „podprůměrná práva“ zaměstnanců ECB.Werneke ve svém dopise zdůraznil, že změny by výrazně omezily prostor pro smysluplný sociální dialog, a Goudriaan uvedl, že nové uspořádání by znemožnilo adekvátní zastupování zájmů zaměstnanců. Reakce odborů reflektuje hlubší obavy ze ztráty autonomie podnikových rad, které jsou v Německu chráněny zákonem jako důležitý pilíř pracovních vztahů.Chcete využít této příležitosti?ECB pod palbou kritiky i kvůli minulostiNapjaté vztahy mezi vedením ECB a zaměstnanci nejsou novinkou. V minulosti již došlo k veřejným sporům a soudním řízením. Vzhledem k zvláštnímu právnímu postavení ECB jako nezávislé evropské instituce mají zástupci zaměstnanců horší podmínky než jejich kolegové ve firmách podléhajících německé jurisdikci. Právník Peter Krebühl, odborník na pracovní právo, označil přístup ECB za represivní a zdůraznil, že efektivní zastupování zaměstnanců vyžaduje plné pracovní nasazení.V současnosti pouze dva ze zvolených devíti členů podnikové rady ECB pracují na plný úvazek, tři další věnují 70–80 % svého času zastupování zaměstnanců. Podle Krebühla je snaha ECB tento čas dále zkrátit kontraproduktivní a narušuje důvěru v institucionální rámec ochrany práv zaměstnanců.ZávěremZáměr ECB reformovat fungování její podnikové rady ukazuje na hlubší tenzi mezi snahou o modernizaci řízení a zachováním pracovních práv, která jsou v některých evropských zemích považována za nedotknutelná. Odbory varují, že omezení časových úvazků pro zástupce zaměstnanců představuje zásah do samotné podstaty sociálního dialogu. Pro instituci, která hraje klíčovou roli ve stabilitě evropského hospodářství, je zásadní, aby neztrácela důvěru vlastní pracovní síly. Jak dopadne tento spor, může mít významné důsledky nejen pro ECB, ale i pro způsob, jakým evropské instituce vnímají své závazky vůči zaměstnancům.Záměr Evropské centrální banky omezit pracovní uvolnění zástupců zaměstnanců v její podnikové radě otevírá zásadní debatu o roli sociálního dialogu v evropských institucích. Ačkoli ECB tvrdí, že chce tímto krokem posílit profesní rozvoj zástupců a jejich kontakt s každodenními úkoly banky, odborové organizace to vnímají jako pokus o oslabení schopnosti efektivně hájit práva zaměstnanců. Kritici varují, že navrhované změny jdou proti osvědčeným standardům v Německu, kde mají podnikové rady tradičně silnou právní ochranu a klíčovou roli ve vnitropodnikové demokracii.Zásah přichází v době, kdy důvěra ve vedení ECB čelí tlaku nejen ze strany zaměstnanců, ale i veřejnosti, která očekává, že evropské instituce budou příkladem transparentního a odpovědného řízení. Pokud ECB bude i nadále ignorovat varování odborů a odborníků na pracovní právo, riskuje nejen ztrátu důvěry u vlastních pracovníků, ale i zhoršení reputace na evropské scéně. Vzhledem k citlivé roli centrální banky v ekonomické politice eurozóny je nezbytné, aby vnitřní pracovní vztahy byly postaveny na pevném základě důvěry, respektu a skutečné spolupráce.