Obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou nadále pokračuje bez jasného pokroku v jednání. I přes původní přísliby ze strany USA nebyla ani po více než měsíci uzavřena žádná z plánovaných dohod, které měly do 90 dnů zmírnit napětí. Důvodem může být i postoj Číny, která zjevně nevidí důvod k urychlenému kompromisu. Celní data totiž naznačují, že se Čína s americkými cly umí vyrovnat — a to překvapivě efektivně. Podle údajů čínských celních úřadů zaznamenal vývoz do Vietnamu a Thajska od začátku roku více než 50% nárůst. Tyto země, sousedící s Kambodžou, kam proudí další čínský export, se pravděpodobně staly alternativními trasami pro čínské zboží směřující na americký trh. Tento jev je označován jako tzv. překládka, kdy se zboží fyzicky přemístí do třetí země, aby bylo následně reexportováno do cílové destinace — v tomto případě do USA — bez přímého označení původu z Číny. Tato strategie umožňuje čínským výrobcům částečně obcházet cla a zároveň zachovat přístup na americký trh, byť za vyšších logistických a administrativních nákladů. Pokud Čína skutečně nachází efektivní způsoby, jak obejít obchodní bariéry, pak není divu, že se její diplomacie nehrne do přímých jednání ve Washingtonu. Zpochybněná logika ekonomických sankcí Americký ministr financí Scott Bessent v pondělí připustil, že jednání s Čínou momentálně neprobíhají. Když byl během rozhovoru pro CNBC přímo dotázán, zda dochází k jakémukoliv pokroku, jeho rozladěná reakce ukázala, jak citlivé toto téma je. Bessent tvrdil, že v obchodním konfliktu má vždy více co ztratit země s obchodním přebytkem, což přirovnal k „ekvivalentu embarga“. Nicméně aktuální vývoj situace naznačuje, že Čína si s tímto tlakem zatím dobře poradila. Příkladem může být i neúspěšná snaha USA oslabit exportní schopnosti Ruska, na které uvalily přísná sankční a obchodní omezení. Rusko přesto zůstalo schopné nacházet odbyt na jiných trzích. Čína, s mnohem robustnější ekonomikou a rozsáhlejšími diplomatickými možnostmi, má podle všeho ještě větší manévrovací prostor. Navíc, jak upozorňuje ekonom Robin Brooks z Brookings Institution, růst vývozu z Číny není omezen jen na jihovýchodní Asii. Statisticky doložený nárůst byl zaznamenán i ve směru na Velkou Británii a Brazílii, což svědčí o širší schopnosti čínského vývozu adaptovat se na nové podmínky. Silný dolar hraje ve prospěch čínského exportu Další významný faktor, který hraje ve prospěch Číny, je vývoj na měnových trzích. Posilující americký dolar zvyšuje konkurenceschopnost čínského exportu, protože zboží denominované v jüanech se tím pádem stává pro zahraniční odběratele levnější. V posledních dnech došlo k výrazné volatilitě asijských měn, což sice naznačuje nervozitu, ale zároveň vytváří příležitosti pro exportéry. Pro čínskou ekonomiku, jejíž základ stále tvoří výroba a export, je silný dolar vítaným vývojem. Umožňuje jí čelit vyšším nákladům, které přináší přesměrování zboží přes třetí země, a zároveň posiluje její roli jako „světové továrny“. Tato situace také přiměla některé asijské ekonomiky k přehodnocení svých merkantilistických politik, přičemž Čína zůstává v této oblasti dominantním hráčem. Politická stabilita dává Pekingu výhodu V kontrastu s turbulentní situací ve Washingtonu, kde obchodní rozhodnutí podléhají krátkodobým volebním cyklům a proměnlivým prioritám, působí čínský přístup jako strategicky vyvážený a dlouhodobě plánovaný. Politická stabilita v Pekingu dává čínským vyjednavačům čas a prostor hrát na jistotu. Nečinnost na diplomatickém poli tak nemusí být znakem slabosti, ale součástí širší strategie vyčkávání. Spojené státy zůstávají pod tlakem domácích podniků, které stále čelí zvýšeným nákladům na dovoz komponent i hotového zboží. Přestože prezident Trump nedávno připustil, že některá cla mohou být „příliš vysoká“ a brzdit obchod, nedošlo zatím k žádné změně politiky. Index S&P 500 sice zaznamenal určité zotavení z dubnových minim, ale trhy zůstávají velmi citlivé na jakýkoli signál týkající se vývoje obchodních vztahů. Výsledkem celé situace je, že Čína nemá důvod spěchat. Pokud může své zboží dostat na trh nepřímo a zároveň těžit z oslabení vztahů mezi USA a jejich tradičními partnery, pak se jí současná strategie vyplácí. A právě to je důvod, proč se Peking k jednacímu stolu zatím příliš nehrne.