Zavádění cel se v posledních týdnech opět dostalo do centra ekonomických i politických debat, přičemž mnoho analytiků a politiků varuje před možnými katastrofálními dopady na akciové trhy. Avšak jak ukazuje realita posledních týdnů, skutečný vývoj trhů i reálné ekonomiky často překonává mediální narativy. Podle komentátora Kennetha Rapozy z MarketWatch bychom neměli vnímat dubnové kolísání na trzích jako předzvěst krize, ale jako součást zdravého posunu americké ekonomiky od finančního spekulativního růstu směrem k reálné produkci. Duben 2025 přinesl silné výroky politiků a komentátorů. Demokratický senátor Chuck Schumer varoval, že důchodci brzy přijdou o své úspory, zatímco známý moderátor CNBC Jim Cramer mluvil o hrozbě dalšího "černého pondělí". Prezident investiční společnosti Universa Investments Mark Spitznagel dokonce předpovídal 80% propad trhů. Tyto výroky však nebyly podloženy realitou. Index S&P 500 během dubna sice mírně oslabil z 5 633 na 5 569 bodů, šlo ale spíše o mírnou korekci než o paniku. Zajímavý kontrast nabídla mexická ekonomika, na kterou USA nově uvalily 25% cla na ocel, hliník a části automobilů. Přesto burzovní fond iShares MSCI Mexico vzrostl o 8,8 %. Ačkoliv mexický průmysl mírně poklesl, ekonomika jako celek si udržela pozitivní růst. Rovněž evropský index FTSE Europe si v dubnu připsal 2,9 %, přestože ekonomické oživení v eurozóně zůstává vlažné. Jak podotýká Rapoza, americký akciový trh může být sice ovlivněn přílivem zahraničního kapitálu, ten ale často maskuje hlubší strukturální slabosti domácí ekonomiky. Přílišná závislost na importu, zejména z Číny, postupně erodovala průmyslové jádro USA – a cla mohou být nástrojem, jak tento trend zvrátit. Akciové indexy nejsou odrazem skutečné prosperity V letech 1990 až 2020 vzrostl index Dow Jones více než desetinásobně, zatímco americký zpracovatelský průmysl přišel o pět milionů pracovních míst. Ne všechna tato místa byla nahrazena technologiemi – významný podíl měly také offshoringové strategie amerických korporací, které hledaly nižší mzdové náklady v zahraničí, především po vstupu Číny do WTO. Zisky z exportu z rozvinutých zemí jako Německo, Japonsko, Jižní Korea nebo Mexiko se pak vracely zpět do USA formou investic do amerických cenných papírů a nemovitostí, což uměle navyšovalo hodnoty aktiv, ale nepřispívalo k tvorbě pracovních míst. Akciový trh tak vypadal silnější, než odpovídalo reálné ekonomice. Rapoza tvrdí, že Spojené státy potřebují přestat měřit prosperitu podle indexů, a začít ji vnímat skrze růst mezd, tvorbu pracovních míst a průmyslovou produkci. Z tohoto pohledu lze zavádění cel chápat jako korekci kurzu směrem k větší soběstačnosti. Cla jako impuls pro obnovu výroby a dlouhodobou stabilitu Zavádění cel se může z krátkodobého hlediska jevit jako rušivý prvek, ale podle Rapozy je třeba se dívat dál. Deficit USA ve výši 1,3 bilionu dolarů znamená obrovský objem poptávky, který nyní míří do zahraničí. Pokud by tato poptávka byla nasměrována k domácím výrobcům, podpořila by investice do továren, technologií i infrastruktury. Rapoza připomíná, že cla již fungují: během období, kdy USA uvalily 10% plošná cla na většinu obchodních partnerů a více než 100% cla na Čínu, zaznamenal index S&P 500 největší osmidenní růst od roku 2020. Panika vyvolaná poklesy na trzích je podle něj spíše součástí tlaku na změnu politiky než odrazem reálného dopadu cel. Namísto toho, aby prezident Trump oslavoval růst akcií nebo naopak obviňoval Bidena při jejich poklesu, měl by připomínat, že akciový trh není totéž co ekonomika. Cílem politiky by měla být obnova domácí průmyslové základny, nikoli udržování iluze prosperity skrze rostoucí indexy. Investice do budoucnosti se neodehrávají na Wall Street Závěrem Rapoza upozorňuje, že skutečný přínos cel není v tom, co se děje na obrazovkách burzovních zpravodajů, ale v tom, co se začne dít v amerických průmyslových zónách, továrnách a vývojových centrech. Pokud cla přivedou zpět výrobu a vytvoří prostředí, v němž se vyplatí investovat do domácí výroby, pak se postupně přizpůsobí i trhy – a to nejen cenami akcií, ale i jejich fundamentálními základy. Přes všechnu kritiku tedy zůstává základní teze jasná: cla mohou být nástrojem ozdravení americké ekonomiky, pokud se budou chápat jako prostředek k vyváženějšímu a dlouhodobě udržitelnému růstu.