Politicky pojmenovaný jako „One Big Beautiful Act„, tento legislativní balíček obsahuje rozsáhlé daňové úlevy, jejichž přijetí by podle odborníků mohlo vést ke skokovému zvýšení federálního deficitu.Sněmovna reprezentantů schválila verzi zákona, která by během příštího desetiletí zvýšila státní dluh USA o přibližně 2,5 bilionu dolarů, přičemž toto číslo nezohledňuje ani vyšší úrokové náklady. Pokud by Kongres prodloužil dočasná daňová opatření – což je pravděpodobné – celkové náklady by se podle nezávislého Výboru pro odpovědný federální rozpočet mohly vyšplhat až na 5,3 bilionu dolarů.Při takovém vývoji by poměr dluhu k HDP do roku 2055 přesáhl 200 %, zatímco nyní se pohybuje kolem 121 %. To je zásadní posun, který by mohl americkou ekonomiku dostat na nebezpečnou trajektorii.Historický vývoj zadlužení a opakované chybyZadlužování Spojených států není novým fenoménem. V roce 1993 činil poměr dluhu k HDP 48 %, a díky snahám několika administrativ – od Ronalda Reagana po Billa Clintona – klesl do roku 2001 na 33 %. Situace se však následně dramaticky zhoršila.V roce 2010 již zadlužení vzrostlo na 56 % HDP, a od té doby Spojené státy zažívají opakované vlny daňových škrtů a rostoucích výdajů, které zadlužení dále zvyšují. Navrhovaný zákon tento trend nejen nebrzdí, ale naopak posiluje. Navíc přichází v naprosto nevhodný čas.Spojené státy se v současnosti nenacházejí v recesi, nezaznamenávají masovou nezaměstnanost a ekonomická aktivita zůstává stabilní. Přesto Kongres prosazuje návrh, který zvyšuje deficity bez odpovídajícího ekonomického opodstatnění.Chcete využít této příležitosti?Trhy vysílají varovné signályFinanční trhy začínají reagovat na rostoucí obavy ohledně fiskálního výhledu USA. Normálně by v nejistém období investoři vyhledávali bezpečné přístavy, jako jsou dlouhodobé státní dluhopisy, což by snižovalo jejich výnosy. Dnes je tomu naopak. Výnosová křivka amerických dluhopisů se posouvá nahoru a dochází k výprodeji dlouhodobých státních dluhopisů.Tento jev svědčí o tom, že investoři ztrácejí důvěru v dlouhodobou fiskální stabilitu Spojených států. Roste tzv. termínová prémie, tedy dodatečný výnos požadovaný investory jako kompenzace za vyšší riziko inflace a budoucího zvýšení nákladů na obsluhu dluhu.Nedávné ztráty na poli ratingu amerického státního dluhu tento trend potvrzují. Po dřívějším snížení od agentur Fitch a Standard & Poor’s ztratily Spojené státy v květnu i poslední hodnocení AAA od agentury Moody’s. To znamená, že Spojené státy jsou nyní vnímány jako méně důvěryhodný dlužník než kdykoli v minulosti.Dopady na běžné občany a potřeba změny směruZvyšující se deficity se dříve či později promítnou do každodenního života amerických domácností. Rostoucí úrokové sazby znamenají vyšší náklady na hypotéky, úvěry na automobily i kreditní karty. Návrh zákona navíc ohrožuje více než 1 milion pracovních míst kvůli plánovaným škrtům v programech zdravotní péče a potravinové pomoci.Zároveň zvyšuje ekonomické zatížení nižších příjmových skupin, zatímco výhody směřují převážně k těm nejbohatším. Podle modelu Penn-Wharton Budget Model by domácnosti s ročním příjmem mezi 17 000 a 51 000 dolary v roce 2026 v průměru přišly o 430 dolarů. Naopak domácnosti s příjmem mezi 388 000 a 988 000 dolary by si přilepšily v průměru o 17 835 dolarů.Tato nerovnováha podkopává hlavní slib návrhu, že daňové škrty přinesou širokou prosperitu. Realita ukazuje, že přínosy jsou silně koncentrovány, zatímco náklady ponesou především běžní občané.Současný legislativní návrh je tedy nejen ekonomicky neopodstatněný, ale i sociálně nevyvážený. Ignoruje dlouhodobé fiskální důsledky, přitom právě nyní Spojené státy potřebují odpovědnou a rozvážnou politiku. Pokud Kongres nepřehodnotí své priority, Amerika se může velmi brzy ocitnout v začarovaném kruhu, z něhož nebude snadné najít cestu ven.V době, kdy jsou Spojené státy vystaveny globálním rizikům, rostoucí konkurenci a vnitřní polarizaci, není prostor pro další populistická opatření, která vytvářejí zdání prosperity na dluh. Je nezbytné, aby se zákonodárci vrátili k zásadám fiskální disciplíny a přijímali rozhodnutí, která nebudou zatěžovat budoucí generace. Americká ekonomická stabilita totiž není samozřejmostí – a právě dnes se rozhoduje o její budoucnosti.