Tento jev, jenž je poměrně vzácný, poukazuje na zneklidňující rozporuplnost v investorských očekáváních. Zatímco rostoucí akcie obvykle odrážejí důvěru ve stabilní růst a pozitivní vyhlídky, zlato je tradičně považováno za bezpečné útočiště v období nejistoty. To, že se obě tato aktiva pohybují stejným směrem, vyvolává otázky, co se vlastně na trzích děje – a co nás může čekat dál.

Zatímco akciové trhy reflektují optimismus spojený s ekonomickým růstem a pokrokem v technologiích, především v oblasti umělé inteligence, růst ceny zlata naznačuje přetrvávající obavy z hlubších systémových problémů, jako jsou inflační tlaky, rozpočtové deficity nebo oslabení dolaru.

Rozporuplné signály a sázka investorů na obrat ve vývoji

Analytici se shodují, že současná situace je výjimečná. Jak uvedl Adam Koos ze společnosti Libertas Wealth Management Group, investoři se v jistém smyslu chovají, jako by „jedli salát a dezert zároveň“ – na jedné straně chtějí zůstat „zdraví“, tedy být připraveni na růstový scénář, a na druhé se zároveň zajišťují proti nejisté budoucnosti.

Růst akcií a zlata zároveň podle něj často odráží kombinaci ekonomického optimismu a strukturální úzkosti. Zatímco trhy počítají s tzv. měkkým přistáním ekonomiky, podpořeným technologickým pokrokem a stabilními zisky, zlato zrcadlí obavy z dlouhodobějších rizik – od fiskální nezodpovědnosti přes geopolitické napětí až po měnovou nestabilitu.

Například futures na zlato od začátku letošního roku vzrostly o téměř 27 % a aktuálně se pohybují jen 2,1 % pod rekordní hodnotou z 21. dubna. Naproti tomu index S&P 500 letos posílil pouze o 2,1 %, přestože se zotavil z prudkého propadu způsobeného dubnovými cly zavedenými prezidentem Trumpem. Na konci minulého týdne byl index vzdálen pouhých 2,3 % od svého historického maxima z 19. února.

Tržní sentiment osciluje mezi důvěrou a nejistotou

Podle Diny Tingové ze společnosti Franklin Templeton poukazuje vzácná pozitivní korelace mezi zlatem a akciovým indexem na specifické tržní podmínky. Ty podle ní zahrnují nejen očekávání holubičí politiky amerického Fedu, ale i hlubší fiskální a strukturální nejistoty. Obě aktiva – typicky považovaná za protichůdná – letos dosáhla rekordních maxim ve stejný den 18. února, kdy index S&P 500 uzavřel na 6 129,58 bodu a cena zlata dosáhla 2 949 USD za unci.

Zatímco akcie reagují na růstové impulzy v podobě ziskovosti firem, vývoje úrokových sazeb a technologických inovací, zlato bývá citlivější na strach, zejména pokud jde o inflaci, měnové turbulence nebo dluhovou zátěž. V letošním roce však obě síly působí zároveň a vedou ke zdánlivě protichůdnému chování investorů.

Keith Weiner, ředitel společnosti Monetary Metals, tuto situaci popisuje jako období, kdy jsou růstová očekávání i skryté obavy mimořádně zvýšené. Investoři tak nadále nakupují akcie jako sázku na růst, zatímco zlato vnímají jako bezpečný kotvící bod v nejistém světě.

Podobně uvažuje i nezávislý poradce Harley Kaplan z Massachusetts. Připomíná, že investiční rozhodování je často emocionální a současný svět je plný nejistot – od geopolitických hrozeb až po vnitropolitické napětí. V takovém prostředí má zlato přirozeně své místo, ale zároveň se neztrácí ani chuť riskovat na akciovém trhu.

Jaký je vztah zlata a akcií z dlouhodobého pohledu?

Jedním ze způsobů, jak posoudit relativní vývoj těchto dvou tříd aktiv, je tzv. poměr mezi zlatem a indexem S&P 500, který ukazuje, kolik uncí zlata je potřeba na „nákup“ hodnoty indexu. V současnosti se tento poměr nachází na úrovni 1,76 – což podle Koose favorizuje zlato. V dubnu byl tento poměr ještě nižší, přibližně 1,5, což značí, že zlato tehdy relativně překonávalo akcie.

Poměr se v posledních týdnech opět zvedl, což podle Tingové naznačuje návrat k tradičnější rovnováze. Investoři tedy zřejmě znovu získávají důvěru v akcie, ale zlato zůstává ve hře jako forma zajištění.

Z historického hlediska platí, že když tento poměr klesá, převažuje zájem o bezpečná aktiva – když naopak roste, býci získávají převahu na akciovém trhu. Z toho vyplývá, že i současné souběžné rally obou aktiv může být dočasná. Pokud mají akcie i zlato setrvat na maximech, musí být splněna celá řada podmínek.

Podle Koose by k udržení tohoto „křehkého balancu“ musely současně existovat faktory jako klesající reálné úrokové sazby, trvale holubičí přístup Fedu, neutuchající poptávka po tvrdých aktivech (například ze strany centrálních bank) i pokračující důvěra v technologický a hospodářský růst.

Podle něj je taková situace srovnatelná s tím, jako by někdo balancoval na dvou roztočených talířích – krátkodobě to možné je, ale dlouhodobě to vyžaduje stabilní podmínky a značnou rovnováhu.