Stát zvýšil emise dluhopisů, zadlužení dál roste kvůli splátkám z minulosti Ministerstvo financí dnes oznámilo, že Česká republika vydala za první pololetí letošního roku střednědobé a dlouhodobé dluhopisy v celkové nominální hodnotě 181,3 miliardy korun. To znamená meziroční nárůst oproti loňskému prvnímu pololetí, kdy stát vydal obligace za 146,3 miliardy. Zvýšený objem emisí souvisí zejména s nutností splácet starší dluhopisy, které letos přicházejí ke splatnosti. Rozpočtový deficit a refinancování splatných emisí Zvýšené tempo emisí státních dluhopisů není překvapivé, protože stát v roce 2025 hospodaří s naplánovaným rozpočtovým schodkem 241 miliard korun. Kromě financování tohoto deficitu ale stát potřebuje refinancovat dluhopisy z minulosti. V únoru byly splaceny obligace z roku 2020 v objemu 109,5 miliardy korun, v září pak přijdou na řadu další za 104,7 miliardy z roku 2014. Vedle toho stát pravidelně splácí také dluhopisy určené pro občany, i když ty tvoří jen menší část celkového dluhu. Celková potřeba financování pro letošní rok činí podle ministerstva financí 567,5 miliardy korun, což odpovídá 6,8 % hrubého domácího produktu . Pro srovnání, v loňském roce to bylo 531 miliard, tedy 6,6 % HDP. Zatímco samotný rozpočtový deficit by se měl meziročně mírně snížit, objem splatných dluhopisů narostl, a právě to zvyšuje nároky na trh s veřejným dluhem. Dluh na obyvatele překonal 300 tisíc korun Ministerstvo ve své aktualizované Strategii financování a řízení státního dluhu rovněž uvedlo, že ke konci roku 2025 očekává nárůst státního dluhu na 3,614 bilionu korun, z loňských 3,365 bilionu. Relativní zadlužení by tím vzrostlo na 43,1 % HDP, oproti loňským 41,8 %. Na konci prvního čtvrtletí činil státní dluh 3,41 bilionu, což znamená, že na jednoho obyvatele České republiky připadá teoreticky dluh ve výši 312 590 korun. Z pohledu mezinárodního srovnání se sice Česká republika stále drží v nižší polovině evropského spektra, pokud jde o podíl dluhu na HDP, ale tempo nárůstu zadlužení vyvolává obavy. Zvlášť pokud by úrokové sazby zůstaly zvýšené delší dobu, mohly by náklady na obsluhu státního dluhu začít významně zatěžovat výdajovou stranu rozpočtu. To by mohlo ztížit plnění rozpočtových cílů v příštích letech. Chcete využít této příležitosti?Potřeba financování má v roce 2026 mírně klesnout Ministerstvo zároveň očekává, že v roce 2026 dojde k mírnému snížení celkové potřeby financování na 544,7 miliardy korun, což by znamenalo určitou stabilizaci. Vývoj bude ale záviset na tom, zda se podaří udržet naplánovaný rozpočtový schodek a zároveň nevzniknou nové výdajové tlaky například v oblasti obrany, zdravotnictví nebo penzijního systému. Pro zachování důvěry investorů bude klíčové, aby vláda udržela transparentní a předvídatelnou dluhovou politiku, včetně realistických emisních plánů. Zvyšující se objem vydávaných dluhopisů naznačuje, že vláda vnímá státní dluh jako hlavní nástroj řízení fiskální rovnováhy. Vzhledem ke splatnosti předchozích emisí a současné struktuře rozpočtu však není prostor pro odklad strukturálních změn. Bez dlouhodobé strategie konsolidace veřejných financí hrozí, že se stát dostane do scénáře, kde bude velká část nově získaných prostředků směřovat pouze na splátky starých závazků. <!– DIP popup–> Navzdory rostoucímu státnímu dluhu zůstává poptávka po českých státních dluhopisech na domácím i mezinárodním trhu stabilní. Investoři je stále považují za bezpečný nástroj s relativně atraktivním výnosem. Významnou roli v tom hrají ratingové agentury, které zatím zachovávají České republice poměrně vysoké hodnocení úvěrové spolehlivosti. To státu umožňuje financovat se za přijatelných podmínek, i když úrokové náklady v posledních letech narostly. Ministerstvo financí se snaží rozkládat splatnosti nových emisí napříč několika lety, aby nedošlo k výraznému soustředění závazků v jediném období. Průměrná splatnost státního dluhu se tak drží nad hranicí šesti let, což umožňuje stabilnější správu financí. Přesto je tlak na rozpočtovou disciplínu stále silnější, a to i kvůli nákladům na obranu, sociální systém a energetickou transformaci. Podle ekonomů by měl stát využít příznivého ekonomického cyklu k postupné konsolidaci veřejných financí. Upozorňují na to, že současný mix relativně nízké nezaměstnanosti, rostoucích příjmů z daní a stále rostoucího HDP vytváří vhodné podmínky pro reformy. Pokud by se však ekonomika zpomalila nebo nastal nový externí šok, mohla by být schopnost státu reagovat omezená právě kvůli vysokému dluhu. Z dlouhodobého hlediska bude rozhodující, zda se vládě podaří nastavit jasný fiskální rámec, který umožní snížení strukturálního deficitu. Zajištění důvěry investorů v udržitelnost českých veřejných financí je klíčové nejen pro výši úrokových nákladů, ale i pro stabilitu koruny a důvěru domácností i podnikatelů v ekonomiku. Transparentní komunikace vlády a realistické plánování výdajů tak budou v následujících letech hrát stále důležitější roli.