Struktura dluhu zůstává stabilní, většinu tvoří soukromý sektor Zahraniční dluh České republiky v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostl o 31,9 miliardy korun a dosáhl celkové výše 5,303 bilionu korun, což představuje 65,4 procenta HDP. Meziročně je tento objem vyšší o 320,9 miliardy korun, vyplývá z předběžných údajů zveřejněných Českou národní bankou . Navzdory tomuto růstu odborníci nevidí v aktuálním zadlužení zásadní problém. Krátkodobý dluh zůstává nižší než objem devizových rezerv, což přispívá ke stabilitě. Podle hlavního ekonoma Banky Creditas Petra Dufka je růst dluhu způsoben zejména aktivitou soukromého sektoru, zejména firem, které si půjčují prostředky v zahraničí buď od bank, nebo od mateřských společností. Tento postup je často výhodný díky nižším úrokovým sazbám v zahraničí. Dufek zároveň očekává, že se s poklesem domácích úrokových sazeb atraktivita tohoto financování v budoucnu sníží. <!– DIP popup–> Největší část dluhu tvoří podniky, vláda drží menší podíl Ze struktury zadluženosti vyplývá, že 77,7 % celkového zahraničního dluhu připadá na soukromý sektor, zatímco 22,3 % tvoří dluh veřejného sektoru. Do této druhé skupiny spadají závazky vládních institucí, firmy s vládními garancemi a společnosti s většinovou účastí státu. V samotném vládním sektoru se zahraniční zadluženost v prvním kvartálu snížila o 4,4 miliardy korun, a jeho podíl na celkovém dluhu činí 15,7 %. Naopak bankovní sektor včetně ČNB zaznamenal nárůst o 6,7 %, a na celkové zadluženosti se podílí téměř 38 %. Tento vývoj ukazuje, že zatímco stát své zahraniční závazky mírně zredukoval, soukromé instituce své zahraniční financování rozšířily. Mezipodnikové půjčky ženou dluh vzhůru Hlavními hybateli celkového nárůstu zahraničního dluhu byly tzv. ostatní sektory, jejichž zadluženost vzrostla o 29,5 miliardy korun. Podle ČNB za tímto růstem stojí především mezipodnikové půjčky v rámci přímých zahraničních investic, které jsou důležitým nástrojem financování mezi mateřskými a dceřinými firmami. Ostatní sektory tak aktuálně představují 46,6 % celkové zahraniční zadluženosti.Chcete využít této příležitosti? Z hlediska časové struktury je zadlužení rovnoměrně rozloženo. Dluhy s původní splatností nad jeden rok tvoří 49,9 % celkového zahraničního dluhu. Zbylá část připadá na krátkodobé závazky, které ale i nadále zůstávají pod úrovní devizových rezerv. To znamená, že v případě potřeby by ČNB mohla krátkodobé závazky pokrýt z vlastních rezerv. Dceřiné podniky a vklady jsou nejběžnější formou financování Ve struktuře podle instrumentů dominují zejména půjčky a vklady poskytované mezi propojenými podniky, zejména v rámci nadnárodních skupin. Tyto nástroje tvoří až 55,6 % celkového zahraničního dluhu. Tento podíl potvrzuje, že mezinárodní finanční vztahy mezi firmami hrají klíčovou roli ve struktuře zadlužení České republiky. Přestože zahraniční zadluženost roste, odborníci zůstávají v hodnocení situace spíše klidní. Klíčové zůstává, že většina tohoto dluhu je tvořena stabilními podniky, a rizika spojená s jeho splácením jsou zatím minimální. Důležité bude sledovat vývoj v dalších čtvrtletích, především v souvislosti s měnícími se úrokovými sazbami a investiční aktivitou firem. Z dlouhodobého hlediska bude důležité sledovat, jak se bude vyvíjet struktura zahraničního dluhu v kontextu měnícího se ekonomického prostředí. Očekávané snižování úrokových sazeb v České republice může ovlivnit rozhodování firem, zda budou i nadále vyhledávat výhodnější financování v zahraničí, nebo se začnou více orientovat na domácí zdroje. Tento posun by mohl ovlivnit nejen výši dluhu, ale i jeho složení z hlediska měn či věřitelů. Zvláštní pozornost by si měl zasloužit také trend v rámci mezipodnikových půjček. Jejich vysoký podíl na celkovém zadlužení ukazuje, jak silně jsou české podniky napojeny na nadnárodní skupiny. Tento fakt sice zajišťuje snadnější přístup ke kapitálu, ale zároveň vytváří závislost na rozhodnutích zahraničních mateřských společností, která nemusí vždy zohledňovat specifika českého trhu. Vývoj zahraničního dluhu by mohl být rovněž ovlivněn geopolitickými faktory nebo regulačními změnami na evropské úrovni. Případné změny v přístupu k přímým zahraničním investicím či daňové politice mohou změnit atraktivitu České republiky pro zahraniční financování. V tomto směru bude role státu klíčová. Celkově lze říci, že přestože zahraniční dluh roste, jeho struktura zůstává relativně stabilní a rizika pod kontrolou. Pro udržení této rovnováhy bude důležité pečlivě sledovat další makroekonomický vývoj a včas reagovat na případné změny v trendech financování.