Myšlenka o založení Intelu spatřila po letech plánování světlo světa. Jak se vyvíjely ty nejmodernější počítače v 70. letech minulého století? Dne 14. července roku 1968 byla (tehdy ještě neoficiálně) založena společnost Intel Corporation (INTC), jeden z předních světových výrobců počítačové techniky. Pojďme se dnes v krátkosti podívat na příběh tohoto úspěchu. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1928 – Ve vietnamském městě Hue založili Novou Vietnamskou revoluční stranu, ze které vzešli pozdější vůdcové komunistické strany Vietnamu. 1933 – Gleichschaltung: V Německu byly zakázány všechny politické strany kromě NSDAP. 1938 – Howard Hughes nastavil nový světový rekord, když obletěl zeměkouli za 91 hodin. 1958 – V Iráku arabští nacionalisté svrhli monarchii, novým vůdcem se stal Abdul Karim Kásim. 1965 – Na svém průletu kolem Marsu získala sonda Mariner 4 první blízké fotografie jiné planety. 1969 – Mezi Hondurasem a Salvadorem vypukla čtyřdenní fotbalová válka, která si vyžádala okolo 2 100 obětí. 1993 – Nový formát pro komprimované digitální audio MP3. 2001 – Mezinárodní olympijský výbor zvolil Čínu jako pořadatele letních olympijských her pro rok 2008. 2002 – Francouzský prezident Jacques Chirac unikl pokusu o atentát. 2015 – Vesmírná sonda NASA New Horizons poprvé proletěla kolem trpasličí planety Pluto. 2016 – Při teroristickém útoku v Nice zahynulo 87 lidí a přes 100 dalších bylo zraněno během oslav Dne pádu Bastily. A nyní se už přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1964 – Společnost IBM uvádí na trh systém System/360. To způsobilo revoluci v počítačovém průmyslu zavedením kompatibility různých modelů a položilo základy dominantního postavení IBM na trhu. 2011 – V tento den oznámila italská automobilka Fiat svůj záměr získat většinový podíl ve společnosti Chrysler Group LLC, což později vedlo k vytvoření společnosti Fiat Chrysler Automobiles (FCA). Jak vznikla IT korporace světového formátu? Společnost Intel (INTC) založili američtí inženýři Robert Noyce a Gordon Moore. Na rozdíl od typického začínajícího podniku v Silicon Valley s pověstnými počátky v garáži mladého zakladatele, společnost Intel zahájila svou činnost s financováním ve výši 2,5 milionu dolarů, které zajistil Arthur Rock, americký finančník, který vymyslel termín rizikový kapitalista. Zakladatelé společnosti Intel byli zkušení technologové ve středním věku, kteří měli vybudovanou pověst. Noyce byl v roce 1959 spoluvynálezcem křemíkového integrovaného obvodu, když byl generálním ředitelem společnosti Fairchild Semiconductor, divize Fairchild Camera and Instrument. Moore byl vedoucím výzkumu a vývoje ve společnosti Fairchild Semiconductor. Bezprostředně po založení společnosti Intel Noyce a Moore přijali další zaměstnance společnosti Fairchild, včetně amerického podnikatele maďarského původu Andrewa Grovea. V prvních třech desetiletích historie společnosti zastávali Noyce, Moore a Grove postupně funkci předsedy a generálního ředitele (CEO). Prvními produkty společnosti Intel byly paměťové čipy, včetně prvního polovodiče s oxidem kovů na světě, modelu 1101, který se však příliš dobře neprodával. Jeho sourozenec 1103, jednokilobitový čip dynamické paměti s náhodným přístupem (DRAM), byl však úspěšný a byl prvním čipem, který uchovával významné množství informací. Jako první jej v roce 1970 zakoupila americká technologická společnost Honeywell Incorporated, aby jím nahradila základní paměťovou technologii ve svých počítačích. Protože paměti DRAM byly levnější a spotřebovávaly méně energie než paměti jádra, staly se rychle standardním paměťovým zařízením v počítačích po celém světě. Zdroj: Burzovnísvět.cz Po úspěchu pamětí DRAM se společnost Intel stala v roce 1971 veřejnou společností. V témže roce společnost Intel představila čipy EPROM (erasable programmable read-only memory), které byly až do roku 1985 nejúspěšnější produktovou řadou společnosti. V roce 1971 také inženýři společnosti Intel Ted Hoff, Federico Faggin a Stan Mazor vynalezli univerzální čtyřbitový mikroprocesor a jeden z prvních jednočipových mikroprocesorů 4004, a to na základě smlouvy s japonským výrobcem kalkulaček Nippon Calculating Machine Corporation, který společnosti Intel umožnil ponechat si veškerá práva na tuto technologii. Ne všechny počáteční snahy společnosti Intel byly úspěšné. V roce 1972 se vedení společnosti rozhodlo vstoupit na rostoucí trh digitálních hodinek koupí společnosti Microma. Intel však neměl skutečné pochopení pro spotřebitele a v roce 1978 hodinářskou společnost prodal se ztrátou 15 milionů dolarů. V roce 1974 Intel kontroloval 82,9 % trhu s DRAM čipy, ale s nástupem zahraničních polovodičových společností klesl tržní podíl společnosti do roku 1984 na 1,3 %. V té době se však již Intel odklonil od paměťových čipů a zaměřil se na výrobu mikroprocesorů: v roce 1972 vyrobil osmibitový centrální procesor (CPU) 8008, o dva roky později přišel model 8080, který byl desetkrát rychlejší než 8008, a v roce 1978 společnost vyrobila svůj první šestnáctibitový mikroprocesor 8086. V roce 1981 si americký výrobce počítačů International Business Machines (IBM) vybral 16bitový procesor Intel 8088 jako CPU ve svém prvním sériově vyráběném osobním počítači (PC). Společnost Intel poskytovala své mikroprocesory i dalším výrobcům, kteří vyráběli "klony" PC kompatibilní s produktem IBM. IBM PC a jeho klony podnítily poptávku po stolních a přenosných počítačích. Společnost IBM uzavřela smlouvu s malou firmou Microsoft Corporation z Redmondu ve státě Washington, aby pro její PC dodala diskový operační systém (DOS). Nakonec společnost Microsoft dodávala svůj operační systém Windows do počítačů IBM PC, které díky kombinaci softwaru Windows a čipů Intel dostaly název "Wintel" a od svého vzniku dominovaly trhu. Zdroj: Intel Z mnoha mikroprocesorů, které společnost Intel vyrobila, byl pravděpodobně nejdůležitější čip 80386, 32bitový čip uvedený na trh v roce 1985, který odstartoval závazek společnosti zajistit, aby všechny budoucí mikroprocesory byly zpětně kompatibilní s předchozími procesory. Vývojáři aplikací a majitelé počítačů si tak mohli být jisti, že software, který fungoval na starších strojích Intel, bude fungovat i na nejnovějších modelech. S uvedením mikroprocesoru Pentium v roce 1993 společnost Intel opustila své konvence pojmenování produktů podle čísel a nahradila je obchodními značkami pro své mikroprocesory. Pentium byl prvním čipem Intel pro osobní počítače, který využíval paralelní neboli superskalární zpracování, což výrazně zvýšilo jeho rychlost. Měl 3,1 milionu tranzistorů oproti 1,2 milionu tranzistorů svého předchůdce 80486. V kombinaci s operačním systémem Microsoft Windows 3.x pomohl mnohem rychlejší čip Pentium k výraznému rozšíření trhu s osobními počítači. Přestože většinu osobních počítačů stále kupovaly podniky, výkonnější stroje s procesorem Pentium umožnily spotřebitelům používat osobní počítače pro multimediální grafické aplikace, jako jsou hry, které vyžadovaly vyšší výpočetní výkon. Zdroj: Shutterstock Obchodní strategie společnosti Intel spočívala ve výrobě nových mikroprocesorů, které byly výrazně rychlejší než předchozí, aby přiměla kupující k modernizaci počítačů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, bylo vyrábět čipy s mnohem větším počtem tranzistorů v každém zařízení. Například 8088, který se nacházel v prvním počítači IBM PC, měl 29 000 tranzistorů, zatímco 80386 představený o čtyři roky později jich obsahoval 275 000 a Core 2 Quad uvedený v roce 2008 měl více než 800 000 000 tranzistorů. Itanium 9500, které bylo uvedeno na trh v roce 2012, mělo 3 100 000 000 tranzistorů. Tento růst počtu tranzistorů se stal známým jako Moorův zákon, pojmenovaný po spoluzakladateli společnosti Gordonu Moorovi, který v roce 1965 vypozoroval, že počet tranzistorů na křemíkovém čipu se přibližně zdvojnásobí každý rok; v roce 1975 jej revidoval na zdvojnásobení každé dva roky. V zájmu zvýšení povědomí spotřebitelů o značce začala společnost Intel v roce 1991 dotovat reklamu na počítače pod podmínkou, že reklama bude obsahovat označení společnosti "Intel inside". V rámci programu spolupráce vyčlenil Intel část peněz, které každý výrobce počítačů ročně utratil za čipy Intel, z nichž Intel přispěl polovinou nákladů na tiskové a televizní reklamy dané společnosti během roku. Přestože program stál společnost Intel přímo stovky milionů dolarů ročně, měl kýžený účinek v podobě vytvoření nápadné značky Intel. Proslulá technická zdatnost společnosti Intel se neobešla bez nehod. Jeho největší chybou byla takzvaná "vada Pentium", kdy neznámý segment mezi 3,1 milionu tranzistorů procesoru Pentium prováděl nesprávné dělení. Inženýři společnosti problém objevili až po uvedení produktu na trh v roce 1993, ale rozhodli se o něm mlčet a problém opravit v aktualizacích čipu. Chybu však objevil také matematik Thomas Nicely z Lynchburg College v Západní Virginii. Grove (tehdejší generální ředitel) se nejprve bránil žádostem o stažení výrobku z trhu. Když však společnost IBM oznámila, že nebude dodávat počítače s tímto procesorem, vynutila si stažení, které společnost Intel stálo 475 milionů dolarů. Ačkoli bylo Pentium fiaskem poškozeno, kombinace technologie Intel se softwarem Microsoftu nadále drtila konkurenci. Konkurenční produkty polovodičové společnosti Advanced Micro Devices (AMD), společnosti Motorola zabývající se bezdrátovou komunikací, výrobce počítačových pracovních stanic Sun Microsystems a dalších jen zřídka ohrožovaly tržní podíl společnosti Intel. V důsledku toho duo Wintel neustále čelilo obviněním, že je monopolem. V roce 1999 byl Microsoft po žalobě ministerstva spravedlnosti u amerického okresního soudu shledán vinným z toho, že je monopolistou, zatímco v roce 2009 Evropská unie udělila společnosti Intel pokutu ve výši 1,45 miliardy dolarů za údajné monopolní jednání. V roce 2009 společnost Intel rovněž zaplatila společnosti AMD 1,25 miliardy dolarů za urovnání desetiletí trvajícího právního sporu, v němž společnost AMD obvinila Intel z nátlaku na výrobce počítačů, aby nepoužívali čipy této společnosti. Takových případů se během historie objevilo samozřejmě více – to ale v důsledku jen dokazuje dopad společnosti Intel.