Incident bankéřky Wells Fargo v Číně posiluje obavy manažerů ze Západu Zákaz vycestování uložený americké bankéřce Chenyue Mao ze společnosti Wells Fargo v Číně představuje další závažný případ, který zvyšuje napětí mezi západními firmami a čínskými úřady. I když čínské ministerstvo zahraničních věcí tvrdí, že se jedná o individuální trestní řízení, okolnosti případu zůstávají nejasné a posilují obavy firemních představitelů z možného rizika zadržení jejich zaměstnanců během služebních cest do druhé největší ekonomiky světa. Případ Chenyue Mao tak přichází v citlivé době, kdy čínsko-americké vztahy čelí dalším komplikacím a zahraniční podniky stále obtížněji balancují mezi obchodními příležitostmi a geopolitickými riziky. Zákaz opustit zemi a oficiální vysvětlení Číny Čínské úřady potvrdily, že Chenyue Mao, která působí v mezinárodním faktoringovém oddělení Wells Fargo v Atlantě, je „zapletena do trestního případu“ a že byla zákonně omezena v možnosti opustit území Číny. Podle mluvčího čínského ministerstva zahraničí Guo Jiakuna bylo na Mao uvaleno omezení vycestování v souladu s místními zákony a je povinna spolupracovat s probíhajícím vyšetřováním. V prohlášení zaznělo, že jí během řízení bude zajištěna ochrana jejích zákonných práv, avšak žádné bližší informace o povaze případu, na který je omezení vázáno, nebyly zveřejněny. Není známo, zda je Mao hlavní osobou vyšetřování, nebo pouze svědkem či vedlejší postavou širšího případu. Případ přitáhl pozornost poté, co o něm poprvé informoval deník The Wall Street Journal, a následně byl potvrzen i čínskými úřady. Podle dostupných informací Mao od roku 2012 pracuje pro Wells Fargo a v současnosti zastává vysokou pozici v rámci mezinárodní obchodní sítě FCI , kde byla nedávno jmenována předsedkyní. Reakce Wells Fargo a amerických úřadů Společnost Wells Fargo ve svém vyjádření uvedla, že „situaci pozorně sleduje“ a že podniká kroky prostřednictvím příslušných kanálů, aby zajistila bezpečný návrat své zaměstnankyně do Spojených států. Zároveň podle zpráv WSJ pozastavila všechny služební cesty svých zaměstnanců do Číny, což signalizuje, že firma vnímá situaci jako potenciálně rizikovou nejen pro Mao, ale i pro další pracovníky. Americké ministerstvo zahraničí k případu zatím nevydalo oficiální stanovisko, stejně jako ministerstvo obchodu, kterého se týká paralelní incident: dalším Američanovi – zaměstnanci úřadu pro patenty a ochranné známky – údajně také bylo zabráněno opustit Čínu, protože při žádosti o vízum neuvedl, že pracuje pro vládu USA. Tato série událostí posílila důvod, proč USA stále vydávají pro Čínu „úroveň 2“ cestovního varování, které doporučuje zvýšenou opatrnost při cestách do pevninské Číny, Hongkongu i Macaa, právě kvůli arbitrárnímu vymáhání místních zákonů a možnosti zákazu vycestování. Širší dopad na korporátní sektor a cestovní politiku firem Případ Chenyue Mao znovu otevřel diskusi o tom, zda je cestování západních manažerů do Číny bezpečné. Sam Stein, prezident Americko-čínské obchodní rady, uvedl, že incident opět vyvolal obavy a nervozitu v řadách vedení amerických firem, které nyní přehodnocují služební cesty do Číny. Podle něj často není jasné, z jakého důvodu čínské úřady uvalí zákaz vycestování, což zvyšuje nejistotu a snižuje ochotu vysílat do země důležité osoby. Stein také vyzval Čínu k větší transparentnosti ohledně právního rámce, který umožňuje tyto kroky. „Je čas, aby Čína vysvětlila, za jakých okolností může být někomu zadržena svoboda pohybu,“ uvedl Stein. Podobně varoval Dale Buckner, šéf bezpečnostní firmy Global Guardian, že firmy by měly přísně vyhodnocovat rizika služebních cest do Číny. Upozornil na zvláštní pozornost u zaměstnanců s vojenskými nebo vládními vazbami, s dvojím občanstvím nebo působících v citlivých sektorech, jako jsou obranné technologie či datová infrastruktura. Buckner doporučuje, aby cesty do Číny byly omezeny na nezbytné případy a vždy předem prověřeny z hlediska možného konfliktu s čínským právním systémem. Napětí mezi obchodními příležitostmi a geopolitickými riziky Z pohledu firemních strategií incident ukazuje na rostoucí napětí mezi ekonomickým významem Číny jako trhu a partnera, a zároveň rostoucím geopolitickým a právním rizikem. Západní firmy se tak musí přizpůsobit prostředí, ve kterém není možné zaručit právní ochranu zahraničních pracovníků, a to i v případě, že nejsou formálně obviněni. V kontextu zpomalující čínské ekonomiky a výzev, kterým Peking čelí – od demografických změn až po technologická omezení – může být pro zahraniční firmy obtížnější odhadnout, jaké faktory ovlivní jejich provozní stabilitu a bezpečnost personálu. Zatímco čínská strana tvrdí, že jde o „individuální právní případ“ a že nadále vítá zahraniční návštěvy a investice, realita ukazuje na zvyšující se opatrnost zahraničních subjektů vůči přímému působení v Číně. Incident s Mao je dalším připomenutím, že vztah mezi ekonomikou a politikou je v dnešním světě stále více propojen a nelze ho oddělit ani na úrovni obchodních cest.