Zpráva, že Starbucks zvažuje prodej svého čínského byznysu za až 10 miliard dolarů, vyvolala mezi investory značné vzrušení. Cena akcií společnosti na burze Nasdaq krátce vyskočila o více než 3 %, než se zisky opět stáhly. Zpráva CNBC tvrdila, že o čínské aktivity Starbucks projevilo zájem několik investorů, kteří nabídli částky v rozmezí 5 až 10 miliard dolarů. Přestože šlo o výrazné ocenění, analytici i investoři k němu zaujali zdrženlivý postoj a upozornili na rizika spojená s čínským trhem. Akcie společnosti se sice dostaly na denní maximum 97,89 USD, což byla nejvyšší úroveň za poslední tři měsíce, ale nakonec uzavřely den pouze s 0,33% ziskem. Tento výkyv ukazuje, že trh není zcela přesvědčen o udržitelnosti tak vysokého ocenění čínského podniku Starbucks. Mnozí analytici ponechali své cílové ceny beze změny, a to navzdory zmiňovaným nabídkám na odkup. Například Citi Bank stanovila 12měsíční cílovou cenu na 95 dolarů, tedy mírně pod aktuální tržní hodnotou, což odráží určitou opatrnost vůči čínskému segmentu. Starbucks Corporation (SBUX) Hlavní otázkou zůstává, zda je ocenění kolem 10 miliard dolarů skutečně realistické. Ben Cavender z China Market Research Group upozorňuje, že nabídky mohou být nadhodnocené a nezohledňují klíčové faktory jako silnou konkurenci nebo složitost budování značky v čínském prostředí. Starbucks totiž čelí stále silnější konkurenci ze strany domácích značek, především agresivně expandujícího řetězce Luckin Coffee a nových butikových kaváren, které se zaměřují na prémiovou klientelu. Podle dat společnosti Euromonitor International se tržní podíl Starbucks v Číně propadl z 34 % v roce 2019 na pouhých 14 % v roce 2024. Naproti tomu Luckin Coffee má nyní více než 24 tisíc poboček v Číně, zatímco Starbucks jich má jen 7 758. Tento rozdíl jasně ukazuje, jak náročné je pro západní značku udržet krok s rychlostí místního trhu, který se vyvíjí extrémně dynamicky. Ztráta tržního podílu se odráží i ve výsledcích. Tržby Starbucks v Číně čtyři čtvrtletí po sobě klesaly, a až v prvním čtvrtletí letošního roku se jejich pokles zastavil. Společnost v červnu reagovala zavedením nových bezcukrových produktů a poprvé v historii snížila ceny některých nápojů v Číně – v průměru o 5 juanů (zhruba 70 centů) – aby oslovila širší spektrum zákazníků. Tento krok má za cíl konkurovat levnějším nabídkám místních řetězců a zároveň si udržet vnímání Starbucks jako prémiové značky. Jason Yu z CTR Market Research však varuje, že i tak může být částka 10 miliard dolarů přehnaná, protože nezohledňuje těžkosti, kterým Starbucks aktuálně čelí. Oslabená spotřebitelská poptávka, rostoucí cenová senzitivita a vysoké náklady na provoz poboček představují zásadní výzvy. Pokud by Starbucks chtěl uspět v tomto prostředí, musí buď výrazně zefektivnit svůj provoz, nebo se zaměřit na menší počet poboček s důrazem na značkový zážitek. Otázka, zda Starbucks nakonec prodá většinový nebo jen menšinový podíl, zůstává stále nezodpovězena. Proces prodeje byl zahájen koncem minulého roku a potenciální zájemci už předložili své nabídky, ale vedení společnosti si zřejmě ještě ponechává čas na vyhodnocení strategie. Celý krok je součástí širšího plánu na restrukturalizaci a oživení společnosti, který připravil generální ředitel Brian Niccol. Ten má zkušenosti s obdobným postupem z dob svého působení v Taco Bell, kdy se mateřská společnost Yum Brands odštěpila od Yum China a vytvořila samostatnou veřejně obchodovanou entitu. Z pohledu investorů tak zatím nejde o jasný signál k nákupu. Přesto Jim Cramer z CNBC Investing Club vyzval diváky, aby akcie Starbucks nakoupili, pokud je ještě nemají. Jeho komentář vycházel z předpokladu, že značka má silné globální postavení a jakmile se čínský trh stabilizuje, může z něj opět profitovat. Ovšem tento optimismus zatím nesdílí většina analytiků, kteří upozorňují na strukturální problémy, jimž Starbucks v Číně čelí. I kdyby se Starbucks podařilo prodat část svého byznysu za vysokou částku, trh zůstává opatrný. Investoři si uvědomují, že čínský segment společnosti potřebuje zásadní reformu, aby zůstal konkurenceschopný. A právě zde leží klíčový problém: v prostředí, kde spotřebitelé hledají levnější alternativy a domácí konkurence se neustále přizpůsobuje, má globální gigant jako Starbucks velmi omezený manévrovací prostor. Závěrem lze říci, že i když je čínský trh nadále strategicky důležitý, jeho skutečná hodnota může být nižší, než naznačují odvážné nabídky. Vysoká čísla v titulcích sice vzbuzují naději, ale fundamenty a realita čínského trhu nutí investory k větší obezřetnosti. Budoucnost Starbucks v Číně tak závisí nejen na tom, za kolik a komu část svého podniku prodá, ale hlavně na tom, jak se přizpůsobí rychle se měnícímu prostředí a spotřebitelskému chování.