Nová obchodní dohoda mezi Spojenými státy a Evropskou unií, oznámená v neděli, okamžitě otřásla evropskými akciovými trhy – tentokrát v pozitivním smyslu. Investoři přivítali dlouho očekávanou úlevu od hrozby přísnějších cel, která visela nad evropským exportem po řadu měsíců. Podle dostupných informací budou vývozy z EU do USA zatíženy jednotným 15% clem, což představuje kompromis mezi předchozími hrozbami tvrdších cel a požadavky na volnější obchod. Ačkoli dohoda nebyla dosud zveřejněna v plném znění, trhy už stihly zareagovat: evropské akcie v pondělí posílily v průměru o 1 %. Jednoznačnými vítězi dohody jsou evropské automobilky, které podle analytiků získaly oddechový čas a přehlednější pravidla pro svůj obchod s USA. Například Volkswagen, jehož akcie za poslední týden vzrostly o 12 %, je podle Deutsche Bank dobře nastaven na další růst. Tim Rokossa, analytik Deutsche Bank, označil VW za „první volbu“ v automobilovém sektoru a dodal, že kombinace příznivějších celních podmínek a silných čtvrtletních výsledků zajišťuje firmě konkurenční výhodu. Nižší 15% clo na automobily znamená podstatné zlepšení oproti původně zvažovaným sazbám ve výši až 25 %, které by významně narušily exportní model většiny evropských výrobců. BMW a Porsche již reagovaly zvýšením cen o 2 až 4 %, aby absorbovaly dodatečné náklady, zatímco Volvo Cars v pondělí uvedlo, že část celních nákladů přenese na zákazníky. Zdroj: Getty Images JPMorgan považuje 15% sazbu za „zvládnutelnou“ a očekává, že automobilky její dopady zmírní zvýšením lokální výroby v USA, případně další optimalizací nákladů. Zároveň upozorňuje, že trh do značné míry očekával pozitivní vývoj, což se odrazilo ve včasném růstu cen akcií některých výrobců a jejich dodavatelů ještě před oficiálním oznámením dohody. Vedle automobilek profitují také farmaceutické a biotechnologické společnosti. Přestože tyto sektory nebyly přímo ohroženy vysokými cly, přetrvávala u investorů značná nejistota ohledně budoucích obchodních podmínek. JPMorgan ve své zprávě uvádí, že dohoda „odstranila poslední přetrvávající obavy“ pro firmy jako Sartorius, která vyrábí laboratorní vybavení a spotřební materiál a do USA exportuje značné množství produktů. Společnost se doposud potýkala s 10% clem, ale další navýšení na 15 % má být kompenzováno zvýšením cen a příplatků, takže vliv na upravený zisk zůstane podle JPMorgan neutrální. Analytik Richard Vosser očekává dokonce 1% meziroční nárůst tržeb v důsledku kompenzací. Na opačné straně spektra se nacházejí ocelářské a hliníkové firmy, které i po oznámení dohody zůstávají v nejistotě. Cla na jejich exporty do USA zatím zůstávají na velmi vysoké úrovni až 50 %, což omezuje jejich cenovou konkurenceschopnost. Společnost ArcelorMittal, jeden z největších evropských producentů oceli, je podle JPMorgan „uvízlá“ mezi nízkými cenami na světových trzích a slabou politickou podporou. Situace není růžová ani pro hliníkového giganta Hydro, jehož mluvčí pro CNBC uvedl, že současná celní struktura nezmění tržní dynamiku. Ačkoliv firma vyjádřila podporu spravedlivému obchodu, upozornila na riziko obchodní eskalace, která by mohla mít negativní dopad na globální ekonomiku i na poptávku po hliníku. Zdroj: Reuters Zajímavé je, že někteří analytici zůstávají i přes euforii opatrní. Stratégové UBS například tvrdí, že dohoda sice zmírňuje napětí, ale zároveň legalizuje trvale zhoršené exportní podmínky pro evropské podniky. Reinhard Cluse z UBS v poznámce klientům ze dne 28. července uvedl, že uvalení 15% cla sice přináší stabilitu, ale také znamená novou realitu, ve které budou evropské firmy méně konkurenceschopné než dříve. Zejména pro průmysly s nižší marží to může v dlouhodobém horizontu znamenat komplikace. Závěrem lze říci, že obchodní dohoda mezi USA a EU přinesla vítanou dávku jistoty, která podpořila evropské akcie – zejména v automobilovém a farmaceutickém sektoru. Zároveň ale odkryla nerovnoměrné dopady na jednotlivá odvětví. Zatímco jedni mohou oslavovat nový začátek, jiní zůstávají v nejistotě, zda budou jejich zájmy vůbec reflektovány v dalších kolech vyjednávání. Investoři by proto měli sledovat vývoj v jednotlivých sektorech s větší obezřetností – a nezapomínat, že každá dohoda má své vítěze i poražené.