Zpráva o tom, že Evropská unie plánuje během tří let nakoupit energetické produkty ze Spojených států za 750 miliard dolarů, vyvolala silné reakce v energetickém průmyslu i mezi analytiky. Podle expertů by takový závazek znamenal bezprecedentní navýšení vývozu z USA, který je za současných podmínek nejen logisticky obtížně realizovatelný, ale i ekonomicky sporný. Někteří odborníci jej dokonce označují za „zcela nereálný“ či přímo „absurdní“. Podle údajů Energetické informační správy (EIA) dosáhl celkový vývoz energetických produktů z USA do EU v roce 2024 hodnoty 78,5 miliardy dolarů, což bylo téměř totožné s rokem předchozím. Aby EU naplnila dohodnutý objem 750 miliard dolarů, musela by ročně nakupovat energie za přibližně 250 miliard dolarů. To by znamenalo více než trojnásobné navýšení současného dovozu. Michael Lynch, prezident společnosti Strategic Energy & Economic Research a člen Energy Policy Research Institute, poznamenal, že takto masivní nárůst by vyžadoval zásadní změnu v obchodním modelu USA v oblasti energií. I kdyby byl takový scénář technicky představitelný, zůstává podle něj zcela nejasné, jak by k němu mohlo reálně dojít. Například veškerý export LNG z USA by musel být směřován výhradně do Evropy, což by samo o sobě znamenalo dvojnásobek současných objemů. K tomu by musel být čtyřnásobně navýšen i export ropy, který nyní činí přibližně dva miliony barelů denně. Taková čísla podle Lynche v praxi znamenají, že veškerý vývoz ropy a ropných produktů z USA by musel směřovat pouze do EU. Tok energie určuje trh, ne Brusel Další podstatný problém spočívá v tom, že energetické toky nejsou určovány politickým rozhodnutím Evropské komise, ale tržními mechanismy. Jak upozornil Rory Johnston, zakladatel CommodityContext.com, i kdyby se číslo 250 miliard dolarů ročně nejevilo zcela absurdně – „což je“ – nelze přehlížet, že rozhodnutí o nákupu energií činí převážně soukromé společnosti, nikoli vlády nebo Brusel. Podobně skepticky se vyjádřil i Matt Smith, hlavní analytik pro USA ve společnosti Kpler. Podle něj je předpokládaná částka pro EU „zcela nereálná“, a to i bez započtení překážek spojených s tím, jak evropské firmy přesvědčit k tak masivnímu přechodu na americké zdroje. V současnosti Evropa dováží z USA přibližně 1,6 milionu barelů ropy denně, což odpovídá asi 40 miliardám dolarů ročně. Ani výrazné navýšení tohoto objemu by podle něj zásadně nezměnilo celkový rámec obchodu. Zatímco americká ropa se obchodovala na úrovni 66,71 dolaru za barel, ruská ropa se prodávala v červnu pod cenovým stropem 60 dolarů za barel, což dělá z Ruska stále konkurenceschopného dodavatele navzdory sankcím. Logistické a infrastrukturní limity Analytici se shodují, že největší bariérou je infrastruktura. Exportní terminály pro LNG jsou dlouhodobé projekty a současná kapacita v USA je již prakticky využita. Podle Bena Hoffa, globálního šéfa komoditního výzkumu ve společnosti Societe Generale, je nárůst vývozu vážně omezen kapacitou rafinérií i přepravními možnostmi. Do roku 2030 by sice mohlo dojít ke zdvojnásobení kapacity LNG exportu, ale to neřeší časový horizont tří let stanovený dohodou. EU zároveň není jednotným nákupčím energií. Energetická politika zůstává v kompetenci jednotlivých členských států a většina obchodů s ropou, plynem i elektřinou je realizována komerčními firmami, nikoli vládami. V praxi tak tržní realita často převáží nad politickými závazky. Phil Flynn z Price Futures Group poznamenal, že závazek EU může být interpretován spíše jako dobrovolný směr, jehož vynucování bude obtížné. Přesto existují možnosti, jak zvýšit objem obchodované energie mezi USA a Evropou. Alternativy: jaderná energie a odklon od Ruska Flynn upozornil, že by se EU mohla částečně odklonit od obnovitelných zdrojů jako větrná nebo solární energie a nahradit je dovozem ropných a plynových produktů z USA. V tomto kontextu připomněl také Trumpovu snahu vyjednat příměří mezi Ruskem a Ukrajinou, při němž EU figuruje jako klíčový trh, o nějž by Rusko mohlo přijít. V prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové zaznělo, že EU plánuje nahradit ruský plyn a ropu nákupy z USA, včetně jaderných paliv. Tento faktor považují někteří analytici za potenciálně důležitý prvek celkového objemu. V roce 2023 tvořily jaderné elektrárny téměř 23 % veškeré vyrobené elektřiny v EU, zatímco Rusko je jedním z největších dodavatelů jaderného paliva na světě. Tyler Richey ze Sevens Report Research upozornil, že pokud by se do zmíněných 750 miliard dolarů započítávaly i investice do výstavby jaderných elektráren, dlouhodobé dodávky paliva či servis reaktorů, pak by bylo možné část této částky „vyčerpat předem“. Nicméně, i v takovém případě by to vyžadovalo určité „finanční inženýrství“, aby bylo možné naplnit deklarovanou hodnotu v rámci tříletého horizontu. Bez ohledu na to, zda k navýšení exportu skutečně dojde, energetické trhy v pondělí zareagovaly růstem. Futures na ropu WTI vzrostly o 2,4 %, Energy Select Sector SPDR Fund (XLE) posílil o 1 % a First Trust Natural Gas ETF (FCG) o 2,1 %. Naopak futures na zemní plyn na Nymexu klesly o 3,9 %, a to kvůli očekávanému zvýšení produkce v USA, což snížilo ceny na nejnižší úroveň od dubna. Zda EU skutečně přistoupí k masivním nákupům energetických komodit z USA, zůstává otevřené. Politická prohlášení narážejí na realitu infrastruktury, trhu a národních politik. Analytici se proto shodují: závazek za 750 miliard dolarů zůstává v tuto chvíli spíše deklarací než uskutečnitelným plánem.