Spojené státy a Evropská unie uzavřely novou obchodní dohodu, která sice odvrátila hrozící transatlantickou obchodní válku, ale zároveň zavádí 15% americké clo na většinu dovozu z EU. Podmínky dohody byly dojednány během schůzky amerického prezidenta Donalda Trumpa a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, která se uskutečnila v neděli ve skotském Turnberry, na Trumpově golfovém resortu. Výsledek představuje úspěch pro Trumpovu administrativu, která si vynucovala nové podmínky hrozbou výrazně vyšších cel.Cla zůstanou, ale EU otevře peněženku pro americkou energii a zbrojní technikuSoučástí dohody je závazek EU nakoupit americké energetické produkty a zbraně v hodnotě stovek miliard dolarů, což má kompenzovat zavedení jednotného 15% cla na řadu evropských exportních artiklů, včetně automobilů, léčiv a polovodičů. Trump oznámil, že EU v rámci dohody investuje 750 miliard dolarů do americké energetiky, dalších 600 miliard dolarů do americké ekonomiky a zakoupí vojenské vybavení v řádu „stovek miliard“.Ursula von der Leyen potvrdila, že EU se zavázala každoročně nakoupit americké energetické produkty za 250 miliard dolarů po dobu tří let. Dále zdůraznila, že nová dohoda „zajistí přístup na náš největší exportní trh“, ale přiznala, že 15% americké clo bude výzvou pro některá evropská odvětví. Trump naopak prohlásil, že dohoda otevírá evropské trhy „za nulové clo“, což označil za svůj hlavní diplomatický úspěch. Tato vyjádření ukazují rozdílnou interpretaci výsledků ze strany obou stran.Vyšší cla byla blízko – Trump hrozil 30% sazbouPrezident Trump již dříve varoval, že pokud nebude dohoda uzavřena do 1. srpna, uvalí 30% cla na evropské zboží. Tento scénář byl nyní zažehnán, nicméně celní politika USA vůči EU zůstává agresivní. Navíc zůstávají v platnosti 50% cla na ocel a hliník uplatňovaná na dovoz z většiny zemí včetně členských států EU. Tím byly zmařeny naděje evropského průmyslu na zmírnění celních kvót, které výrazně zatěžují exportní sektor.Trump tvrdil, že výsledná dohoda je „možná největší, jaká kdy byla dosažena – v oblasti obchodu nebo jakékoliv jiné“. Předsedkyně Komise von der Leyen naopak poukázala na význam jistoty pro firmy a občany obou stran. Zmínila také, že dlouhodobý obchodní přebytek EU vůči USA, který loni dosáhl téměř 200 miliard eur, byl z pohledu USA „nevyvážený“ a že EU potřebuje tento přebytek snížit.Nejistota přetrvává i po podpisu dohodyPřestože byla dosažena dohoda, někteří obchodní partneři Spojených států zůstávají skeptičtí. V praxi totiž platí, že i uzavření dohody nezaručuje stabilitu amerických celních politik. Administrativa prezidenta Trumpa již dříve zahájila šetření v několika odvětvích – včetně farmacie a polovodičů – což může vést k dalšímu zavádění cel. Taková nejistota ztěžuje firmám i vládám plánování a investiční rozhodování, protože nové obchodní bariéry mohou být oznámeny kdykoliv bez předchozího varování.Celkově se tak jedná o kompromisní dohodu, která zabránila okamžité eskalaci obchodní války, ale zároveň ponechala v platnosti podmínky, které budou evropské výrobce bolet. Zavedení jednotné 15% sazby sice poskytuje jistotu v krátkodobém horizontu, ale zároveň představuje novou obchodní realitu, na kterou se evropský průmysl bude muset rychle adaptovat. Očekává se, že klíčová odvětví jako automobilový průmysl, farmacie a polovodiče pocítí vliv těchto změn velmi výrazně.Dohoda mezi USA a EU také ukazuje, jakým způsobem se změnila povaha transatlantických vztahů. Zatímco v minulosti byly obchodní spory mezi oběma bloky řešeny postupně a na úrovni institucí, současný přístup je více konfrontační, založený na bilaterálních vyjednáváních s vysokým tlakem. To přináší rychlé výsledky, ale zároveň zvyšuje nejistotu pro podniky i vlády, které se musejí připravovat na rychle se měnící obchodní rámec bez dlouhodobých záruk.Pro Evropskou unii bude nyní klíčové, jak rozloží dopady nových cel mezi jednotlivé sektory. Odvětví jako automobilový průmysl či výroba polovodičů čelí riziku ztráty konkurenceschopnosti na americkém trhu. Zároveň ale mohou benefitovat firmy napojené na americké zbrojní a energetické zakázky, které z dohody těží. Tento nerovnoměrný dopad může mít i politické důsledky uvnitř EU, protože některé členské státy budou postiženy výrazněji než jiné.Otázkou zůstává, zda EU bude schopna podobné dohody uzavřít i s dalšími partnery, a především, jakým způsobem si udrží jednotný přístup k USA i v případě, že americká politika bude dál založena na agresivních vyjednávacích taktikách. Unie bude muset zvažovat, jak kombinovat obchodní otevřenost s ochranou vlastního průmyslu.Ačkoli tedy dohoda přinesla určité uklidnění a odstranila akutní hrozbu obchodní války, je jasné, že transatlantické vztahy vstupují do nové éry, ve které budou podmínky určovány spíše tlakem a silou než multilaterálními pravidly. Pro evropské firmy to znamená nutnost vyšší flexibility a strategické přípravy na období, kdy se pravidla hry mohou měnit prakticky ze dne na den.