Legendární kapela zažila fenomenální příchod na scénu – a nakonec vlastně i podobně fenomenální odchod z ní. 29. srpna roku 1966 se konal historicky poslední koncert legendární liverpoolské kapely The Beatles. To byl konec jedné éry ve světové populární hudbě. Broukům se nepochybně povedlo změnit svět a do historie rocku se zapsali zlatým písmem. Pojďme se podívat na jejich působivý příběh. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1944 – Začalo Slovenské národní povstání proti proněmecké vládě Jozefa Tisa. 1949 – Sovětský svaz odpálil v Semipalatinském jaderném polygonu svou první atomovou pumu RDS-1. 1996 – Při havárii ruského letadla Tupolev Tu-154 na Špicberkách zahynulo všech 141 lidí na palubě. 2005 – Hurikán Katrina zdevastoval americké pobřeží od Louisiany po Floridu. Zabil až 1 836 lidí a způsobil škody nejméně za 115 miliard dolarů. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 2005 – Hurikán Katrina, který zasáhl pobřeží Mexického zálivu, způsobil významné poruchy v ropném a plynárenském průmyslu, což vedlo k uzavření ropných rafinérií, ropovodů a těžebních zařízení, a následně ovlivnilo globální trhy s energií. 2014 – Společnost Burger King oznámila svůj záměr převzít kanadský řetězec kaváren a rychlého občerstvení Tim Hortons, čímž vznikne jedna z největších světových společností rychlého občerstvení a její sídlo se přesune do Kanady. Jak kapela The Beatles změnila hudební svět jednou provždy Beatles, bylo britské hudební kvarteto a světový symbol nadějí a snů generace, která dospěla v 60. letech 20. století. Hlavními členy byli John Lennon (nar. 9. října 1940, Liverpool, Merseyside, Anglie - zemř. 8. prosince 1980, New York, New York, USA), Paul McCartney (celým jménem Sir James Paul McCartney; nar. 18. června 1942, Liverpool), George Harrison (nar. 25. února 1943, Liverpool - zemř.29. listopadu 2001, Los Angeles, Kalifornie, USA) a Ringo Starr (celým jménem Richard Starkey; nar. 7. července 1940, Liverpool). Mezi další první členy patřil Stuart Sutcliffe (nar. 23. června 1940, Edinburgh, Skotsko - zemř.10. dubna 1962, Hamburk, Západní Německo) a Pete Best (nar. 24. listopadu 1941, Madras [nyní Chennai], Indie).Skupina vznikla kolem jádra Lennona a McCartneyho, kteří spolu poprvé vystoupili v Liverpoolu v roce 1957, a vyrostla ze společného nadšení pro americký rocknroll. Jako většina osobností raného rock-and-rollu byli Lennon, kytarista a zpěvák, a McCartney, baskytarista a zpěvák, z velké části hudebními samouky. Jako předčasně vyspělí skladatelé kolem sebe shromáždili proměnlivé obsazení spoluhráčů, ke konci roku 1957 se k nim přidal Harrison, sólový kytarista, a v roce 1960 na několik formativních měsíců Sutcliffe, nadějný mladý malíř, který do kapely vnesl zádumčivý smysl pro bohémský styl. Poté, co se kapela začala věnovat skifflu, žoviálnímu druhu lidové hudby populárnímu v Británii koncem padesátých let, a vystřídala několik jmen (Quarrymen, Silver Beetles a nakonec Beatles), přidala bubeníka Besta a připojila se k malé, ale vzkvétající "beatové" hudební scéně, nejprve v Liverpoolu a poté během několika dlouhých návštěv v letech 1960-1962 v Hamburku - dalším námořnickém přístavu plném námořníků toužících po americkém rock and rollu jako kulise pro svou whisky a sukničkářství. Na podzim roku 1961 Brian Epstein, manažer místního liverpoolského obchodu s hudebními nosiči, uviděl skupinu a zamiloval se do ní. Epstein byl neochvějně přesvědčen o jejich komerčním potenciálu, stal se jejich manažerem a začal bombardovat největší britské hudební společnosti dopisy a magnetofonovými nahrávkami skupiny, až nakonec získal smlouvu s Parlophone, dceřinou společností obřího hudebního vydavatelství EMI. V Parlophone se o jejich kariéru staral George Martin, klasicky vzdělaný hudebník, který Beatles od začátku vtiskl svou pečeť, když nejprve navrhl, aby si skupina najala ostřílenějšího bubeníka (vybrali si Starra), a poté přearanžoval jejich druhou nahranou píseň (a první velký britský hit) "Please Please Me" a změnil ji z pomalého žalozpěvu na rozvernou písničku. Během zimy a na jaře 1963 Beatles pokračovali ve svém vzestupu slávy v Anglii produkcí energických nahrávek původních skladeb a také hraním klasického amerického rokenrolu v různých rozhlasových pořadech British Broadcasting Corporation. V těchto měsících fascinace Beatles - zpočátku omezená na mladé britské fanoušky populární hudby - překonala běžné bariéry vkusu, třídy a věku a proměnila jejich nahrávky a živá vystoupení v záležitost široce komentovanou veřejností. Na podzim téhož roku, kdy Beatles opožděně vystoupili v britské televizi, přiměly důkazy lidového šílenství britské novináře, aby pro tento fenomén vymysleli nové slovo: Beatlemánie. Počátkem roku 1964, po stejně bouřlivých vystoupeních v americké televizi, propukl stejný fenomén ve Spojených státech a vyvolal takzvanou britskou invazi napodobitelů Beatles ze Spojeného království. Beatlemánie byla něčím novým. Hudebníci vystupující v 19. století jistě vzbuzovali šílenství - stačí si vzpomenout na Franze Liszta - ale to bylo ještě předtím, než moderní masová média vytvořila možnost kolektivního šílenství. Pozdější idoly pop music, jako Michael Jackson v polovině 80. let a Garth Brooks v 90. letech, prodaly podobně velké množství desek, aniž by vyvolaly něco, co by se blížilo hysterii vyvolané Beatles. V létě 1964, kdy se Beatles objevili ve filmu A Hard Day's Night, který zdramatizoval fenomén beatlemánie, byl účinek skupiny zřejmý po celém světě, protože nespočet mladých lidí napodobovalo charakteristické dlouhé vlasy, humor v saltech a rozmarné projevy ďábelské bezstarostnosti členů skupiny. Jejich transformativní společenský a kulturní vliv byl dokonce uznán i mezi vrcholnými představiteli politické moci. V roce 1965 byl každý ze čtyř členů Beatles jmenován členem Řádu britského impéria (MBE), protože je na toto vyznamenání doporučil britský premiér Harold Wilson (a to navzdory krátké bouři protestů některých předchozích nositelů, především vojenských veteránů, proti tomu, co vnímali jako snižování důstojnosti královského řádu). Populární rozruch se ukázal být podnětem, který Lennona a McCartneyho přesvědčil o jejich skladatelských schopnostech a vyvolal příval tvůrčího experimentování, které nemělo v dějinách rockové hudby, jež byla do té doby všeobecně považována - do jisté míry oprávněně - za žánr v podstatě pro mladistvé, obdoby. V letech 1965-1967 se hudba Beatles rychle měnila a vyvíjela, byla stále jemnější, sofistikovanější a rozmanitější. Jejich repertoár v těchto letech sahal od komorní popové balady "Yesterday" a záhadné folkové melodie "Norwegian Wood" (obě v roce 1965) až po halucinační hardrockovou píseň "Tomorrow Never Knows" (1966) s textem inspirovaným příručkou Timothyho Learyho The Psychedelic Experience (1964). Její součástí byla také karnevalová zvuková kulisa "Being for the Benefit of Mr. Kite!". (1967), která obsahovala Lennonův text ve stylu proudu vědomí a typicky nápadité aranžmá (od George Martina) postavené na náhodně pospojovaných útržcích nahraných parních varhan, což je pro studiovou tvorbu kapely v této éře zcela typický technologický trik. V roce 1966 se Beatles stáhli z veřejného vystupování a soustředili se na plné využití zdrojů nahrávacího studia. O rok později, v červnu 1967, toto období široce sledované tvůrčí obnovy vyvrcholilo vydáním alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které mladí lidé na celém světě nadšeně vítali jako nezpochybnitelný důkaz nejen geniality skupiny, ale také utopického příslibu doby. Beatles se stali více než hudební skupinou ztělesněním - v myslích milionů mladých posluchačů - radosti nové kontrakultury hédonismu a nevázaného experimentování - s hudbou a novými způsoby života. (Různí členové kapely v těchto letech koketovali s drogami rozšiřujícími mysl, jako je LSD, a také s exotickými duchovními cvičeními, jako je transcendentální meditace, technika, kterou je učil Mahariši Mahéš Jógi, guru z Indie.) V těchto letech Beatles účinně přetvořili význam rock and rollu jako kulturní formy. Američtí umělci, které obdivovali a které se rozhodli napodobovat - Chuck Berry, Little Richard, Fats Domino, Elvis Presley, Everly Brothers, Buddy Holly, průkopničtí rockoví skladatelé Jerry Leiber a Mike Stoller, vlivný soulový písničkář Smokey Robinson a po roce 1964 folkový zpěvák a aktuální písničkář Bob Dylan - se stali všeobecně považovanými kanonickými zdroji inspirace a nabízeli "klasické" vzory pro mladé začínající rockové hudebníky. Původní písně, které Beatles napsali a nahráli, zároveň dramaticky rozšířily hudební rozsah a výrazový rozsah žánru, který zdědili. Jejich těsné vokální harmonie, jemné aranže a chytré produkční postupy v kombinaci s živelnou rytmickou sekcí ukotvenou Starrovou nekompromisní hrou na bicí vytvořily nová měřítka dokonalosti a krásy v hudbě, která byla dříve známá svým amatérismem. Po roce 1968 a vypuknutí studentských protestních hnutí v tak odlišných zemích, jako je Mexiko a Francie, se Beatles nepozorovaně vzdali své role faktických vůdců rodící se globální kultury mládeže. Přesto ještě několik let nahrávali a vydávali novou hudbu a udržovali si takovou popularitu, jaké se předtím ani potom málokdo vyrovnal. V roce 1968 založili vlastní nahrávací společnost Apple, která doufala, že bude pěstovat experimentální popové umění, ale místo toho přinesla chaos a komerční neúspěch, kromě tvorby samotných Beatles. Skupina se i nadále těšila široké popularitě. Následujícího roku se Abbey Road stalo jedním z nejoblíbenějších a nejprodávanějších alb skupiny. Mezitím však začaly kapelu rozdělovat osobní neshody umocněné stresem ze symbolizování snů celé generace. Lennon a McCartney, kdysi spolupracující duše a srdce kapely, upadli do hádek a vzájemného obviňování ze zlé vůle. Nyní už byly v sázce miliony dolarů a utopická aura interpretů byla v ohrožení vzhledem k rozporu mezi symbolickým postavením kapely jako idolů bezstarostné mládežnické kultury a jejich nově nabytým reálným statusem zhýčkaných plutokratů. Na jaře 1970 se Beatles formálně rozpadli. V následujících letech všichni čtyři členové skupiny vydávali sólová alba různé kvality a popularity. Lennon vydal sžíravý soubor písní se svou novou ženou Yoko Ono a McCartney založil skupinu Wings, která v sedmdesátých letech vydala poměrně dost komerčně úspěšných nahrávek. Také Starr a Harrison měli zpočátku úspěch jako sóloví umělci. Postupem času se však Beatles stali stejnou historickou kuriozitou jako před nimi Al Jolson, Bing Crosby, Frank Sinatra nebo Elvis Presley. V roce 1980 byl Lennon zavražděn šíleným fanouškem před bytovým domem Dakota v New Yorku, který byl známý svými slavnými nájemníky. Událost vyvolala celosvětový smutek. Lennon je připomínán ve Strawberry Fields, části Central Parku naproti Dakotě, kterou na počest svého manžela upravila Yoko Ono. V následujících letech přeživší bývalí členové Beatles pokračovali v nahrávání a koncertování jako sóloví umělci. Zejména McCartney zůstal hudebně aktivní, a to jak na poli popu, kde každých několik let produkoval nová alba, tak na poli vážné hudby - v roce 1991 dokončil Liverpoolské oratorium, v roce 1997 dohlížel na nahrávání dalšího symfonického díla velkých ambicí Standing Stone a v roce 1999 vydal nové klasické album Working Classical. V roce 1997 byl McCartney anglickou královnou povýšen do rytířského stavu. Starr byl velmi viditelný i v 90. letech, kdy každoročně koncertoval se svým All-Star Bandem, rotující skupinou rockových veteránů hrajících své hity na letních koncertech. Od roku 1988 Harrison nahrával s Bobem Dylanem, Tomem Pettym, Jeffem Lynneem a Royem Orbisonem ve volném seskupení známém jako Traveling Wilburys, ale po většinu 80. a 90. let se jako hudebník příliš neprojevoval a zároveň působil jako producent několika úspěšných filmů. Poté, co Harrison v roce 1999 přežil útok nožem ve svém domě, podlehl v roce 2001 vleklému boji s rakovinou. Počátkem devadesátých let se McCartney, Harrison a Starr spojili, aby přidali harmonie ke dvěma dosud nevydaným Lennonovým vokálním nahrávkám. Tyto nové písně "Beatles" posloužily jako záminka pro další reklamní kampaň, jejímž cílem bylo vytvořit trh pro bohatě vypravenou kvazi-historickou sérii archivních nahrávek, které byly sestaveny pod dohledem kapely a vydány v letech 1995 a 1996 jako The Beatles Anthology, kolekce šesti kompaktních disků, které doplnily stejnojmenný desetihodinový autorizovaný videodokument. V roce 2000 vyšla kompilace singlů skupiny s číslem 1, která zaznamenala celosvětový úspěch a dostala se na první místa hitparád například v Anglii a Spojených státech. Beatlemánie se sice rozplynula, ale ikonografie éry mladistvých bouří byla s úctou uchována pro potomky. Beatles byli v roce 1988 uvedeni do Rokenrolové síně slávy a Lennon (1994), McCartney (1999), Harrison (2004) a Starr (2015) byli uvedeni i jako jednotlivci. V září 2009 byly současně vydány speciálně zabalené digitálně remasterované verze celého katalogu Beatles a verze Beatles pro populární elektronickou hudební hru Rock Band. Poté, co bylo v únoru 2010 oznámeno, že finančně problémová společnost EMI shání zájemce o koupi svých studií Abbey Road, kde Beatles pořídili převážnou většinu svých nahrávek, prohlásilo britské ministerstvo kultury, médií a sportu nahrávací komplex za historickou památku. Společnost EMI následně oznámila, že si ponechá vlastnictví kultovního studia a zároveň bude hledat externí investice na zlepšení jeho vybavení.