V dobách nejistoty nebo finančních krizí do nich investoři směřovali kapitál, protože nabízely jistotu splacení, vysokou likviditu a navíc regulační výhody. Tento fenomén, známý jako „výnos z pohodlí“, spočíval v tom, že investoři byli ochotni spokojit se s nižším výnosem u amerických státních dluhopisů, protože bezpečí, které poskytovaly, bylo prakticky bezkonkurenční.Nová studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum s názvem Convenience Lost však ukazuje, že tato výnosová výhoda se v posledních letech vytratila. Od roku 2022 je dokonce trvale záporná. Jinými slovy – americké státní dluhopisy dnes nabízejí vyšší výnos než bezrizikové sazby odvozené ze swapů SOFR, což je historický obrat. Tato změna má zásadní dopady jak na chování investorů, tak na náklady americké vlády při financování jejího stále rostoucího dluhu.Historický obrat ve výnosechStudie analyzovala rozdíl mezi výnosy státních dluhopisů a swapovými sazbami SOFR s podobnou splatností. Výsledek jasně ukazuje, že výnos z pohodlí se od poloviny 90. let neustále snižoval. Zatímco ještě na začátku století byl rozdíl vyšší než jeden procentní bod, během dvou desetiletí postupně klesal. Krátký nárůst zaznamenal pouze v období globální finanční krize, kdy investoři masově utíkali do bezpečí.Od roku 2022 se však situace obrátila – výnos z pohodlí je trvale záporný a aktuálně činí přibližně minus 0,25 procentního bodu. Tento posun znamená, že státní dluhopisy už nejsou pro investory tak atraktivní jako dříve. Když totiž dluhopisy neposkytují výhodu bezpečí a zároveň nesou vyšší úrokovou zátěž, ztrácí část svého tradičního kouzla.Pro americkou vládu je tento vývoj obzvlášť nákladný. Dříve jí nižší úroky ušetřily stovky miliard dolarů na úrokových výdajích. Dnes naopak musí platit více – v následujících letech půjde o dodatečné stovky miliard dolarů, které zatíží federální rozpočet i daňové poplatníky. Chcete využít této příležitosti?Růst zadlužení a dopady Trumpova zákonaZa změnou stojí především prudký nárůst zadlužení Spojených států. Poměr dluhu k HDP se od roku 2000 zvýšil z přibližně 30 % na současných 100 %. To znamená, že objem vydávaných dluhopisů roste rychleji než ekonomika samotná. Autoři studie upozorňují, že každé zvýšení nabídky dlouhodobého dluhu o 5 % HDP snižuje výnos z pohodlí o téměř jeden procentní bod.Do této situace vstupuje i nově přijatý zákon One Big Beautiful Bill Act, který byl prezidentem Donaldem Trumpem prezentován jako klíčový legislativní úspěch. Podle odhadů nezávislého Kongresového rozpočtového úřadu zvýší v příštích deseti letech federální dluh o 4,1 bilionu dolarů, což odpovídá zhruba 13,5 % současného HDP. Pokud bude tento dodatečný dluh financován prostřednictvím desetiletých nebo delších státních dluhopisů, mohl by zvýšit úrokové náklady americké vlády o více než 2,5 procentního bodu.Federální dluh přitom už dnes činí 37 bilionů dolarů. Růst úrokových nákladů se tak může stát ještě větší finanční zátěží než samotné výdaje vyplývající z nového zákona. V praxi to znamená, že každé další navyšování dluhu zhoršuje schopnost vlády hospodařit a vytváří tlak na daňové poplatníky.Dopady na investory a finanční systémPro investory je největší změnou to, že americké státní dluhopisy již neposkytují stejnou bezpečnou ochranu kapitálu jako v minulosti. Pokud výnos z pohodlí zmizel, znamená to, že při dalším globálním útěku do bezpečí nemusí být americké dluhopisy první volbou. Investoři mohou hledat alternativy, ať už v jiných vládních dluhopisech, nebo v různých typech kvalitních korporátních instrumentů.Ještě větší význam má tato změna pro americkou vládu a daňové poplatníky. Vyšší úroky budou muset být financovány buď vyššími příjmy, nebo dalším zadlužováním. To vytváří začarovaný kruh, kdy rostoucí dluh generuje stále vyšší náklady na jeho obsluhu. Pokud by se tento trend nezastavil, mohl by postupně podkopat nejen důvěru v americké státní dluhopisy, ale i stabilitu finančního systému.Situaci komplikuje i politické prostředí. Prezident Trump opakovaně kritizoval Federální rezervní systém a snaží se oslabit jeho nezávislost. Pokud by investoři nabyli dojmu, že měnová politika Spojených států je ovlivňována politickými zájmy, jejich ochota držet americké dluhopisy by mohla dále klesnout. To by jen urychlilo růst nákladů na obsluhu dluhu a posunulo USA do ještě složitější finanční pozice.