Podle místopředsedy hnutí ANO Karla Havlíčka by úplné převzetí kontroly státem, tedy odkup všech akcií od minoritních akcionářů, trvalo přibližně rok až rok a půl. Havlíček tvrdí, že tento krok je nezbytný pro stabilní ceny energií a schopnost realizovat dlouhodobé investice, zejména do jaderné energetiky a plynu.<!– DIP popup–>Argumenty pro zestátněníHavlíček upozornil, že současná struktura, kdy stát drží asi 70 % akcií prostřednictvím ministerstva financí, zbytek však vlastní soukromí akcionáři, komplikuje strategické rozhodování. Podle něj mají minoritní vlastníci přirozeně zájem na co nejvyšších ziscích, což tlačí na vyšší ceny energií. Stát by podle jeho názoru měl mít plnou kontrolu nad nejdůležitější energetickou firmou v zemi, aby mohl garantovat stabilitu a předvídatelnost.Výkup zbývajících akcií by měl zajistit přímo ČEZ ze svého zisku, odhadované náklady by dosáhly zhruba 250 miliard korun. Havlíček zdůraznil, že takový proces nelze provést během několika týdnů, ale pokud by se ANO dostalo do vlády, mělo by připravený konkrétní model.Kritika ze strany vládyS návrhem však nesouhlasí představitelé současné vládní koalice. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček prohlásil, že zestátnění ČEZ nedává ekonomický smysl. Podle něj by tento krok zvýšil zadlužení firmy, protože by přišla o prostředky potřebné na investice, a zároveň by snížil příjmy státního rozpočtu z dividend. Podobně se vyjádřil i ministr dopravy Martin Kupka , podle kterého je lepší směřovat zisky ČEZ do investic do nových zdrojů – zejména do výstavby jaderných bloků, modulárních reaktorů, akumulace energie a dalších moderních technologií.Vlček rovněž připomněl, že pokud by ČEZ musel financovat odkup akcií, přestal by vyplácet dividendy, což by se negativně promítlo do rozpočtových příjmů státu. Vláda proto považuje úplné zestátnění za krok, který by nepřinesl očekávané výsledky, a spíše ohrozil stabilitu veřejných financí.Chcete využít této příležitosti?Postoje opozice a kontextNaopak hnutí SPD by zestátnění ČEZ podpořilo. Podle místopředsedy Radima Fialy by bylo vhodné uskutečnit tento krok co nejdříve, protože s postupem času se výkup stane pro stát dražším. SPD tak vnímá rychlé převzetí plné kontroly jako cestu, jak zajistit, aby se česká energetika dostala pevně do rukou státu.Stát přitom již nedávno posílil svůj vliv v klíčové dceřiné společnosti ČEZ. V létě odkoupil od mateřské firmy majoritní podíl v Elektrárně Dukovany II, která má na starosti přípravu výstavby nových jaderných bloků. Za osmdesátiprocentní podíl zaplatil 3,6 miliardy korun, zatímco ČEZ si ponechal zbývajících 20 %. Tento krok ukazuje, že vláda i stát obecně hledají cesty, jak mít větší vliv na strategicky zásadní energetické projekty, i bez úplného zestátnění celé skupiny.ČEZ jako strategický pilíř české energetikyČEZ je dlouhodobě považován za strategický podnik české ekonomiky. Zajišťuje významnou část výroby elektřiny a zároveň je klíčovým investorem do modernizace energetické infrastruktury. Otázka jeho vlastnické struktury proto není jen ekonomická, ale i politická a bezpečnostní.Politická rovina diskusePlné zestátnění ČEZ se tak stává jedním z důležitých politických témat. Opozice jej prezentuje jako krok k posílení energetické nezávislosti státu, zatímco vláda varuje před finančními riziky. Do veřejné debaty se tak promítají i rozdílné pohledy na to, jakým směrem by se měla česká energetika ubírat v dalších desetiletích.Možný dopad na trhy a investoryVýkup akcií od minoritních vlastníků by měl zásadní dopad i na kapitálové trhy. Investoři by museli být odškodněni spravedlivou cenou, což by vyžadovalo velké finanční prostředky. Současně by ale takový krok mohl zhoršit obraz Česka jako předvídatelné země pro zahraniční investory.Budoucí směřováníBudoucnost ČEZ tak zůstává otevřenou otázkou. Zatímco jedni vidí v úplném zestátnění cestu k větší stabilitě a k rychlejší výstavbě nových energetických zdrojů, druzí upozorňují na obrovské finanční náklady a možné negativní důsledky pro ekonomiku i státní rozpočet. Odpověď na tuto otázku proto bude záviset nejen na ekonomických kalkulacích, ale i na politickém vývoji v následujících letech.