Mnozí investoři i komentátoři se často obávají, že právě tento měsíc přinese výraznější otřesy než jiné části roku. Historická data ukazují, že říjen skutečně vykazuje vyšší volatilitu než většina ostatních měsíců, nicméně vysvětlení tohoto jevu je mnohem méně jasné, než by se na první pohled mohlo zdát. Otázkou je, zda jde o reálný a opodstatněný vzorec, nebo spíše o statistickou kuriozitu, která v myslích investorů přetrvává kvůli minulým krizím.

Statistiky Dow Jones Industrial Average od roku 1896 ukazují, že standardní odchylka denních změn indexu je v říjnu o 21 % vyšší než průměr za zbylých jedenáct měsíců. Tento rozdíl není zanedbatelný a podporuje vnímání října jako problematického období. Je ale důležité připomenout, že významnou roli v těchto číslech hrají historické události – především dva velké krachy v říjnu 1929 a 1987, které se nesmazatelně zapsaly do dějin finančních trhů. Když se tyto extrémní události (a také mimořádně volatilní říjen 2008 během vrcholu finanční krize) z dat vyřadí, zůstává říjen stále nejvolatilnějším měsícem, ovšem rozdíl oproti ostatním je pouze 11 %. Přesto i tento nižší rozdíl je statisticky významný na úrovni 95 %.

Problém je, že statistická významnost sama o sobě nestačí k tomu, aby se z ní stal spolehlivý investiční vzorec. Historie financí je plná náhodných korelací, které působí přesvědčivě, ale postrádají logický základ. Jak upozorňuje finanční analytik David Leinweber ve své slavné eseji „Stupid Data Miner Tricks“, investoři se mohou snadno nechat zmást daty, pokud jim přisuzují význam, aniž by chápali jejich skutečnou příčinu.

Než se tedy investor rozhodne, že říjen je opravdu „měsícem krachů“ a upraví své portfolio, měl by zvážit, zda existuje věrohodné teoretické vysvětlení. A právě zde narážíme na slabinu celé teorie. Nejčastěji zmiňované důvody zatím neobstály. Příkladem je argument, že volatilitu vyvolala daňová reforma z roku 1986, která přikázala podílovým fondům uzavírat daňový rok 31. října. Tato změna prý způsobila rozsáhlé přesuny v portfoliích fondů a tím zvýšila výkyvy trhů. Pokud by toto vysvětlení bylo správné, očekávali bychom, že po roce 1986 se volatilita v říjnu ještě zvýší. Jenže data ukazují pravý opak – statistická významnost je v období po roce 1986 dokonce o něco slabší než dříve.

Další teorie mluví o vyšší ekonomické nejistotě v říjnu. Na první pohled dává smysl: začíná poslední výsledková sezóna roku, investoři se dívají na hospodářské výsledky firem a podle nich odhadují, jak se uzavře celý rok. Jenže když vědci Scott Baker, Nicholas Bloom a Steven Davis zkoumali index ekonomické nejistoty od roku 1900, zjistili, že v říjnu je průměrně dokonce o 3 % nižší než v jiných měsících. Žádný důkaz o tom, že by říjen byl specificky nejistý, se tedy nenašel.

Říjen tak zůstává „záhadným měsícem“. Ano, statistiky potvrzují jeho vyšší volatilitu, ale žádná z teorií nedokázala nabídnout přesvědčivé vysvětlení. Je proto pravděpodobné, že roli hraje spíše psychologie investorů a historická paměť. Krachy v letech 1929 a 1987 zanechaly tak silnou stopu, že říjen je od té doby vnímán s nedůvěrou. Strach z opakování může vést k opatrnějším strategiím, vyšší aktivitě a tím i k větší volatilitě – jde tedy možná o sebenaplňující proroctví.

Pro investory z toho plyne jasné poučení: samotná obava z října by neměla být důvodem k panice ani k zásadním změnám v portfoliu. Bez logického a opodstatněného vysvětlení není důvod se domnívat, že právě říjen je skutečně rizikovější než jiné měsíce. Statistiky mohou být zajímavé, ale samy o sobě neposkytují základ pro strategické rozhodování. Pokud se tedy na trzích objeví větší pohyby, investoři by měli sledovat spíše reálné ekonomické a politické faktory než kalendář.

Závěrem lze říci, že říjnová volatilita je fascinující historický fenomén, který však dosud nedostal jasné vysvětlení. Přestože trh v tomto měsíci v průměru skutečně kolísá více, neexistuje přesvědčivý důvod, proč by tomu tak mělo být. Proto je nejlepší ponechat obavy stranou a zaměřit se na fundamenty, které mají na ceny akcií skutečný vliv.