Startup Rainmaker Technology čelí zásadnímu testu, když jeho plán na využití dronů se světlicemi pro umělé vyvolávání srážek narazil na odpor odborového svazu pilotů. Asociace pilotů leteckých společností (ALPA) vyzvala Federální úřad pro letectví (FAA), aby žádost firmy zamítl, pokud nesplní přísnější podmínky. ALPA tvrdí, že předložená dokumentace „neprokazuje odpovídající úroveň bezpečnosti“ a představuje „extrémní bezpečnostní riziko“. Pro Rainmaker, který vsadil na technologii malých dronů, je rozhodnutí FAA klíčové – určí nejen osud projektu, ale i budoucí přístup k využívání bezpilotních systémů v oblasti modifikace počasí. Generální ředitel společnosti Augustus Doricko námitky odborového svazu odmítl. Podle něj vycházejí pouze z veřejného oznámení, zatímco detailní bezpečnostní data a opatření obsažená v neveřejných dokumentech už FAA obdržela. Spor tak není jen o samotnou technologii, ale i o míru transparentnosti a důvěru mezi regulátorem, průmyslem a pilotní komunitou. Jak má systém fungovat a proč vyvolává obavy Rainmaker žádá FAA o výjimku z pravidel, která malým dronům zakazují přepravovat nebezpečné materiály. Podal ji v červenci, avšak FAA zatím nerozhodla a místo toho si vyžádala další podrobnosti o provozu a bezpečnosti. Plán společnosti počítá s nasazením kvadrokoptéry Elijah, schopné létat až do výšky 15 000 stop MSL, tedy na hranici řízeného vzdušného prostoru, kde se běžně pohybují komerční letadla. K provozu v této zóně by bylo nutné zvláštní povolení od řízení letového provozu. Firma navrhla využít dva typy světlic – jednu „hořící na místě“ a druhou vyhazovací – k rozptylu částic stimulujících srážky. Oficiální žádost uvádí, že drony budou létat v neřízeném prostoru třídy G, pokud nebude určeno jinak. Podle ALPA ale dokumentace přesně nespecifikuje, kde a v jakých výškách by operace probíhaly. To podle pilotů zvyšuje riziko kolizí a omezuje možnost efektivní koordinace. Doricko naopak zdůrazňuje, že neveřejné dokumenty podané FAA jasně stanovují omezení výšky i to, že lety se uskuteční pouze v předem určených a bezpečných oblastech. Tvrdí, že to zcela vylučuje obavy z nebezpečných vstupů do hustě využívaného vzdušného prostoru. ALPA varuje před FOD, požáry i dopady na životní prostředí Kromě nejasného provozního rámce kritizuje ALPA také samotné světlice. Upozorňuje na riziko cizích předmětů (FOD) z vyhazovatelných obalů, možnost požárů a nedostatek modelování trajektorie i analýzy dopadů chemických látek na životní prostředí. Odborový svaz tvrdí, že bez těchto údajů nelze zaručit bezpečnost ani minimalizaci vedlejších škod. Rainmaker naopak argumentuje, že materiály používané k umělému zasévání mraků, zejména jodid stříbrný, jsou zkoumány už více než 70 let nezávislými institucemi, včetně americké EPA, a nikdy nebyly prokázány jejich negativní dopady na přírodu. Podle Doricka běžná operace společnosti rozptýlí jen 50–100 gramů jodidu stříbrného, což je výrazně méně než při raketových letech. Připomněl také, že jediná hodina letu komerčního letadla uvolní do atmosféry kilogramy látek, jako jsou těkavé organické sloučeniny nebo oxidy síry, tedy mnohonásobně více než operace Rainmakeru. Firma zároveň pracuje na vlastním aerosolovém systému, který má světlice v budoucnu nahradit. Tento systém by vypouštěl výhradně jodid stříbrný a podle Rainmakeru je bezpečnější a přesněji kontrolovatelný. Doricko označil námitky ALPA proti tomuto řešení za důkaz nepochopení jejich provozního konceptu, který podle něj zahrnuje rozsáhlá opatření ke zmírnění rizik, aktuálně v přezkumu FAA. Historie zasévání mraků a význam rozhodnutí FAA Umělé zasévání mraků není novinkou. V USA se praktikuje už od 50. let minulého století, především v západních státech, kde jej využívají lyžařská střediska nebo vodohospodářské podniky. Princip je jednoduchý: do mraků se vpraví částice, obvykle jodid stříbrný, které napodobují tvar ledových krystalů. Ty pak urychlují proces mrznutí podchlazených kapek vody a umožňují vznik srážek. Dosud však tyto operace prováděla letadla s posádkou, což přináší vlastní rizika i vysoké náklady. Rainmaker chce proces přesunout na bezpilotní drony, což by mohlo být dlouhodobě levnější a potenciálně i bezpečnější. Firma zdůrazňuje, že všechny lety se konají nad venkovskými oblastmi a ve spolupráci se soukromými vlastníky pozemků. Navíc je vždy zajištěna koordinace s místními středisky řízení letového provozu a provoz je monitorován vyškolenými posádkami a elektronickými systémy zabraňujícími kolizím. Klíčová otázka ale zůstává: považuje FAA předložená opatření za dostatečná? Rozhodnutí regulátora určí, zda Rainmaker získá výjimku, nebo zda bude muset svůj projekt zásadně upravit. Ať už dopadne jakkoli, výsledek bude precedentem, který nastaví pravidla pro podobné projekty v budoucnu. FAA tím může definovat, jak budou do amerického vzdušného prostoru integrovány nové technologie modifikace počasí a jaké standardy bezpečnosti budou vyžadovány.