Prezident Donald Trump slibuje, že ve Spojených státech uplatní apokalyptickou moc, přestože se začínají projevovat negativní dopady některých jeho klíčových kroků. Jeho víkendový příspěvek na sociálních sítích, v němž vyhrožoval „válkou“ Chicagu – dalším demokratickým městem, které si vybral v rámci boje proti kriminalitě a imigraci – byl ukázkovým příkladem jeho taktiky. Vykreslil v něm sám sebe jako „silného muže“, který se nebojí použít sílu, a současně vyvolal rozhořčení liberálů, což těší jeho příznivce. Zároveň se v textu objevovaly náznaky bezpráví a osobní moci, jako by prezidentský úřad byl nástrojem vůle jedince, nikoli ústavně omezenou národní důvěrou. Pod povrchem této hyperboly se ale objevují známky, že druhá vláda – po osmi měsících u moci – vstupuje do nové fáze, v níž se politické i právní limity hlásí o slovo. Od hyperbol k institucionálním testům Dosavadní frenetické tempo kroků a „bleskové testy“ ústavy měly dezorientující účinek: soudy se snažily držet krok a demokraté po volební prohře těžce hledali způsob, jak srozumitelně mluvit k veřejnosti. Teď se však zejména v ekonomice, veřejném zdraví a zahraniční politice začínají projevovat konkrétní dopady, které mohou přinést politickou odezvu. Rostoucí opozice guvernérů, jako jsou Gavin Newsom v Kalifornii a JB Pritzker v Illinois, naznačuje, že se formuje protiváha – a to nejen kvůli spravování jejich států, ale i s ohledem na jejich vlastní politické ambice. Minulý týden navíc prezident narážel na právní překážky a jeho priority byly přinejmenším dočasně narušeny. Zvláštní pozornost poutá celní politika. Nejvyšší soud čeká na rozhodnutí, které – jak připustil ministr financí Scott Bessent – může být v případě prohry vlády „hrozné“, protože by si vynutilo snížení refundací o polovinu příjmů z cel. Tato nejistota ukazuje, jak tenkým ledem je politika, která se opírá o rychlé exekutivní zásahy a následné právní bitvy. Bílý dům reaguje zdvojnásobením narušování statu quo a uchvacováním výkonné moci, což je způsob, který prezident preferuje. Nová fronta proti drogovým kartelům v Karibiku do tohoto obrazu zapadá: minulý týden americké síly zničily u Venezuely motorový člun údajně spjatý s kartely, přičemž odpovědi úředníků na otázky o zákonnosti zásahu působily bojovně a sebejistě. Zdroj: Shutterstock Bezpečnostní a zahraniční rovina: síla versus právo Tvrzení, že člun provozoval gang Tren de Aragua, může být pravdivé, nicméně ústava nedává prezidentovi volnou ruku vést válku bez informování Kongresu či veřejnosti. Ministr obrany Pete Hegseth k zásahu stroze uvedl, že „máme absolutní a úplnou pravomoc“, aniž by uvedl oporu. Viceprezident JD Vance ještě přitvrdil, když v reakci na kritiku hovořil o tom, že mu je to „ukradené“. Na opačném konci spektra stojí republikánský senátor z Kentucky Rand Paul, který označil oslavování zabíjení bez soudu za „odporné a bezohledné“. Vzniká tak jasná linie napětí: snaha prezentovat sílu naráží na otázky řádného procesu, kontrol a rovnovah a širší legitimity kroků. Časté tvrzení, že podobné události jsou „odváděním pozornosti“ od jiných slabin, může platit jen do chvíle, než samo odvádění pozornosti začne ohrožovat ústavní rámec stejně jako původní excesy. Jinými slovy, pokud se série provokativních incidentů promění v modus operandi, přestává být možné je chápat jako izolované epizody; stávají se součástí politické strategie, která legitimizuje obcházení standardních procedur. Ekonomika a politika: čísla, která se vracejí jako bumerang Ekonomická rovina ukazuje, proč se obranyschopnost administrativy může oslabovat. Páteční zpráva o zaměstnanosti byla podle kritiků „katastrofální“ nejen tím, že v srpnu vzniklo jen 22 000 pracovních míst, ale i tím, že naznačila negativní revizi pracovních míst v červnu a nezaměstnanost 4,3 %, nejvýše od roku 2021. Zmíněny byly i dopady cel a imigračních čistek na najímání zaměstnanců. Podle většiny měřítek uvedených ve zprávě vychází předchozí období – „Bidenova ekonomika“ – lépe než současný stav; obzvlášť je to patrné ve zpracovatelském průmyslu, který měl být vlajkovou lodí obchodních válek a návratu k utopii „plných“ továren. Zdroj: Shutterstock Tato čísla zpochybňují narativ o stabilně klesajících cenách a zlepšujícím se životě pro běžné domácnosti. Pro Američany nakupující večeři v potravinách, kteří se nestanou pravidelnými návštěvníky prezidentského „Rose Garden Clubu“, znějí tvrzení o plošném zlevňování absurdně. Ekonomika, která se opírá o vysoké bariéry v mezinárodním obchodě a administrativní zásahy, naráží na realitu: pokud se zvedají náklady a podvazuje se pracovní trh, projeví se to v důvěře firem i spotřeby. Dohromady se tak rýsuje obraz druhé vlády, jež sází na maximalistickou rétoriku a demonstrace síly, ale zároveň čelí názorným dopadům vlastních politik. Politická opozice se přeskupuje, soudy pokračují ve zkoušce hranic a ekonomická data přinášejí příběh, který se nedaří přepsat politickým marketingem. Pokud se trend potvrdí, čekají administrativu náročné měsíce – méně o „Apokalypse teď“ a více o prozaických otázkách fungování institucí, právních limitů a důvěry v ekonomický vývoj.