Navzdory tomu, že mzdy ve výrobním sektoru v Česku meziročně vzrostly o pět až osm procent – tedy tempem, které převyšuje inflaci – zůstává situace na trhu práce napjatá. Firmy hlásí přetrvávající nedostatek pracovníků, zejména těch technicky kvalifikovaných a ochotných pracovat ve vícesměnném provozu. Vyplývá to z průzkumu společnosti Grafton Recruitment, který byl proveden ve třetím čtvrtletí letošního roku a vychází z tisíců analyzovaných pracovních nabídek. Výrobní průmysl, páteř české ekonomiky, se tak potýká s dlouhodobým problémem, který zpomaluje jeho rozvoj – nedostatkem lidí. Přestože se firmy snaží přilákat zaměstnance vyššími mzdami, stále čelí strukturálnímu nesouladu mezi nabídkou a poptávkou pracovních sil. <!-- DIP popup--> Firmy volají po zjednodušení náboru ze zahraničí Podle průzkumu zůstává výrobní sektor trhem řízeným kandidáty – pracovníci mají díky vysoké poptávce značnou vyjednávací sílu. Zvláště v regionech, jako je Plzeňsko či Ústecko, by bez zahraničních zaměstnanců řada podniků jen obtížně udržela provoz. Firmy proto dlouhodobě požadují zjednodušení administrativních procesů při náboru pracovníků ze zahraničí, zejména z Ukrajiny, Srbska nebo Filipín. Největší zájem je momentálně o PLC programátory, procesní inženýry, údržbáře, mistry výroby a výrobní operátory. Na těchto pozicích se potkává rostoucí technická náročnost výroby s poklesem zájmu o manuální profese. Problémem zůstává především nízká ochota pracovat ve směnném provozu, omezená flexibilita pracovních podmínek a v některých případech také stále nízké mzdy na dělnických pozicích. Firmy se zároveň shodují, že bez systémové podpory státu při přilákání zahraničních pracovníků může být udržení výrobní kapacity do budoucna ohroženo. Tento trend se nejvíce projevuje v regionech s nízkou nezaměstnaností a vysokou koncentrací průmyslu. Zdroj: Shutterstock Automatizace a digitalizace mění strukturu poptávky Průmyslové podniky čelí zásadní proměně trhu práce v důsledku digitalizace a automatizace. Výrobní procesy se stávají čím dál sofistikovanějšími, což zvyšuje poptávku po zaměstnancích s technickým vzděláním a digitálními dovednostmi. Roste význam profesí spojených s řízeními robotických systémů, datovou analýzou a koordinací projektů v rámci konceptu Industry 4.0. Vedle programátorů robotů se objevují i nové pozice, které dříve ve výrobních závodech neexistovaly – například datoví analytici nebo koordinátoři automatizovaných procesů. Tyto profese jsou na trhu práce stále vzácné, což se odráží i na výši mezd. Mzdy v oblasti automatizace a digitalizace rostou napříč regiony. Například inženýr automatizace si vydělá od 60 000 Kč v Olomouckém, Královéhradeckém či Moravskoslezském kraji až po 100 000 Kč v Praze. „S rostoucím zaváděním technologií do výroby se zvyšují nároky na digitální dovednosti nejen u těchto specializovaných pracovníků, ale i u celé řady dalších pozic,“ uvedla Jitka Kouba, marketingová ředitelka Grafton Recruitment. Podle ní dnes firmy od kandidátů očekávají schopnost pracovat s moderními technologiemi, chápat principy automatizovaných procesů a rychle reagovat na změny výrobních postupů. Tlak zaměstnanců na růst mezd je proto přirozeným důsledkem rostoucích nároků i nízké nabídky kvalifikovaných lidí. Růst mezd, rozdíly mezi regiony a dlouhá doba obsazení pozic Průměrná doba obsazení volné pozice se podle průzkumu pohybuje mezi dvěma týdny u dělnických profesí a až čtyřmi měsíci u inženýrských nebo manažerských pozic. Tento rozdíl ukazuje, jak obtížné je nalézt vhodné kandidáty pro technicky náročné funkce. Na vrcholu mzdového žebříčku stojí pozice vedoucího závodu, kde ve většině krajů horní hranice mzdy přesahuje 200 000 Kč měsíčně. Na šestimístnou mzdu dosáhnou napříč regiony také technický ředitel nebo vedoucí výroby, v některých případech i vedoucí konstrukce, hardwarový inženýr, manažer údržby či manažer technologie. Naopak na spodní hranici mzdového rozpětí se nacházejí profese jako CNC frézař, lakýrník, obráběč kovů nebo seřizovač vstřikolisů, kde mzdy v mnoha krajích začínají kolem 35 000 Kč. Ještě méně vydělávají brusiči v Ústeckém a Libereckém kraji (od 32 000 Kč) a výrobní dělníci v Ústeckém regionu, kde začínají na 27 000 Kč. Růst mezd v rozmezí 5 až 8 % ročně sice převyšuje inflaci, ale v praxi často nestačí k přilákání nových zaměstnanců. Mnoho uchazečů volí jiná odvětví s lepší pracovní dobou či menší fyzickou zátěží. Zdroj: Shutterstock Perspektiva do budoucna Z dlouhodobého pohledu stojí český průmysl na křižovatce. Zatímco tlak na automatizaci a digitalizaci bude nadále sílit, lidský faktor zůstává klíčový pro stabilitu výrobních linek i implementaci nových technologií. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků tak představuje zásadní bariéru pro konkurenceschopnost české ekonomiky. Bez flexibilnější pracovní politiky, zjednodušeného náboru ze zahraničí a podpory technického vzdělávání hrozí, že český průmysl nebude schopen uspokojit rostoucí poptávku. Výrobní sektor tak sice roste mzdově, ale strukturálně zůstává napjatý a pod tlakem – přesně v duchu paradoxu, kdy vysoká poptávka po práci neznamená dostatek lidí, kteří ji chtějí nebo umí vykonávat.