Trumpova finanční hrozba rozděluje argentinskou politickou scénu

Robert na tiskové konferenci v Bílém domě minulý týden podmínil velkou finanční pomoc pro Argentinu výsledkem voleb prezidenta Javiera Milei. Tento krok vzbudil u opozice radikalizované reakce, když se na sociálních sítích rozšířil trend #PatriaOColonia . Jorge Taiana, bývalý ministr obrany a významný kandidát Peronistické opozice, požaduje, aby Trump přestal s vydíráním argentinského lidu. Během demonstrací před domem ex-prezidentky Cristiny Kirchner lidé slyšeli její nahrávku, v níž tvrdila, že „argentinská ekonomika je řízena ministrem financí Spojených států.“ Trumpova nabídka 40 miliard dolarů na záchranu Argentiny zahrnuje již podepsanou 20 miliardovou dohodu o měnovém swapu a další možnou podporu. Podle politického analytika Pabla Vomara Trump získává v Mileim blízkého spojence, avšak hrozba stažení podpory v případě neúspěchu Mileiho strany v nadcházejících volbách vytváří napětí. Podle výzkumu provedeného firmou Zentrix až 58 % Argentinců nesouhlasí s poskytnutím pomoci ze strany amerického ministerstva financí. Dlouhodobý vliv Trumpových komentářů na volební výsledek je nejistý; popularita Mileiho klesá, zatímco Peronistická opozice roste. Lucia Vincent, politoložka z Universidad Nacional de San Martin, poznamenává, že Trumpova intervence nemá precedent a může vyvolat silný odpor.Chcete využít této příležitosti? Milei, který v minulosti použil cirkulární pilu k dramatizaci svých rozpočtových opatření, se snaží udržet spojení s Trumpem, přičemž nebylo jasné, jakým způsobem bude Argentina splácet odkazy. Místní ekonomové upozorňují na možnost, že Argentina nemusí potřebovat celou poskytnutou podporu, ale již nyní čelí výzvám s veřejným dluhopisem, který činí přibližně 280 miliard dolarů. Ve chvíli, kdy se argentinské volby blíží, mnozí Argentinci pociťují obavy ohledně zasahování USA do vnitřních záležitostí země. Manuel Valenti, vůdce mládežnické sekce Peronistů, vyzývá Argentince, aby si vybrali mezi Kirchner a Trumpem, což jasně ukazuje na neochotu obyvatel k vnějším zásahům do mateřské politiky.