Klíčové body
- Carlyle zvažuje nabídku na zahraniční aktiva Lukoilu
- Gunvor odstoupil po zásahu amerického ministerstva financí
- Aktiva Lukoilu mají účetní hodnotu kolem 22 miliard dolarů
- Sankce nutí země hledat licence nebo uvažovat o znárodnění
Podle osob obeznámených se situací Carlyle analyzuje možnost požádat americké úřady o licenci umožňující zahájit formální jednání s Lukoilem. Bez takového povolení by podobná transakce nebyla v rámci amerických sankčních pravidel možná.
Carlyle se k celé věci odmítla vyjádřit a Lukoil na žádost o komentář nereagoval. Z dostupných informací vyplývá, že zatím neproběhla žádná due diligence a skupina se stále může rozhodnout, že do akvizice nevstoupí. Situace je navíc komplikovaná tím, že o mezinárodní aktiva Lukoilu mají zájem i další potenciální kupci.
Ruská společnost koncem minulého měsíce oznámila, že plánuje odprodat část svého mezinárodního portfolia, jelikož sankce Spojených států již prakticky paralyzovaly její běžné obchodní operace. Lukoil tak vstoupil do fáze aktivního hledání kupců pro rozsáhlou síť svých zahraničních podniků.

Odstoupení Gunvoru a zásah amerického ministerstva financí
Jedním ze zájemců o akvizici byla také švýcarská komoditní společnost Gunvor, s níž Lukoil vedl exkluzivní jednání o možném prodeji celého mezinárodního podniku. Situace však nabrala rychlý obrat poté, co americké ministerstvo financí zveřejnilo na sociálních sítích příspěvek označující Gunvor za „loutku Kremlu“. Zároveň dodalo, že by takové společnosti nebylo dovoleno daná aktiva provozovat či z nich profitovat.
Tato otevřená reakce Washingtonu okamžitě změnila dynamiku transakce. Gunvor následně od dohody odstoupil, čímž Lukoilu vzniklo další komplikované vakuum – ztratil hlavního jednajícího partnera, aniž by měl zaručenou alternativu.
Odchod Gunvoru navíc ukázal, že americká vláda bude transakce s ruskými aktivy posuzovat mimořádně přísně. V praxi to znamená, že každý potenciální kupující musí počítat s vysokou regulatorní nejistotou a potřebou explicitního schválení.
Rozsah Lukoilových zahraničních aktiv a tlak na jejich provoz
V účetní závěrce za rok 2023 jsou mezinárodní aktiva Lukoilu oceněna na zhruba 22 miliard dolarů. Tento rozsáhlý balík zahrnuje ropná a plynová pole v Iráku, střední Asii a Mexiku, ale také sítě čerpacích stanic po celém světě, včetně Spojených států. Významnou součástí jsou i rafinerie v Bulharsku a Rumunsku.
Situace v některých regionech se mezitím zhoršuje. Irácké ropné pole provozované Lukoilem nedávno vyhlásilo vyšší moc a zastavilo dodávky. Problémy tak nejsou pouze geopolitické, ale i provozní, což může hodnotu aktiv ovlivňovat dalším směrem.
Sanční tlak se postupně přelévá i do politických rozhodnutí jednotlivých zemí. Několik států už požádalo USA o licence, které by jim umožnily pokračovat v provozu Lukoilových aktiv i po formálním zahájení sankcí 21. listopadu. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Bulharsko, které zahájilo proces, jenž by mohl vést až k znárodnění rafinérie v Burgasu. Ta je klíčová, protože zajišťuje většinu paliva používaného v zemi.

Další kroky a scénáře vývoje
Zvažovaná nabídka Carlyle tak přichází do prostředí, které je velmi citlivé jak regulatorně, tak politicky. Každá transakce týkající se významných energetických aktiv ruského původu se nyní odehrává pod dohledem vlád a regulátorů, kteří posuzují nejen ekonomické, ale i bezpečnostní dopady.
Pro Carlyle by případný vstup do jednání znamenal nutnost přesné koordinace s americkými úřady a prokázání, že transakce bude probíhat v souladu se sankčním rámcem. Zároveň by šlo o krok s vysokou mírou reputačního rizika – zejména po předchozím postoji Washingtonu vůči Gunvoru.
Lukoil mezitím potřebuje nalézt řešení, jak stabilizovat provoz svých zahraničních podniků, aby nedošlo k dalšímu přerušování dodávek nebo zásahům jednotlivých států. Pro potenciální kupce však zůstává klíčové, že rozsah aktiv je mimořádně široký, ale zároveň zatížený geopolitickým rizikem, které se může dále vyvíjet.




























