Procesy, které by měly vést k vypořádání majetku a ukončení činnosti těchto podniků, se často protahují na mnoho let — v některých případech dokonce přes dvě desetiletí. Kontrola NKÚ pokryla období let 2020 až 2024 a odhalila zásadní nedostatky v řízení likvidací, v práci likvidátorů i v samotném výkonu zakladatelských pravomocí jednotlivých ministerstev.Zjištění ukazují, že hlavní příčinou zdržení likvidačních procesů jsou faktory, které likvidátor zpravidla nemůže ovlivnit — typicky dlouhé soudní spory nebo exekuce. Přesto se objevily také situace, kdy likvidaci zpomalila nečinnost vedení podniku, což výrazně zkomplikovalo celý proces. Tyto případy ukazují slabiny v dohledu a kontrole ze strany ministerstev, která mají zajistit, aby likvidace probíhaly v souladu se zákonem a s péčí řádného hospodáře.Nedostatky v řízení likvidací a pochybení MPOPodle NKÚ bylo na začátku roku 2020 v likvidaci 28 státních podniků podřízených MPO a MZe. Do roku 2024 se jejich počet snížil na 13. Kontrola se zaměřila na sedm z nich a ukázala značné rozdíly mezi jednotlivými resorty. V některých případech trvala likvidace osm let, v jiných až 23 let. Příkladem je podnik Cihlářské a keramické závody Teplice, kde likvidaci brání exekuce vzniklá kvůli tomu, že tehdejší ředitel neplnil své povinnosti. Paradoxem je, že tento ředitel se později stal likvidátorem.Závažná pochybení se týkala i výkonu zakladatelské role MPO. Ministerstvo v několika případech nekontrolovalo průběh likvidací, neschvalovalo účetní závěrky podniků a celkově nedodržovalo povinnosti, které mu ukládají právní předpisy. Naopak MZe provádělo kontroly pravidelně, i když se u něj objevily dílčí nedostatky — například nedokázalo přesně identifikovat majetek Státního statku Valtice, ačkoliv mělo informaci o jeho celkové hodnotě.MPO na kritiku reagovalo tím, že plánuje posílit kontrolu a dohled nad likvidovanými podniky. Mluvčí Marek Vošahlík uvedl, že nedostatky mají často administrativní charakter a vznikají i kvůli nízkým personálním kapacitám nebo skutečnosti, že likvidátory někdy jmenuje soud. V takových případech ministerstvo nemůže postup výrazněji ovlivnit.Chyby likvidátorů a dopady na státní podnikyNKÚ zjistil, že čtyři ze sedmi kontrolovaných podniků porušily právní předpisy. Nejčastěji šlo o nedostatky v účetnictví, chybné inventarizace majetku nebo nedodržení povinnosti zveřejňovat účetní závěrky. Některé podniky také nevedly účet v České národní bance, což je zákonným požadavkem.<!– DIP popup–> V dvou případech likvidátoři nepostupovali s péčí řádného hospodáře, což mělo celkový finanční dopad 160 000 Kč. Přesto NKÚ zdůraznil, že nezjistil neúčelné nebo nehospodárné nakládání s majetkem státu. Pochybení tak nespočívala v tom, že by se majetek ztrácel nebo byl zneužíván, ale spíše v nesprávném postupu či administrativních nedostatcích, které celý proces výrazně zpomalovaly.Ministerstvo zemědělství v minulosti reagovalo na některé nedostatky poměrně rychle. V případě Státního statku Jeneč vedla kontrola ke zrušení funkce tehdejšího likvidátora a také k ukončení smlouvy na právní služby, která byla dle MZe pro podnik výrazně nevýhodná. Tento krok podle ministerstva zabránil dalšímu nehospodárnému utrácení.Chcete využít této příležitosti?Likvidace jako dlouhý proces: kde vznikají největší problémyLikvidace státního podniku zahrnuje soubor náročných kroků — vypořádání majetku, vyrovnání dluhů a nakonec převedení likvidačního zůstatku do státních finančních aktiv. Celý proces řídí likvidátor, který má podle zákona povinnost jednat pouze tak, aby likvidaci efektivně dokončil, a postupovat s péčí řádného hospodáře.Právě náročnost tohoto procesu, spolu s externími překážkami, je hlavní příčinou jeho protahování. Nejčastěji likvidaci zdržují dlouhodobé soudní spory, komplikované exekuce nebo nejasnosti ohledně majetkové struktury podniku. Tyto překážky může likvidátor jen stěží ovlivnit. Přesto kontrola NKÚ ukázala, že při správném řízení a kvalitním dohledu je možné těmto průtahům alespoň částečně předcházet.Kontrolní úřad proto doporučuje posílit zakladatelskou kontrolu, zlepšit komunikaci mezi ministerstvy a likvidátory a zajistit, aby se administrativní povinnosti plnily pravidelně a včas. Jen tak lze předejít situacím, kdy se proces protahuje na několik desetiletí a zatěžuje státní rozpočet i veřejnou správu.