Klíčové body
- Rychlejší odpisy by mohly začít platit od roku 2027
- Německá průmyslová cena elektřiny zvyšuje tlak na české firmy
- Koalice zvažuje přesun POZE plně na stát pro snížení cen
Podle místopředsedy ANO Karla Havlíčka by rychlejší odpisy daní mohly začít platit už od roku 2027. Uvedl to v pořadu Otázky Václava Moravce, kde zároveň zdůraznil, že definitivní rozhodnutí musí nejprve přijít z koaliční rady. Návrh je součástí širšího balíku opatření, která mají podnikům pomoci vyrovnat se s vysokými cenami energií a posílit jejich konkurenceschopnost.
Nová vládní koalice plánuje od příštího roku kompenzovat část regulované složky energií, což má podnikům přinést okamžitou úlevu. Teprve následně se chce zaměřit na nástroje typu rychlejších odpisů, které mají sloužit jako nepřímá daňová podpora. Jde tak o dvoufázový přístup – nejprve přímá pomoc, později systémové a dlouhodobější kroky.

Podle Havlíčka jsou rychlejší odpisy jedním z nástrojů, který pomáhá podnikům přežít období vysokých nákladů. Zkrácení časového horizontu, během něhož si firmy mohou daně odepsat, by podle něj mohlo snížit náklady zhruba o polovinu. Přesná podoba opatření však zatím není hotová a diskuse uvnitř koalice bude klíčová pro další vývoj.
Reakce na německý plán a tlak evropské konkurence
Havlíček upozornil, že tlak na změny v Česku posiluje i situace u sousedů. Německo od roku 2026 zavede průmyslovou cenu elektřiny ve výši přibližně 50 eur za megawatthodinu. Tento krok má stát kolem 6,5 miliardy eur a je zaměřen především na energeticky náročné podniky. Cílem je udržet konkurenceschopnost německého průmyslu v době, kdy se evropská ekonomika potýká s nízkým růstem i vysokými cenami energií.
Pro české firmy může mít tato změna vážné dopady. Pokud sousední země výrazně sníží náklady svých podniků, české společnosti budou čelit ještě většímu tlaku, aby dokázaly udržet ceny svých výrobků. Havlíček proto považuje rychlejší odpisy za způsob, jak českým podnikům poskytnout alespoň částečně obdobnou výhodu.
Zároveň upozornil, že některé obory – například keramický průmysl – nejsou Evropskou unií považovány za energeticky ohrožené, což považuje za problematické. Podle něj je situace těchto sektoru natolik náročná, že by si podporu zasloužily.
<!– DIP popup–>
Rychlejší odpisy by sice krátkodobě znamenaly výpadek příjmů pro státní rozpočet, ale podle Havlíčka by dopad byl relativně malý, pokud by se opatření týkalo jen nejužší skupiny energeticky náročných subjektů. On sám však preferuje, aby se rozsah podpory rozšířil na více odvětví, která čelí hrozbě ztráty konkurenceschopnosti.
Energetická soběstačnost jako vládní priorita
Podpora průmyslu prostřednictvím změn v odpisové politice zapadá do širší strategie nové koalice ANO, SPD a Motoristů. Energetika patří mezi klíčové body jejich programového prohlášení. Jedním z nejvýraznějších návrhů je přesunutí poplatků za podporované zdroje energie
V současnosti se náklady na POZE dělí mezi odběratele a stát. Pokud by příští vláda schválila plné převzetí těchto plateb státním rozpočtem, zvýšily by se výdaje státu o dalších zhruba 20 miliard korun nad současný plán, který počítá s částkou 24,6 miliardy. Havlíček odhaduje, že by takové opatření mohlo snížit cenu elektřiny plošně asi o deset procent.
Koalice se v tomto kroku inspirovala Německem, kde už stát hradí poplatky za podporované zdroje energie v plné výši. Cílem je opět snížení regulovaných cen a tedy i tlak na domácnosti a firmy, které v posledních letech trpí silnou volatilitou cen na energetických trzích.
Havlíček tvrdí, že snížení cen elektřiny by spolu s rychlejšími odpisy vytvořilo stabilnější podmínky pro firmy, které se v současném prostředí jen obtížně orientují. Kombinace těchto dvou kroků by podle něj mohla pomoci českému průmyslu přežít období, kdy náklady rostou výrazně rychleji než poptávka po výrobcích.

Pohled SPD: Regulace místo podpory firem
Jiný pohled nabídl místopředseda SPD Radim Fiala. Podle něj Česko nemá dostatek finanční síly, aby mohlo kopírovat německé kroky a poskytovat podnikům masivní podporu z veřejných peněz. Jediným možným řešením, jak firmám ulehčit, je podle Fialy přímá regulace ceny elektřiny vyrobené v Česku.
Argumentuje tím, že stát by měl mít možnost ovlivnit cenu domácí elektřiny tak, aby byla dostupnější pro průmysl i občany. Tento přístup by teoreticky znamenal menší dopad na rozpočet, ale zároveň by vyžadoval zásah do fungování energetického trhu. Diskuse o tom, zda má stát takto výrazně regulovat ceny, bude nepochybně patřit mezi nejzásadnější témata nadcházejících měsíců.
Napětí mezi oběma pohledy – systémovou podporou firem přes odpisy a kompenzace, nebo naopak regulací cen – ukazuje, že koalice bude muset najít kompromis, který bude ekonomicky udržitelný a zároveň politicky průchodný.




























