Americká produkce ropy dosáhla nového historického maxima – a to navzdory poklesu cen, který letos přesáhl 15 %. Výrobci díky technologickému pokroku a vyšší efektivitě dokážou těžit více s menším počtem aktivních vrtů, což drží nabídku na rekordní úrovni. Tento trend ale zároveň ohrožuje zisky menších producentů, protože ceny se nebezpečně přibližují k hranici rentability. Podle údajů Energy Information Administration dosáhla produkce ropy v USA v týdnu končícím 31. říjnem rekordní úrovně 13,651 milionu barelů denně. Měsíční data navíc ukazují, že už v srpnu vystoupala produkce na 13,794 milionu barelů denně, což potvrzuje dlouhodobý růstový trend. Zatímco počet aktivních vrtných souprav letos podle společnosti Baker Hughes (BKR) klesl o 65 na celkových 414, objem těžby dál stoupá. Důvodem je zvýšená produktivita a technologické inovace, které umožňují získat více ropy z jednoho vrtu než dříve. „Ropný trh sklízí plody významného zvýšení efektivity,“ uvedla Angie Gildea z poradenské společnosti KPMG. Podle ní firmy těží více s menším množstvím zdrojů a kapacit. Přestože ceny ropy WTI od začátku roku ztratily téměř 16 %, těžba dál roste. Prosincový kontrakt se ve středu poprvé za dva týdny obchodoval pod hranicí 60 dolarů za barel, tedy na úrovni, kterou řada analytiků považuje za klíčovou hranici ziskovosti. Náklady na těžbu určují odolnost producentů Podle Tima Hollanda, investičního ředitele společnosti Orion, se náklady na těžbu liší podle regionu. V některých oblastech USA dokážou producenti těžit s náklady již od 30 dolarů za barel, zatímco průměrná rentabilita se pohybuje kolem 60 dolarů. „Důležité nejsou aktuální tržní ceny, ale náklady na těžbu dalšího barelu,“ zdůraznil Holland. Podle průzkumu Federální rezervní banky v Dallasu potřebují těžaři cenu ropy 26–45 dolarů za barel, aby pokryli provozní náklady stávajících vrtů. Pro nové projekty je však rentabilní cena výrazně vyšší – 61 až 70 dolarů za barel. Pokud by ceny zůstaly déle pod touto hranicí, mohlo by to odradit producenty od rozšiřování těžby. Velcí hráči, jako Exxon Mobil (XOM) a Chevron (CVX), jsou díky rozsahu a efektivitě provozu schopni zvládat i období s nižšími cenami. Podle Gildey mají supervelké společnosti „vestavěnou odolnost“, která jim umožňuje pokračovat v produkci i při poklesu cen. Menší břidlicoví producenti však takovou výhodu nemají a pro ně může být současná úroveň cen riziková. Pro americké břidlicové společnosti by dlouhodobé ceny pod 50 dolarů znamenaly zásadní problém. Přesto mají mnohé z nich významné objemy těžby v Permian Basin – oblasti zahrnující západní Texas a jihovýchodní Nové Mexiko –, kde jsou provozní náklady nižší. Díky tomu zůstávají konkurenceschopné i při současných cenách. Investice a kapitálová disciplína rozhodují o budoucnosti Nižší ceny ropy již ovlivňují investiční rozhodování, i když samotnou těžbu zatím neomezují. Energetický expert Anas Alhajji z Energy Outlook Advisors upozornil, že pokud se investice sníží, může se v příštích letech projevit pokles produkce, protože ropná pole se stanou méně efektivními. „K zastavení těžby by musely ceny klesnout hluboko pod provozní náklady – a od toho jsme zatím daleko,“ dodal Alhajji. Současná situace připomíná rok 2020, kdy se kvůli pandemii poptávka dramaticky propadla a ceny ropy WTI se krátce dostaly do záporných hodnot. Tak extrémní scénář ale nyní nikdo neočekává. Místo toho firmy reagují umírněně – omezují nové projekty, zlepšují efektivitu a posilují rozvahy. Podle Gildey se v sektoru břidlicové ropy prosazuje strategie „kapitálové efektivity a silné bilance“. Producenti upřednostňují stabilitu před expanzí a investují pouze tam, kde mají jistotu návratnosti. To může v krátkodobém horizontu zpomalit růst produkce, ale zároveň zajišťuje odolnost odvětví proti náhlým výkyvům cen. Podle Simona Wonga, portfolio manažera společnosti Gabelli Funds, může současný přebytek nabídky a slabší poptávka způsobit, že ceny zůstanou kolem 60 dolarů za barel. Tato úroveň je podle něj pro většinu producentů stále zvládnutelná, ale dlouhodobý tlak by mohl vést ke stabilizaci těžby na konci letošního nebo začátku příštího roku. Velké projekty pokračují, ale trh je pod tlakem Další faktor představují offshore projekty v Mexickém (Americkém) zálivu, které mají dlouhou životnost a nejsou ovlivněny krátkodobými změnami cen. Podle Alhajjiho trvá dokončení těchto projektů roky a rozhodnutí o jejich výstavbě byla přijata v době, kdy byla cena ropy výrazně vyšší. Simon Wong upozorňuje, že některé z těchto projektů byly spuštěny už před rokem či dvěma, kdy se ceny pohybovaly kolem 80 dolarů. Naopak někteří producenti břidlicové ropy využili jarní růst cen k zajištění vyšších prodejních cen (hedging), což jim nyní poskytuje finanční polštář. Do budoucna se očekává mírné zvýšení produkce, ale bez zásadního růstu. Poptávka zůstává nejistá, zejména s ohledem na globální ekonomický vývoj a vývoj růstu HDP. První čtvrtletí bývá navíc sezónně slabším obdobím, což může znamenat další tlak na cenu. Podle Wonga kombinace nadbytečné nabídky a slabší poptávky může v příštích měsících tlačit ceny ještě níže. Pokud by se situace nezměnila, budou američtí producenti muset spoléhat na efektivitu, technologické inovace a přísnou kontrolu nákladů, aby si udrželi ziskovost. Produkce ropy v USA dosáhla rekordních úrovní, i když ceny spadly pod hranici, která je pro část trhu zisková. Velcí producenti zůstávají díky rozsahu a efektivitě stabilní, zatímco menší firmy čelí rostoucímu tlaku. Klíčová bude schopnost udržet kapitálovou disciplínu, optimalizovat náklady a přizpůsobit se proměnlivému trhu. Přebytek nabídky, nižší investice a sezónní slabší poptávka naznačují, že v příštích měsících bude ropa zůstávat pod tlakem – a pro americké producenty půjde o další test jejich odolnosti.