Podle předsedy Výboru pro rozpočtové prognózy Michala Skořepy mohou být výdaje navrženého státního rozpočtu na příští rok podhodnoceny maximálně o nízké desítky miliard korun. Uvedl to pro ČTK s tím, že část obvinění o nesrovnalostech vychází z nepochopení struktury rozpočtu, zejména z rozdílů mezi příjmy a výdaji Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Na jednání sněmovního rozpočtového výboru hnutí ANO tvrdilo, že v návrhu chybí téměř 96 miliard korun. Ministr financí v demisi Zbyněk Stanjura toto tvrzení odmítl a podle Skořepy se skutečné riziko podcenění pohybuje výrazně níže. Zdroj: Shutterstock Skořepa vysvětlil, že klíčové mandatorní výdaje už prověřila Národní rozpočtová rada a nenašla v nich chyby. Zároveň připustil, že u některých menších položek může být návrh optimističtější, než by odpovídalo realitě, protože skutečné čerpání těchto výdajů v příštím roce je nejisté. Podle něj však jde o položky, kde lze uvádět pouze rozmezí možných výsledků, a vláda zvolila spíše příznivější scénáře. I kdyby se optimismus projevil v nižších odhadech, celková odchylka by podle Skořepy nepřesáhla velmi nízké desítky miliard korun, což je vzhledem k objemu rozpočtu relativně malá nepřesnost. Možné chyby a jejich řešení v rámci rozpočtu Skořepa připustil, že pokud by vláda postupovala příliš optimisticky, šlo by o příklad nedostatečně opatrné tvorby rozpočtu. Přesto zdůraznil, že podobné nepřesnosti lze řešit v rámci druhého čtení ve Sněmovně. U mandatorních výdajů by bylo možné přesunout prostředky z výdajů nemandatorních, aby se zajistilo jejich plné financování. Celkové výdaje navrženého rozpočtu činí 2,409 bilionu korun, a proto je podle Skořepy i případná korekce „poměrně malá“ v kontextu celkového objemu. Významnou část sumy, o níž hnutí ANO hovořilo jako o chybějící, tvoří podle Skořepy rozdíl mezi plánovanými transfery ze státního rozpočtu do SFDI a očekávanými příjmy fondu. Tento rozdíl činí zhruba 37 miliard korun. Podle Skořepy ale nejde o chybu ve státním rozpočtu – problém lze řešit zcela odděleně tím, že se schválí nový rozpočet SFDI s nižšími výdaji. Takové řešení by ovšem mělo praktické dopady, protože by vedlo k omezení či zastavení výstavby i oprav silnic a dálnic. Tím by se projevil skutečný dopad případného rozpočtového podhodnocení. <!-- DIP popup--> Legislativní proces a omezené možnosti změny základních parametrů Skořepa upozornil také na limity legislativního procesu. V prvním čtení může Sněmovna rozhodnout pouze o přijetí základních parametrů rozpočtu – tedy o příjmech, výdajích a schodku – nebo o vrácení návrhu vládě k přepracování. Pokud by poslanci návrh vrátili, vláda by pravděpodobně znovu předložila téměř totožné parametry. Příjmy totiž vycházejí z makroekonomické prognózy, maximální saldo určuje zákon o rozpočtové odpovědnosti a celkové výdaje logicky vyplývají z těchto dvou hodnot. Zdroj: Shutterstock Zákon umožňuje v příštím roce schodek nejvýš 237 miliard korun. Končící vláda však díky výjimkám – zejména kvůli obranným výdajům a půjčce na výstavbu jaderných bloků v Dukovanech – navrhla schodek 286 miliard. V této kombinaci se tak manévrovací prostor vlády dramaticky zužuje a není realistické očekávat zásadní změny základních rozpočtových čísel. Úloha Výboru pro rozpočtové prognózy a důraz na věrohodnost Výbor pro rozpočtové prognózy tvoří čeští ekonomové ze soukromé i veřejné sféry, které vláda jmenuje na návrh Národní rozpočtové rady. Jejich úkolem je posuzovat, zda prognózy ministerstva financí odpovídají skutečnému ekonomickému vývoji. Právě proto je podle Skořepy důležité, aby se debata o rozpočtu opírala o realistické předpoklady a nebyla založena na zkreslených interpretacích či politických sporech. Tím, že výbor potvrzuje relativně nízkou míru možného podcenění výdajů, podle Skořepy ukazuje, že základní konstrukce rozpočtu je funkční. Skutečné riziko spočívá spíše v tom, jak bude vláda reagovat na nejistoty u některých výdajů a zda bude schopna případné korekce provádět včas a transparentně. To je klíčové zejména v situaci, kdy část rozpočtu souvisí s investicemi do infrastruktury, jejichž pozdržení by mělo znatelné dopady na ekonomiku i dopravní projekty.