Debata o úrokových sazbách, inflaci a roli centrální banky se v roce 2025 stala jedním z nejvyhrocenějších témat americké politiky i finančních trhů. Klíčové body Americká ekonomika v roce 2025 rostla silně, zatímco inflace zůstala nad 2% cílem Fedu Jerome Powell odolal politickému tlaku na prudké snížení sazeb, čímž zabránil přehřátí ekonomiky Agresivní snížení sazeb by pravděpodobně zvýšilo inflaci a dlouhodobé úrokové sazby, včetně hypoték Dluhopisový trh potvrdil obavy z budoucí inflace, když výnosy 10letých státních dluhopisů zůstaly zvýšené Prezident Donald Trump po většinu roku tvrdě tlačil na Federální rezervní systém, aby razantně snížil krátkodobé úrokové sazby. Předseda Fedu Jerome Powell tomuto tlaku opakovaně odolával. Nejnovější makroekonomická data však ukazují, že právě tento přístup byl z hlediska stability ekonomiky i finančních trhů správný. Zatímco politická rétorika hovořila o hrozící recesi a „zbytečně vysokých“ sazbách, realita byla jiná. Americká ekonomika zůstala překvapivě silná a inflační tlaky se zdaleka nevytratily. Kdyby Fed podlehl politickému nátlaku, důsledky by byly podle dostupných dat výrazně horší, než jaké Spojené státy zažily v průběhu letošního roku. Nejnovější vládní statistiky zveřejněné těsně před Vánoci potvrdily, že americká ekonomika ve třetím čtvrtletí roku 2025 rostla anualizovaným tempem 4,3 %, což výrazně překonalo obavy z prudkého zpomalení. Tento výkon přišel navzdory tomu, že sazba federálních fondů se po většinu roku pohybovala v relativně vysokém pásmu 4,25 % až 4,5 %. Současně se ukázalo, že inflace není pod kontrolou tak, jak tvrdili někteří politici. Míra inflace vyskočila na 2,8 % z jarních 2,1 % a zůstala nad 2% cílem Fedu, který je klíčovým ukotvením pro globální dluhopisové trhy. Index spotřebitelských cen vzrostl za posledních 12 měsíců o 2,7 % a pouze krátce, během prodlouženého uzavření vlády na podzim, klesla anualizovaná inflace pod 2 %. Podle odhadů analytiků Federální rezervní banky v Clevelandu se aktuální anualizovaná míra znovu pohybuje nad 3 %. Právě tato kombinace – silný hospodářský růst a přetrvávající inflace – vysvětluje, proč Powell odmítl snižovat sazby tak agresivně, jak požadoval prezident. Ekonomika se nepřehřívala kvůli vysokým sazbám, ale navzdory nim zůstávala robustní. Zdroj: Shutterstock Co by se stalo, kdyby Fed podlehl tlaku Trump opakovaně požadoval snížení krátkodobých sazeb až na 1 % nebo dokonce níže. Takový krok by znamenal dramatický obrat v měnové politice v situaci, kdy ekonomika rostla a inflace zůstávala zvýšená. Podle dostupných dat by to téměř jistě vedlo k novému nárůstu inflace, přehřátí ekonomiky a následnému chaosu na trzích. Nižší krátkodobé sazby by povzbudily spotřebu i spekulace, ale zároveň by vyslaly dluhopisovým investorům jasný signál, že Fed toleruje vyšší inflaci. Výsledkem by byl prudký růst dlouhodobých úrokových sazeb, včetně sazeb hypoték. Takový scénář by prohloubil problémy na trhu s bydlením a zvýšil riziko stagflace, tedy kombinace slabšího růstu a vysoké inflace. Zvlášť tvrdě by tento vývoj dopadl na důchodce a domácnosti s fixními příjmy, kteří by čelili rychlému znehodnocení kupní síly. Historická zkušenost ze 70. let ukazuje, že návrat inflační spirály je bolestivý a nákladný, a právě tomu se Fed snažil zabránit. Krátkodobé versus dlouhodobé sazby: klíčové nedorozumění Podstatná část veřejné debaty vycházela z mylného ztotožňování krátkodobých a dlouhodobých úrokových sazeb. Sazba federálních fondů, kterou stanovuje Fed, je krátkodobá sazba vztahující se k jednodenním půjčkám mezi bankami. Ovlivňuje úroky na spořicích účtech, kreditních kartách či krátkodobých úvěrech. Naproti tomu dlouhodobé sazby stanovuje trh s dluhopisy a jsou silně – velmi silně – ovlivněny očekáváním budoucí inflace. Pokud investoři předpokládají vyšší inflaci, požadují vyšší výnos, aby si ochránili reálnou hodnotu svých peněz. Nikdo rozumný nepůjčí peníze na deset let za 4 %, pokud očekává, že inflace se bude dlouhodobě pohybovat kolem této úrovně nebo výše. Klíčovým ukazatelem je výnos 10letých amerických státních dluhopisů, který tvoří základ pro oceňování široké škály finančních aktiv a zejména pro 30leté hypotéky s pevnou sazbou. V poslední době tento výnos vystoupal znovu nad 4,1 % a krátce se přiblížil k 4,2 %, tedy výše než na začátku září, ještě předtím, než Fed zahájil snižování krátkodobých sazeb. To jasně ukazuje, že trh se obává budoucí inflace více než samotné úrovně krátkodobých sazeb. Politický tlak, nezávislost Fedu a výhled do roku 2026 Powellův postoj byl o to důležitější, že čelil bezprecedentnímu politickému tlaku. Prezident Trump jej opakovaně veřejně napadal, označoval ho za „poraženého“ a přezdíval mu „Too Late“. K těmto kritikům se přidal i viceprezident J. D. Vance, který odmítnutí snížit sazby na jaře označil za „měnové pochybení“. Nejnovější data však ukazují, že tyto útoky neměly oporu v realitě. Zároveň existují důvody k opatrnému optimismu. Politický vliv prezidenta se podle průzkumů oslabil a část Kongresu začala znovu zdůrazňovat oddělení moci, včetně nezávislosti centrální banky. Pokusy o přímé zásahy do statistických institucí narazily na odpor a nebyly realizovány. Rok 2026 však přinese nová rizika. Powellovi končí funkční období v květnu a očekává se jmenování nástupce, který může být politicky loajálnější. To zvyšuje nejistotu ohledně budoucí měnové politiky. Z dnešního pohledu je však zřejmé jedno: Powellova zdrženlivost v roce 2025 ochránila ekonomiku před zbytečnými excesy. Celkový obrázek je jasný. Ekonomika rostla, inflace přetrvávala a dluhopisový trh vysílal varovné signály. V takové situaci bylo odmítnutí razantního snížení sazeb správným rozhodnutím. Pokud by Fed podlehl politickému tlaku, Spojené státy by dnes pravděpodobně čelily vyšší inflaci, dražším hypotékám a větší ekonomické nestabilitě. Jerome Powell měl – alespoň podle dostupných dat – celou dobu pravdu. Zdroj: Shutterstock