Jeff Schmid z Kansas City tvrdí, že pokud tvůrci politiky ztratí svou „důvěryhodnost“, dlouhodobé náklady na půjčky porostou. Vysocí představitelé Federálního rezervního systému upozorňují, že americká centrální banka si nemůže dovolit polevit v úsilí o zkrocení inflace. Podle nich existuje reálné riziko, že pokud veřejnost a finanční trhy ztratí důvěru v odhodlání Fedu držet inflaci pod kontrolou, dlouhodobé úrokové sazby mohou opět začít růst. Tato varování přicházejí krátce po rozhodnutí centrální banky snížit základní úrokové sazby na nejnižší úroveň za poslední tři roky, což zároveň odhalilo výrazné názorové rozdíly mezi samotnými tvůrci měnové politiky. Jedním z nejvýraznějších kritiků tohoto kroku je prezident kansaské pobočky Fedu Jeff Schmid, který se se snížením sazeb otevřeně rozešel. Podle něj inflace zůstává příliš vysoká na to, aby bylo možné hovořit o vítězství, a předčasné uvolnění měnových podmínek by mohlo ohrozit důvěryhodnost centrální banky. Právě ta je podle Schmida klíčovým faktorem, který drží inflační očekávání i dlouhodobé náklady na financování pod kontrolou. Důvěryhodnost Fedu jako klíčový faktor pro budoucí vývoj Jeff Schmid ve svém pátečním prohlášení zdůraznil, že v rozhovorech s podniky a domácnostmi na západě a středozápadě Spojených států stále opakovaně slyší obavy z vývoje cen. Podle jeho slov inflace zůstává příliš vysoká, ekonomika nadále vykazuje solidní dynamiku a trh práce – i když se postupně ochlazuje – je stále v relativní rovnováze. Tyto faktory podle něj neposkytují dostatečný prostor pro další uvolňování měnové politiky. Schmid zároveň upozornil na historickou zkušenost posledních desetiletí. Jedním z největších úspěchů hospodářské politiky Fedu bylo výrazné snížení obav z inflace, které pomohlo stabilizovat ekonomické prostředí a ukotvit inflační očekávání. Jakékoli zvýšení nejistoty v této oblasti by však podle něj mohlo tyto dosažené zisky zvrátit. To by se mohlo projevit nejen růstem dlouhodobých úrokových sazeb obecně, ale i vyššími výnosy státních dluhopisů Spojených států, což by zdražilo financování vládního dluhu. Schmid přitom uvedl, že ačkoli se domnívá, že důvěryhodnost Fedu v oblasti boje s inflací zůstává zatím zachována, centrální banka si nemůže dovolit být samolibá. Podle něj je nutné zůstat obezřetný a reagovat na přetrvávající inflační tlaky, které jsou stále patrné v reálné ekonomice. Rozpory uvnitř Fedu po snížení sazeb Schmidovy komentáře zazněly dva dny poté, co Fed rozhodl o snížení úrokových sazeb, což zároveň odkrylo hluboké rozpory uvnitř Výboru pro otevřený trh. Schmid nebyl jediným, kdo s tímto krokem nesouhlasil. Prezident chicagské pobočky Fedu Austan Goolsbee se k němu připojil a rovněž argumentoval, že sazby měly zůstat beze změny. Goolsbee v pátek uvedl, že inflace se nachází nad cílovou úrovní Fedu již čtyři a půl roku a že další pokrok v jejím snižování se v posledních měsících prakticky zastavil. Podle jeho slov téměř všichni podnikatelé a spotřebitelé, se kterými v poslední době hovořil v rámci svého distriktu, označují ceny za svůj hlavní problém. To podle něj naznačuje, že inflační tlaky jsou stále hluboce zakořeněné v očekáváních ekonomických subjektů. Kromě těchto dvou hlasujících členů vyjádřili tzv. „stínový nesouhlas“ také čtyři další představitelé Fedu bez hlasovacího práva. Ti na základě zveřejněných prognóz centrální banky naznačili, že by rovněž upřednostnili ponechání sazeb beze změny před jejich snížením o čtvrt procentního bodu do pásma 3,5 až 3,75 %. To ukazuje, že odpor vůči uvolnění měnové politiky byl v rámci Fedu širší, než by se mohlo zdát z pouhého hlasovacího výsledku. Zcela opačný postoj pak zaujal guvernér Fedu Stephen Miran, který je považován za blízkého spojence prezidenta Donalda Trumpa. Ten nesouhlasil se snížením sazeb o čtvrt procentního bodu, ale naopak tvrdil, že měly být sníženy o půl procentního bodu, v souladu s opakovanými výzvami prezidenta k agresivnějšímu snižování nákladů na půjčky. Inflace, cla a přetrvávající rizika Do debaty o inflaci vstupují také konkrétní data. Index cen osobních spotřebních výdajů, který Fed preferuje jako svůj hlavní inflační ukazatel, vzrostl v září meziročně o 2,8 %. To představuje zrychlení oproti srpnové hodnotě 2,7 % a znamená další vzdálení od dvouprocentního cíle, který si centrální banka dlouhodobě stanovila. Austan Goolsbee upozornil, že alespoň část nedávného nárůstu inflace může souviset s obchodní politikou, konkrétně s cly zavedenými administrativou Donalda Trumpa. Podle něj může být inflace způsobená cly do určité míry přechodná a postupně odeznít. Zároveň však varoval před dvěma hlavními riziky: zaprvé, že se inflace vyvolaná cly ukáže jako dlouhodobější, než se v současnosti očekává, a zadruhé, že inflace v trvalejších segmentech ekonomiky, zejména ve službách nesouvisejících s bydlením, zůstane příliš vysoká nebo se dokonce dále zhorší. Tato kombinace faktorů podle kritiků snížení sazeb znamená, že Fed stojí před obtížnou volbou. Na jedné straně čelí tlaku na podporu ekonomiky prostřednictvím levnějších peněz, na straně druhé riskuje, že příliš brzké uvolnění měnové politiky podkope jeho důvěryhodnost v boji s inflací. Právě tato důvěryhodnost je podle Schmida a dalších klíčem k tomu, aby se inflační očekávání nevymkla kontrole a aby dlouhodobé úrokové sazby zůstaly stabilní.