Čína zahájila další kolo ekonomického a politického tlaku na Japonsko, čímž současně prověřuje vztah Tokia s administrativou Donalda Trumpa. Čína zesiluje ekonomický tlak na Japonsko vývozními omezeními a kontrolami Kroky Pekingu testují podporu USA a vztah Tokia s Trumpovou administrativou Japonsko zatím volí opatrnou strategii bez okamžité odvety Spor zvyšuje riziko dlouhodobých ekonomických dopadů v celém regionu Nejnovější kroky Pekingu přicházejí jen několik měsíců poté, co americký prezident prohlásil, že otázku dodávek vzácných zemin „vyřešil pro celý svět“. Realita posledních dnů však ukazuje, že čínské vedení si ponechává široký manévrovací prostor a je připraveno jej využít k prosazování svých geopolitických cílů. Peking tento týden výrazně zvýšil tlak na Tokio zavedením vývozních omezení na zboží dvojího užití, tedy produkty, které mohou sloužit jak civilním, tak vojenským účelům. Opatření se potenciálně dotýká až 40 % čínského vývozu do Japonska. Současně Čína pohrozila přísnějšími kontrolami vývozu vzácných zemin, klíčové suroviny pro japonský automobilový průmysl. Jen několik hodin poté následovalo zahájení antidumpingového šetření u materiálu nezbytného pro výrobu čipů, čímž se tlak rozšířil i na další strategický pilíř japonské ekonomiky. Obchodní restrikce jako politický nástroj Soubor těchto kroků naznačuje, že postup prezidenta Si Ťin-pchinga vůči japonské premiérce Sanae Takaichi je teprve na začátku. Spouštěčem se staly její veřejné výroky k Tchaj-wanu, v nichž připustila možnost nasazení japonských ozbrojených sil v případě čínského pokusu o obsazení ostrova. Peking tato slova vnímá jako přímé zpochybnění své suverenity a reaguje kombinací ekonomických a diplomatických nástrojů. Zároveň jde o nepřímý test Donalda Trumpa. Americký prezident se v minulosti chlubil, že po jednání s čínským vedením zajistil pokračování dodávek vzácných zemin, kovů nezbytných pro výrobu letadel, raket či moderní elektroniky. Čínské kroky vůči Japonsku však ukazují, že Peking je ochoten tyto suroviny využívat selektivně a podle politických potřeb, a to i v případě klíčového amerického spojence v Asii. Prozatím Tokio volí opatrnou strategii. Japonská vláda sice proti nejnovějším krokům Číny protestovala, zatím se však vyhýbá jakékoli přímé odvetě. Důvod je zřejmý: japonský automobilový průmysl, zejména v oblasti elektromobility, zůstává výrazně závislý na surovinách z Číny. Příliš tvrdá reakce by mohla vyvolat domácí ekonomické problémy a poškodit klíčové exportní sektory. Opatrná diplomacie Tokia v rostoucím napětí Podle Kurta Tonga, bývalého vysokého amerického diplomata v Asii, Japonsko dlouhodobě volí strategii vyčkávání. Tradiční přístup Tokia spočívá v tom, že se vyhýbá jak rychlým kompromisům, tak otevřené odvetě, a snaží se přečkat období zvýšeného tlaku, dokud se situace neuklidní. Tento přístup však může být v současném kontextu méně účinný než v minulosti. Napětí se navíc neomezuje pouze na obchod. Japonsko nedávno protestovalo proti nasazení čínské mobilní vrtné plošiny v oblasti Východočínského moře bohaté na zemní plyn. Tento krok vedl japonskou pobřežní stráž k vydání varování pro námořní dopravu. Tyto incidenty podtrhují, že spor má širší bezpečnostní rozměr, který přesahuje samotnou obchodní politiku. Premiérka Takaichiová, posílena silnou domácí podporou, odmítla své výroky k Tchaj-wanu odvolat, a to navzdory opakovaným požadavkům Pekingu. Spor se odehrává v citlivém diplomatickém okamžiku, kdy se Trump snaží udržet relativní příměří s Čínou, aby zajistil americké dodávky vzácných zemin, a zároveň se připravuje na očekávaný dubnový summit se Si Ťin-pchingem v Pekingu. Další příležitost k přímému setkání mezi čínským a japonským vedením se přitom rýsuje až na listopadovém summitu APEC v Šen-čenu. To znamená, že Japonsko může čelit několikaměsíčnímu období zvýšeného ekonomického tlaku, aniž by mělo možnost situaci rychle řešit na nejvyšší politické úrovni. Regionální rovnováha a omezené možnosti odvety Situace je komplikovaná i z pohledu širší regionální politiky. Japonsko tradičně stavělo svou diplomacii na pevném ukotvení ve vztazích se Spojenými státy a teprve poté čelilo Číně. Podle profesora Rya Sahashiho z Tokijské univerzity však tento model přestává fungovat, protože vztahy mezi USA a Čínou jsou v současnosti relativně stabilní. Tokio tak nemůže spoléhat na to, že Washington bude automaticky fungovat jako prostředník. Japonsko sice Spojené státy o zhoršující se situaci průběžně informuje a Takaichiová nedávno hovořila o „velmi významném“ telefonátu s Trumpem, nicméně zatím chybí jasný signál, že by Washington byl ochoten se Tokia otevřeně zastat. Podle některých expertů by premiérka potřebovala jednoznačnou a veřejnou podporu ze strany americké administrativy, která by dala Číně najevo, že Japonsko nejedná protiprávně. Peking mezitím pečlivě načasovává své kroky tak, aby narušil jednotu amerických spojenců v regionu. Oznámení exportních omezení přišlo jen několik hodin poté, co jihokorejský prezident pózoval se Si Ťin-pchingem během první státní návštěvy Číny jihokorejským lídrem od roku 2019. Tento kontrast oslabil obraz regionální solidarity, který byl patrný ještě před několika lety na summitu v Camp Davidu. Pokud by se situace dále vyhrotila, Japonsko má k dispozici omezené, ale citlivé nástroje odvety. Země dominuje některým klíčovým segmentům polovodičového průmyslu a kontroluje až 90 % trhu s pokročilými fotorezisty. Omezení vývozu v této oblasti by mohlo vážně zpomalit čínské ambice v oblasti čipů. Podle některých analytiků by však takový krok poškodil i japonské firmy, které do Číny dodávají velké objemy méně pokročilého výrobního vybavení. Nejasné zůstává, jaký skutečný dopad budou mít čínská exportní omezení na japonskou ekonomiku. Opatření jsou formulována vágně a dávají Pekingu značnou flexibilitu při jejich uplatňování. Podle některých expertů jde zatím spíše o varovný výstřel než o zásadní úder. Zároveň však zaznívají hlasy z Číny, že dosavadní tlak na Tokio nepřinesl požadované výsledky a že mohou být zapotřebí tvrdší kroky. Celý spor tak ukazuje, jak křehká je současná rovnováha v regionu. Čína využívá svou ekonomickou váhu k politickému nátlaku, Japonsko se snaží manévrovat mezi obranou svých bezpečnostních postojů a ochranou hospodářských zájmů a Spojené státy zatím volí zdrženlivý přístup. Výsledek tohoto testu vztahů může mít dlouhodobé důsledky nejen pro Tokio, ale pro celé geopolitické uspořádání v Asii.